Vetřelci (recenze Blu-ray)

Jak navázat na něco, z čeho se během několika let stala naprostá klasika žánru? Ctít původní film a snažit se opisovat z něj to nejlepší, nebo přijít s vlastní verzí, která by frančízu posunula někam úplně jinam? Zaručený recept samozřejmě neexistuje, James Cameron každopádně přišel k Vetřelcům s vizí. To bylo nejdůležitější.

Jako naprostý zelenáč (při psaní scénáře si ještě neodbyl ani svůj debut, během natáčení za sebou měl jen prvního Terminátora – recenze) přišel James Cameron k filmu, který byl obzvlášť v očích britského štábu, obdivujícího Scottovu práci, daleko nad rámec jeho schopností. Když ale Vetřelci poprvé spatřili světlo světa jako hotový film, musel už tehdy každý uznat: Jim je génius.

Natočil totiž sequel, který se sice pohybuje v trochu jiných končinách sci-fi žánru, přitom ale nikterak nesráží Scottovu hororovou jedničku, ctí jen její nejdůležitější prvky a přesahuje do divácky mnohem atraktivnějších končin scifi: Do akce.

James Cameron prostě vzal svět Vetřelců a udělal z něj vojenský film. Herce vyzbrojil futuristickými puškami, Ripleyové nechal – obrazně řečeno – narůst koule a všechny je poslal na planetu, na které to začalo už ve Scottově filmu. Čekalo je tam peklo.

Vetřelci ale mají k akčnímu infernu v posledních minutách filmu hodně dlouhou cestu. Během ní Cameron musí hladce navázat na první díl, prohloubit charakter Ripleyové, udělat z nadnárodní korporace Weyland-Yutani ultimátního záporáka a zosobnit ho v postavě Cartera Burkeho (naprosto fantastický Paul Reiser).

Do toho musel představit futuristickou vojenskou posádku, která by papírově neměla mít s vetřelčí invazí nejmenší problémy, Bishopa – impozantně zahraného androida Lance Henriksena, a najít Ripleyové dětskou parťačku.

Tohle jsou ty nejdůležitější prvky – James Cameron přišel s velmi silným příběhem, který ani přes fakt, že se jedná především o akční film, nikterak nesráží kvality vetřelčího univerza.

Samozřejmě tu nastalo mnoho změn. Důraz na Gigerův design plný sexuálních kontextů byl mimo rámec samotných „postav“ Vetřelců nadobro opuštěn. Hrdinové jsou tak zasazeni do mnohem futurističtější verze budoucnosti, než byla ta Scottova. Cameron klade větší důraz na speciální efekty a animatroniku Vetřelců, pracuje úplně jinak s atmosférou a s designem kulis.

Je to prostě jiný režisér a i když Cameron přiznává v audiokomentáři, že šel nakrátko do Scottovy školy, aby se přiučil jeho práci s kamerou, nakonec do filmu otiskl velkou část svého budoucího já a nikoho jiného.

Cameronova já, které má ohromný smysl pro perfekcionismus, které nepovažuje „Ne“, „Nejde“ nebo „Neumím“ za odpověď a které je plné fantastických vizí. Cameron má ohromný smysl pro vizuály, obrazy umí rámovat i v rámci hyperakčních sekvencí ohromně přehledně, nikdy přitom nezapomíná, že pro dobrý film jsou klíčové dobré postavy zabudované do funkčního – i když leckdy velmi jednoduchého – příběhu.

Díky němu jsou Vetřelci sequelem, který by si asi každý filmař chtěl jednou natočit. Jedná se o film, který překročil stín svého předchůdce, sám ho ale zastínit nepotřebuje. Vetřelci jsou prostě samostatně fungujícím filmem, který dokazuje, že i sequely mohou být výborné, pokud je dostane do rukou ten správný režisér.

Krom akce tu funguje i napětí, což je jediný částečně hororový prvek, který si Cameron od Scotta vypůjčil. V jeho podání jsou ale tyhle emoce mnohem intenzivnější, Cameron totiž nenapíná dlouhým čekáním na lekačku – vzrušení z nevědomosti, co bude dál, buduje až v rámci samotné akce. Upřímně přiznám, že už jsem hodně dlouho neseděl tak přikovaný ke křeslu, aniž bych mohl odtrhnout oči od obrazovky.

James umí akci a drama, které se během ní odehrává, famózně stupňovat, což ostatně prokázal i ve svých dalších filmech. I to je důvod, proč Vetřelci šlapou jak čerstvě promazaný muscle-car.

Zázraky se tedy dějí. Větřelci jsou ultimátní sci-fi řežbou, něčím trochu jiným než jednička. Je to špičkový film plný převratných triků, akce, napětí, ale i skvělých postav a inteligentního příběhu. Je to skvělá – a dost možná poslední opravdu dobrá – část série, která se stala legendární součástí kinematografie.

Technické provedení

Film si lze díky seamless branchingu opět pustit ve dvou verzích a ačkoliv jsem v rámci prvního dílu (Vetřelec – recenze) doporučoval Theatrical Cut, tentokrát odkážu spíš k režisérskému sestřihu, tedy ke Special Edition.

Sám Cameron ji preferuje, jedná se totiž o sestřih, který byl během kinoreleasu oškubaný o pár scén kvůli délce (aby se stihlo za den více představení) a jsou v něm velmi klíčové scény – jako objevení vraku lodi plné Vetřelců nebo zjištění Ripleyové, že její dcera už je dávno mrtvá (což rozšiřuje její vztah se sirotkem Newt). A přibyla trocha akce. Film v tomhle sestřihu možná nepůsobí tak dynamicky, ale rozhodně je víc kompletní.

Obraz Vetřelců byl stejně jako v případě prvního dílu kompletně zrestaurován. Jestliže díky snaze restaurátorů Vetřelec vypadal skvěle, ale Blu-ray prezentaci ubližovala spousta vad samotného zdrojového materiálu, o Vetřelcích už se dá říct jen to, že vypadají naprosto famózně.

Obraz (tentokrát prezentovaný ve „fullscreenovém“ 1.85:1) má špičkovou ostrost a kreslí neuvěřitelné detaily, díky mnohem technokratičtější práci kameramana tentokrát nevykazuje téměř žádné neostrosti, vykresluje ještě lépe v tmavých částech obrazu, černá, která černá má být, přitom zůstává bez jakéhokoliv vměšování šedých odstínů. Kontrast špičkový, pleťovky „trefné“, přepaly opět vůbec žádné.

Tahle prezentace je naprosto úchvatná a o trochu hůř vypadá jen u některých záběrů se zpětnou projekcí nebo s triky plnými miniatur. Samozřejmě je opět přítomné zrno, kterého je sice oproti jedničce o něco (málo) méně, ale své místo si tu vybojovalo, díky čemuž Vetřelci vypadají správně filmově.

Opět tedy platí, že se jedná o naprosto dokonalý přepis a film díky jeho kvalitám působí bombasticky. Tentokrát už bych se ho jako ukázkový disk vytáhnout nebál, on je totiž i zvuk o několik tříd výš a už připomíná mixem i jeho kvalitou ty o něco modernější fláky.

Bonusy

Poznámka: Bonusy jsou dostupné jen v rámci kompletní antologie, ne při koupi samostatného filmu (disky se dají koupit samostatně od 9.5.2011).

Dokumentární výbava je svým rozložením (a vlastně i kvalitou hlavního dokumentu) velice podobná té u předchozího dílu.

Na disku s filmem je krom vystřihaných scén (kolem dvaceti minut, jedná se opět o ty, které jsou součástí rozšířeného sestřihu) tentokrát jeden jediný audiokomentář. Prostor v něm vedle Jamese Camerona dostali i producentka (tenkrát režisérova žena), značná část obsazení (Bill Paxton tu žertuje prakticky konstantně), ale také trikoví specialisté v čele se Stanem Winstonem.

Komentář to není nikterak úžasný, jelikož se v něm lidé často střídají a zní to, jako by všichni – samozřejmě v čele s Cameronem – potřebovali mnohem víc prostoru. Podané informace přitom většinou nejsou úplně převratné, nejzajímavější jsou ty od samotného Camerona a jeho ženy (která přitom komentuje s Winstonem), jako na skvělý komentář od Scotta na ně ale vzpomínat zřejmě nebudete. Prostě to není ono.

O to je zajímavější hlavní dokument, který se tentokrát jmenuje Superior Firepower: Making Aliens a na ty tři hodiny to bez čtyř minut dotáhne. Opět mapuje kompletní vznik filmu, tentokrát jsou ale kvanta rozhovorů s tvůrci prostřihávána mnohem větším množství záběrů ze samotného natáčení – videokamery v době vzniku dvojky byly přece jen o něco dostupnější.

A tak se můžete za doprovodu historek o vzpouře anglického štábu dívat na Cameronovu nepříliš láskyplnou spolupráci s čajíčkáři, kteří nebyli ochotni přistoupit na efektivnější a delší pracovní nasazení. Spoustu prostoru dostane chvála Cameronovy práce, kterou si neodpustí prakticky nikdo (i když všichni připomínají, že je nesnesitelný perfekcionista), pohled na tvorbu kulis a hlavně miniatur, zbraní a samozřejmě samotných Vetřelců a mech-obleku.

V mnohém fascinující podívaná a je opět vyprávěná tak záživně, že uteče neobvykle rychle. Informace lze opět doplnit vystřihanými rozhovory v podobě tzv. Enhancement pods.

Na šestém disku pak zbývají archivní foto/video-materiály pre-produkčního rázu (storyboardy, designové náčrtky), pár dalších vystřihaných scén, docela zajímavé alternativní „opening“ titulky, trailery, TV spoty a videa ze samotného filmu (kamery přidělané na helmách vojáků apod.).

S velkou radostí se budeme opakovat. Vetřelci potvrzují status antologie, je to jednoduše Blu-ray edice, kterou si nemůžete nechat ujít.

Každá vteřina s ní tráveného času je k nezaplacení.

Blu-ray kolekci Vetřelec: Antologie k recenzi poskytl jeho distributor – společnost Bontonfilm. Děkujeme.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související články, recenze a trailery

• Vetřelec (recenze Blu-ray)
• Vetřelec 3 (recenze Blu-ray)
• Vetřelec: Vzkříšení (recenze Blu-ray)
• Sběratelská Blu-ray edice Vetřelec: Antologie (Illuminated Egg Statue) - první pohled
• Vetřelec: Antologie - Blu-ray trailer