WeekendMag HD: iPhone 4S, Steve Jobs a potenciál, který neumíme využít

Apple za sebou má krušný týden. V jeho polovině společnost přichystala tiskovou konferenci, na níž měla představit své produktové novinky. Stejně jako každý rok byla i tentokrát profesionální, novinářská i spotřebitelská obec plná velikých očekávání, která se těžko naplňují. Jenže Apple nikdy očekávání nenaplňuje, filosofie firmy si zakládá na tom, že její novinky vnutí zákazníkům něco, co si ani neuvědomují, že potřebují. A ti za to nakousnuté jablko milují.

Každopádně několik týdnů, ne-li měsíců dlouhé spekulace o pátém iPhonu se na Apple přecejen podepsaly – hned po uvedení iPhonu 4S, tedy ne nového telefonu, nýbrž „jen“ upgradované verze toho starého, začaly akcie Apple klesat. Začaly se ozývat hlasy, které zněly už při odchodu Stevea Jobse z vedení společnost, a sice že bez svého otce-zakladatele bude v příštích letech Apple ve sféře inovací tápat. A pak přišla druhá, pro Apple i pro svět podstatně větší rána: Steve Jobs po dlouhých letech boje s rakovinou zákeřné nemoci podlehl.

Muži, který za svůj bohužel krátký život stačil změnit svět a uvažování milionů lidí, se od jeho smrti věnovala snad všechna média, která měla s jeho prací alespoň vzdáleně něco společného. Původně jsem se mu proto chtěl vyhnout úplně, jenže těžko mluvit o nejnovějších výrobcích Apple, aniž by si člověk připomněl pilíře, na kterých firma stojí. A tím nejsilnějším samozřejmě byl, je a vždy bude osoba Stevea Jobse.

Ten do Apple vnesl několik obchodních modelů, které od dob prvního iPodu a iPhonu nebyl nikdo schopný napodobit a které společnost z Cupertina vynesly na absolutní vrchol – letos se Apple stalo nejbohatší společností světa, na kterou z hlediska financí nemají ani ropní těžaři nebo menší evropské státy.

Za mimořádným ekonomickým růstem stojí vize, která počítá s tím, že se koncovým zákazníkem může stát nejen technicky zdatný člověk, ale také někdo, kdo moderním zařízením vůbec nerozumí, případně je naprostý blbec. Kouzlo pak spočívá v tom, že z takového člověka Apple blbce nedělá, ale předkládá mu zařízení, které je ve své podstatě z hlediska ovládání tak primitivní a intuitivní, že uživatele velice snadno okouzlí a svým způsobem z něj udělá lepšího, chytřejšího člověka.

Apple nám ukázalo, že by do světa jiný než úplně hotový produkt jít neměl, což je strategie, v níž se třeba Android od Google zhlédnout jaksi nedokázal.

Pokaždé, když Jobs přišel s novým nápadem, trvalo všem ostatním výrobcům elektroniky několik let, než ho dohnali a přišli s něčím podobným. Nikdo ale není schopný vytvářet tak technologicky vyspělé, designově vytříbené a uživatelsky komfortní produkty. Za tímto faktem stojí nejen vizionářství, ale také nepříliš sledovaná ekonomická strategie firmy, která je ze svých rezerv schopná spolufinancovat stavby továren na komponenty, jež ještě ani nemají využití, případně vytvářet velké tlaky na dodavatele, kteří při dodávkách musejí stlačovat cenu. Proto se třeba mluví o tom, že nový iPhone 4S vyjde Apple z hlediska výroby na pouhých dvě stě dolarů, což je cena, za kterou se telefon prodává dotovaný – samostatně ho Apple střílí za $649 až $849!

Výroba přitom v příštích měsících vyjde na ještě menší peníze. S navyšujícím se počtem zákazníků, který lze vzhledem k výhodným dotovaným nabídkám očekávat, začne růst i odběr a tím pádem se bude navyšovat množstevní sleva, kterou budou dodavatelé schopní nabídnout. Nový iPhone má navíc skoro stejné vnitřnosti jako dvojkový iPad, čímž se samozřejmě cenová i časová efektivita výroby jen zvyšuje.

Nový iPhone proto těžko vnímat jako zařízení, které by se mělo stát revolucí. Ostatně proto nenese nové číselné označení. Je to jen evoluční krok, který bude připadat malý hlavně koncovému zákazníkovi. Pro firmu je ale klíčová ekonomická stránka. Nejen, že se 4S stal v případě dotované smlouvy přístupný, cenově výhodné se staly i předchozí modely – 3GS je dokonce možné získat v rámci dvouleté smlouvy s operátorem v Americe za nula dolarů. Apple tedy bude v příštích měsících ohromným tempem navyšovat svou uživatelskou základnu. Protože co si budeme povídat: každý chce iPhone. Doteď si ho ale každý nemohl dovolit. Teď už ano. Akciové trhy si to velice rychle uvědomily, proto není divu, že akcie společnosti po krátkodobém propadu začaly opět stoupat. Analytici začínají Applu opět věřit.

Osobně Applu fandím. Jsem sice věrný Androidu, k čemuž se ještě dostanu, naprosto ale chápu hype, který kolem každého produktu s logem nakousnutého jablka vzniká. Výrobky jsou to krásné, technicky nesmírně vyspělé, opravdu jednoduché na ovládání a rostoucí svět aplikací z nich dělá zařízení, na kterém je stále co objevovat. Při pohledu na roky staré první modely iPodů nebo iPhonů přitom člověk musí ocenit i fakt, že když se do takových krasavců pokusí zakousnout zub času, většinou odejde rovnou k zubaři pro novou korunku. Otázkou teď je, jestli bude Apple bez Jobse schopné i nadále přicházet se zařízeními, která zatím nepotřebujeme, ale až se objeví, nebudeme se bez nich schopní obejít. Bohužel tomu nevěřím, i když je mi jasné, že nebyl Jobs ani zdaleka jediným inovátorem, který za Apple stál.

Pojďme ale k nejnovějšímu telefonu. Zrovna čtyřkový iPhone není po designové stránce úplně ideálním zařízením. Je sice pěkný a opět o něm platí, že za celou dobu své existence nezestárl ani o den, ostré hrany jsou ale nepříjemné při držení, což je zrovna jedna z věcí, na kterou si u Apple dávali dosud pozor. Vzhledem k tomu, že je pohodlnost držení prakticky základ, čtyřkový iPhone nepovažuji za naprostou výhru – a abyste si nemysleli, že ze mě mluví androiďácký fanboy, tak se semnou shodují i přátelé, kteří iPhone 4 vlastní. Prostě jeho držení není pohodlné.

Jenže všude jinde iPhone 4 vyhrává na plné čáře. Výborný foťák, vysoký výkon, zaručující v kombinaci s vymazleným systémem naprosto plynulý chod, přísná kontrola všech aplikací, díky níž se do telefonu nedostane žádný zmetek a díky níž všechno funguje naprosto špičkově – a pak samozřejmě samotný výběr. Aplikací jsou tisíce. Co tedy zlepšovat?

U Apple si odpověděli docela jednoduše: je potřeba především vyšší výkon. Společnost se nikdy nechlubila tím, jak jsou její zařízení po technické stránce vyspělá. Vždycky se zaměřovala na samotnou funkčnost. Jinými slovy: nikdy nás nezajímalo, jaký procesor tepe v srdci prvního iPhonu. Hlavně že má dotykový displej a všechno na něm běží tak hladce. To se u nového iPhonu 4S mění. Oproti svému staršímu bratříčkovi dostal nový dvoujádrový procesor a několikanásobně výkonnější grafickou kartu. Applu krátkodobě došly inovace, tak se začíná chlubit tím, co nikdy nemělo u jeho produktů klíčovou roli.

Jenže těžko se tím nechlubit. Dvoujádrový procesor a extrémně výkonná grafická karta slibují příchod další generace mobilních her a budou schopné ještě efektivnější práce s multimédii. Proto mohly přibýt tři megapixely na už tak skvělém foťáku a proto si telefon při natáčení poradí také s FullHD videem, které si pak můžete rovnou sestřihat. Není to nic vyloženě nového, opět se ale jedná o drobný pokrok. Podle ukázek navíc FullHD video vypadá naprosto famózně a foťák bude díky skvělé optice s vysokou světelností schopný divů.

Největší novinkou tak zůstává nový iOS, který se vůbec prvně inspiroval v Androidu a konečně přinesl notifikace; a aplikace Siri. Tu už někteří uživatelé znali, Siri se ale přesunula do samotného jádra operačního systému, díky čemuž je teď telefon schopný příjimat hlasové rozkazy, psát smsky, které mu nadiktujete, nebo pracovat s aplikacemi podle vašeho hlasového pokynu.

Spousta lidí se k Siri staví skepticky. Kdo by chtěl mluvit na svůj telefon, že? Pravda, v metru asi nebudete nahlas předčítat svou osobní korespondenci. Jenže za jízdy, při sportování a při spoustě dalších aktivit by se mohla Siri osvědčit. Vaše asistentka udělá z telefonu, který si staví na tom, že je vše o doteku, zařízení, které už vaše prsty nepotřebuje, ale neztratí přitom na efektivitě.

V něčem takovém je ohromný potenciál, což by mi potvrdila většina tvůrců sci-fi, kde se s počítači jinak než hlasem skoro nekomunikuje. Je to pohodlné a pokud Apple vymakal rozpoznání hlasu, pokud si Siri opravdu poradí s každým hlasovým příkazem a pokud místo toho nebude dělat naprosté nesmysly, získá si velmi rychle popularitu. Sice si s telefonem nebudeme povídat někde na veřejnosti, ale dávat mu příkazy při aktivitách nebo na pracovišti, je jen dalším krůčkem k zefektivnění práce. O tom iPhone byl vždycky. Přístup k informacím a práce s nimi v pokud možno co nejefektivnějším prostředí.

Ostatně o tom myšlenka moderního smartphonu, za kterou samozřejmě vděčíme právě Jobsovi, je. Neplatí to jen pro Apple a iPhone, případně pro iPad, platí to i pro telefony a tablety s Androidem. Jsou to zařízení, se kterými je ohromná zábava, primárně by ale měly člověku ulehčovat život. Proto tak nerad vidím, když si někdo kupuje iPhone jen proto, že je to „cool“. Apple si sice stojí za pravým opakem, ale jakmile nevíte, co s takovým zařízením dělat, neměli byste si ho kupovat. Někdo by mohl namítnout, že když má peníze, také si koupí to nejhezčí auto a není jediný důvod, proč by jím nemohl jezdit místo auta, které je třeba praktičtější. Ale v obou případech to smrdí jedním: pózou.

Apple je láska na první pohled, ví to každý. Jakmile mu jednou přičichnete, už nikdy nebudete chtít přejít k jinému systému. Tedy alespoň to všude kolem sebe slyším. Není to dáno jen designem a uživatelským komfortem, ale také provázaností hardwaru se softwarem napříč všemi výrobky. Ale kolik lidí je jí schopných opravdu využít?

Nechci, aby to znělo, jako bych jím nebo lidmi, kteří si ho kupují, opovrhoval, ale iPhone vnesl do sféry mobilních telefonů jednu velkou nemoc. Jejími příznaky je dlaň držící ohromně drahý telefon s ohromným množstvím schopností, které ona ruka není schopná zúžitkovat. Logicky to platí i pro telefony s Androidem – velké drahé mobily, na kterých pak má většina uživatelů akorát aplikaci k přístupu na Facebook a dále své zařízení neprozkoumá.

Samozřejmě je tu i opačná strana mince, a to fakt, že vymakaný obchod s aplikacemi u Applu nutí zákazníky objevovat nové věci, stejně jako je tomu na Marketu u Andorida. To jsou ale menšiny, většinou hračičkové nebo – chcete-li – geekové. Obyčejný člověk potenciál mobilních aplikací schopný využít není, případně je nahrazuje přístupem k internetu / prací s počítačem. Neplatí to tolik u tabletů, ty už jsou opravdu o efektivitě práce, ale zcela jistě to platí u mobilních telefonů. Vidím to všude, kde se podívám. iPhone a všechny drahé telefony s Androidem se v tomto světle zdají být naprosto zbytečné. Je sice strašně pěkné, že všechno máme na dotek prstu, ale kupovat si telefon za šestnáct tisíc jen proto, abych z něj volal, psal smsky a koukal na facebook, je naprostá šílenost – a je jedno, jestli jste boháč, nebo průměrně placený člověk, který si jen plní svůj sen.

Lidé se ještě nenaučili plně využívat potenciál smartphonů. Mluvím teď o opravdu obyčejných lidech bez zájmu v technice. Drží v rukou telefon, který je za peníze do něj investované naprosto zbytečný. Pro někoho vypadají cool. Pro mě vypadají ještě hloupěji než dříve.

Co trh se smartphony potřebuje, je rozvětvit se do dvou stran. Zatímco na jedné by byla opravdu náročná zařízení, která by krom vysokého výkonu poskytovala také ohromnou výbavu, na straně druhé by měly být jednoduché telefony za pár šupů, takové „back to basics“. S pěkným dotykovým displejem, s pěti předinstalovanými aplikaci, ale s jinak úplně prostým systémem, ve kterém by se člověk nemusel starat o instalaci aplikací, o to, že některým slovům nerozumí, o to, že nechápe rozdíl mezi 2G/3G, že neví, k čemu slouží GPS a proč mu bliká, i když zrovna nepoužívá navigaci.

Chvíli na téhle pozici stály Nokie a severskou firmu to málem stálo život – sice nabízela alternativu dotekovým smartphonům, ale dobu zaspala takovým způsobem, že její výrobky stály za starou belu i z pohledu úplně obyčejného zákazníka. Teď se to Nokia snaží dohnat integrací nových Windows. Jestli se jí podaří přežít, těžko soudit, každopádně jsou to právě nové Windows, které by do mobilních telefonů mohly přinést jednoduché uživatelské rozhraní, které je navíc mnohým povědomé díky dlouholetým zkušenostem s operačním systémem na PCčkách.

Smartphone s dotykovým displejem je geniální vynález a kvůli tomu si Jobse i Applu nesmírně cením. Jak už jsem jednou zmínil, jsem zvyklý spíš na Android, protože mě láká větší možnost přizpůsobení a uživatelská volnost, nehledě na to, že bez notifikací a widgetů bych nebyl schopný fungovat. Ve své podstatě je ale jedno, jestli stojíte na té či oné straně táborů, které se trochu zbytečně nenávidějí. Ať už berete Android jako plagiát nebo jen jako rozšíření myšlenky, je úplně zbytečné se o něm hádat. Je to alternativa, je to konkurence a obojí je zdravé. Ale hlavně: obojí jsou nesmírně mocné nástroje, které člověku ušetří až hodiny času a naučí ho spoustě nových věcí.

Dříve si lidé předávali moudrost z generace na generaci. Dneska si jí předáváme z aplikace na aplikaci. Díky, Steve.