Harry Potter a Princ dvojí krve (recenze Blu-ray)

Problémem Harryho Pottera byla vždy jeho knižní verze, potažmo scénář. Ten se na základě obsáhlých (pohybujeme-li se od čtvrtého dílu dál) bichlí pokoušel vystavět příběh, který by na jednu stranu uspokojoval fanoušky toužící mít ve filmu „tohle a támhleto“ a na druhou méně sečtělé díváky, jimž bohatě stačí, že jednou za rok a půl vyluxují peněženku, posadí se „dozadu doprostřed“ a po dvě hodiny sledují, kterak se mladý kouzelník s lennonkami pokouší přežít další rok v Bradavické škole čar a kouzel.

Někdy vyšel přechod na celuloid vcelku bez problémů (třetí a pátý díl), jindy bylo znát, že se trochu vaří z vody a přednost mají čtenáři (první dvě části), a také se objevil příklad, kdy nadšená nebyla ani jedna skupina (zdravíme Mikea Newella). U všech dosavadních Harryho dobrodružství byl však více či méně na vině scénář a kniha samotná zůstávala na piedestalu jako nedotknutelný almanach mistrovství J. K Rowlingové.

A pak vyšla šestá kniha, jejíž zápletka je natolik chudá, že vedle ní i Kámen mudrců (recenze) a Tajemná komnata působí hlubokomyslně jako komiksoví Watchmeni (recenze).

Vše se točí okolo vzpomínek na Voldemorta, jeho dětství v sirotčinci a především cesty za nesmrtelností lemovanou horcruxovitými patníky. Děj poté doplňují hlavně vztahové peripetie ústřední trojice a nebýt finální rubanice na bradavických pozemcích, měl by i ten nejzarytější nadšenec Rowlingové pocit, že zde autorka nastavuje hodně řídkou kaši.

Co má pak dělat film, jenž se takovou knihu pokouší adaptovat, přičemž padne rozhodnutí, že musí finální střet kvůli nepatřičnému dojmu dvojitého závěru z kola ven… Stejně jako spousta vzpomínek, jež by při plném otisknutí na plátno překonala počet flashbacků ve Ztracených a ještě by úplně zabila snahu filmařů udělat z Pána Zla necitelnou zrůdu. Ano, zůstane takřka výhradně ústřední trojice a tolik romantiky, že by z ní dostal cukrovku i Hugh Grant.

Šestý film tak jako první zcela závisí na vztahu diváka k celé sérii a postavám vůbec. Kdo si potterovky oblíbil i s jejich charaktery a kromě epizodního děje rád ocení i trochu intimnější trable puberťáků, neměl by mít s Princem dvojí krve problém. Kdo však na základě vylhaných (to je jejich funkce) trailerů očekává předčasnou bitvu o Bradavice s jedním provařeným úmrtím na konci, ten musí být logicky zklamán.

Osobně se po projetí všech dílů řadím spíše k první skupině, tudíž mi nedělá problém naladit se na pojetí „teď se hodně dlouho líbejte, pak dáme famfrpál, další líbačku a nakonec bude Harry bojovat s bandou mrtvol“. Ale i kdybych v ní nebyl, pořád bych oceňoval filmařský um Davida Yatese, který s každou další minutou v potterovském universu zraje v ostříleného matadora, jemuž nečiní žádný problém střídat během jednoho filmu nespočet žánrů, a to způsobem působícím zcela hladce a adekvátně vůči ději.

Yates od samého začátku rozprostře nad Británií deštník strachu a deprese, aby po pár minutách rozjel veselé tajtrlíkování doplněné o spršku srdíček, jimiž občas prosviští záblesk thrillerového napětí a v závěru i regulérního hororového strachu. Jeho talent je nezpochybnitelný obzvlášť ve chvílích, kdy má před kamerou jednu dvě postavy a ty musí „něco dělat“.

Draco Malfoy se několikrát zcela sám promenáduje po škole a kouká do dáli, avšak v Yatesově podání působí i taková scéna uhrančivě, jako když Harry poprvé letěl na koštěti, anebo se poprvé setkal s Voldemortem. Když pak před kamerou stojí ústřední trojlístek, anebo Harry debatuje s Brumbálem o tom, co se stane dál, dokáže ve vás režisér vzbudit dojem, že v posledním dílu vybuchne půlka planety a po příštím létu už svět nebude jako dřív.

Což je paradoxně Princův největší problém, jelikož nezávisle na zbylých částech příliš neobstojí a působí takřka výhradně jako rozdávání karet před partií, jíž se dočkáme až za několik měsíců, a kde se Yates konečně nebude muset s ničím párat a jednoduše šlápne do plných.

Těším se na to, jelikož právě v Princovi dvojí krve ukazuje, že na celý potterovský tyátr nejen má, ale že si na něj i věří. A pokud dostane do ruky slušný scénář, v němž všechno klapne, velmi pravděpodobně nám odpálí mozkovny i s jedním kouzelnickým hradem.

Technické provedení

Disk samotný je víceméně horká novinka a podle toho vypadá i výsledek, odpovídající prakticky všem podmínkám pro udělení titulu referenčního disku.

Obraz (VC-1) je za všech okolností báječně kontrastní a ostrý, množství drobných detailů je fascinující nejen při makrech, nýbrž i velkých celcích, kdy lze obdivovat nerovnosti asfaltových silnic, omlácené cihly na zašlých domech, ale i rozsáhlá pšeničná pole, která rozhodně nejsou jen obrovským nažloutlým zmatkem.

Někomu se nemusí zamlouvat kamera Bruno Delbonnela, jež působí velice jemným, jakoby snovým dojmem, jenž je ve srovnání s předchozím, víceméně obyčejně vypadajícím Fénixovým řádem, na opačné straně obrazového spektra.

Delbonnel je jedním z nejnápaditějších kameramanů, což se v případě Pottera podepisuje na záběrování (slovo statický je tu sprosté slovo) i ladění jednotlivých scén, jež sice drží jednotný styl, zároveň se však mění barevné filtry a rovněž také množství zrna.

Zrno je u šesté potterovky vůbec zajímavé téma, neboť většinu filmu pokrývá pouze lehká, takřka nepostřehnutelná vrstva, avšak ve vzpomínkách profesora Křiklana je jeho množství několikanásobně větší, a to skoro tak, až získáte dojem, že se jedná o chybu než záměr. Při bližším ohledání je ale patrná jakási mřížka, která obraz kompletně pokrývá a má mu dodat specifický ráz. Jednoznačně tedy jde o umělecký záměr, nikoliv vadu materiálu.

Ostudu si pak obraz netrhne ani v případě úžasně syté černé a prvoligového vykreslování stínů, na němž Princův „look“ do jisté míry závisí. Ať už však Harry navštěvuje Křiklana v jeho příbytku, Smrtijedi útočí na weasleyovic famílii, anebo se Brumbál upíjí k smrti v hororově laděné jeskyni, transfer odolává všem možným nástrahám s naprostým přehledem.

Což je skutečnost, která platí i v případě majestátního Dolby TrueHD 5.1, jemuž se daří výborně dokreslovat jak civilnější chvíle (vzpomínky na Voldemorta, romantické trylkování), tak velkolepé momenty (sekvence v jeskyni, famfrpál).

Zvuk je za všech okolností vyvážený, centrál s bočními repráčky neagresivně, ale přesto vydatně zásobují smysly i těmi nejdrobnějšími zvukovými detaily, přičemž velmi často vyniknou i surroundy. Permanentní aktivita subwooferu je potom samozřejmostí.

České Dolby Digital přitom rovněž nezní vůbec špatně, jen mu dělá ostudu „drobnost“ v podobě české dabingu. Vojta Kotek asi nebyl ve formě.

Bonusy

Harry Potter splňuje očekávání i v oblasti výbavy disku. Resp. disků, jelikož Blu-ray edice vyfasovala, jako vůbec první potterovka, hned dva kotouče (v zahraničí k nim dostanete ještě třetí s DVD verzí filmu).

Na prvním se kromě snímku samotného nachází ještě hlavní část dokumentů (všechny jsou v HD a nechybí ani české titulky), kterou si tvůrci rozhodli ocejchovat titulem Maximum Movie Mode (dále jako MMM). Což je ovšem tak trochu lež, neboť MMM je v první řadě bonusem, v němž se primárně vyskytuje režisér snímku, aby pomocí virtuálního studia podrobně popsal nejen záměry, ale i tvorbu, úskalí a místy i nepodarky svého snažení během natáčení. A MMM u šestého Pottera je „pouze“ typickým Picture-in-Picture dokumentem, jenž se rozprostírá po celé délce filmové stopáže.

Warnery na druhou stranu zachraňuje fakt, že je i tato „light“ verze geniálního HD bonusu odvedená naprosto profesionálně a nahlíží do útrob bradavického hradu se zanícením, jež může Harrymu spousta modrých kolegů jen závidět. MMM nabízí v prvé řadě audikomentář (režiséra i herců), k němu jsou nabaleny různé črty, storyboardy, rozpracované trikové sekvence a vzájemná porovnání s výslednou verzí, a chybět nesmí ani pro Warner Bros. nepostradatelné Focus Points, přibližující určité aspekty filmu.

V případě Prince dvojí krve se FP zaměřují méně na samotnou tvorbu a zákulisní pobíhání a více na nové či navrativší se postavy a vylíčení vzájemných vztahů mezi charaktery. Dílčí práce v technických odděleních sice nechybí, ale rozhodně jich je tentokrát o něco méně, než je zvykem.

Důvody částečně odhaluje placka číslo dva, která k informačně štědrému prvnímu disku přihazuje spoustu dalších materiálů. Byť (a to není výtka, jen konstatování) se většina z nich snaží o pobavení diváků děláním nejrůznějších šprťouchlat a ne podrobnými rozbory jak či onak vznikaly jednotlivé scény.

Osobně to ale umím ocenit (MMM je místy vyčerpávající a humor navíc nikdy neuškodí). Obzvlášť, když se i komediálně zaměřeným featurettům daří zvýšit pozornost diváckých smyslů a jemně rozvibrovat bránici. To způsobují hlavně dva krátké dokumentíky One Minute Drills a What Is On Your Mind.

V prvním se herci pokouší během jedné minuty popsat, co všechno jejich postavy během šesti let v Bradavicích zakusily a jakými proměnami prošly. Ve druhém pak neuvěřitelně charismatický a sympatický Tom Felton (představitel Draca Malfoye) zkouší pomocí briskních otázek odhalit, co mají jeho kolegové nejraději, o čem sní a čeho by chtěli v životě dosáhnout.

Obojí zní papírově děsivě, avšak sledování obou dokumentů je díky skvělému střihu, dobře mířeným otázkám a upřímnosti všech před kamerou nebývale bezbolestné a po salvě obsáhlých řečí o filmu samotném i vskutku osvěžující.

O něco hůř dopadlo jakési uvolněné navázání na Focus Points – Close-Up with the Cast of Harry Potter, ve kterém se nejdůležitější (a opravdu hodně povyrostlí) herci na vlastní přání setkávají se zástupci různých oddělení potřebných pro vznik filmu (s vrchní kostymérkou, cvičitelem zvířat, stylistkou, střihačem, trikařem atd.).

Samotný nápad je určitě dobrý a jednotliví lidé mají ke své profesi očividně co říct, ale krátká stopáž a hloupější otázky herců nedávají moc prostoru pro serióznější hloubání za kamerou. Což je škoda. O praktických efektech, výrobě různých atrap a stříhání akčních či dialogových scén by si toho nejeden filmofil přál vědět mnohem víc.

Velmi dobrou náplastí je ovšem intimní padesátiminutový dokument o duchovní matce série J. K. Rowlingové. Ten zabral štábu rok života, během něhož se autorka vyzpovídala z dětských traumat, přiblížila, jak se její život otiskl na stránkách knih, a rovněž vylíčila, jak se vyrovnává se slávou a slavnostními premiérami.

Natáčelo se v době, kdy Rowlingová dopisovala (a před kamerou dopsala) poslední, sedmou knihu, tudíž je na denním pořádku dojetí, vzpomínání na časy chudoby a pořádná dávka nostalgie. Dokument je dost intenzivní a Rowlingová v něm rozhodně nepůsobí jako bohyně válející se v milionech. Spíš jako životem protřelá ženská, která je ráda, že má konečně klid a může být na něco hrdá.

Zbytek tvoří ještě vynikající vystřižené scény (poprvé bych si je přál spatřit rovnou ve filmu), první (dnes už irelevantní) stopáž ze závěrečného filmu Harry Potter a Relikvie smrti a také krátká upoutávka na lunapark v Orlandu, kde se na základě autorské licence staví obrovská kopie potterovského světa narvaná k prasknutí horskými dráhami, pro fanoušky známými lokacemi a také slavným máslovým ležákem. Lhal bych, kdybych nepřiznal, že jsem při sledování dostal chuť vybílit účet a udělat si pěkný zámořský víkend.

A komu by ani to nestačilo, měl by mít na BD-Live připravená další překvapení…

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související recenze

• Harry Potter a Kámen mudrců (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a tajemná komnata (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a vězeň z Azkabanu (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a Ohnivý pohár (recenze Blu-ray)
• Harry Potter a Fénixův řád (recenze Blu-ray)