Transformers: Pomsta poražených (recenze Blu-ray)

Michael Bay je hitmaker, to mu nikdo nevezme. První Transformers vydělali jmění a jako vzorový blockbuster si to zasloužili. Dvojce se finančně dařilo velmi podobně, zásluh už má ale mnohem méně. Trpí totiž klasickým syndromem sequelů: je větší, delší, dražší… a horší. Pořád je to ale skvělá letní zábava! I na (pod)zimní večery.

Režijní styl Michaela Baye bývá často předmětem kritiky. Kontinualita děje mu nic neříká, neustále recykluje ty samé stylové záběry, preferuje laciný humor, neumí budovat napětí, jeho filmy často postrádají jakoukoliv logiku. Jsou hloupé. Bay všechno podřizuje jedinému slovu: cool (čti [:kůl:], poznámka šéfredaktora :-)). Sice na tento stav našel funkční recept, ale už dlouho se mu nepodařilo okořenit ho nějakou novou příchutí.

Když se tedy podíváme napříč jeho filmografií, zjistíme, že všechny jeho filmy – ačkoliv spadají pod rozdílné žánry – jsou na jedno brdo. Pearl Harbor hrál na hloupoučkou romantiku a výbuchy, Mizerové na přestřelky a výbuchy, Ostrov (v kterémžto jediném filmu měl Bay za úkol pracovat s něčím na způsob atmosféry) na nefunkční romanci a výbuchy, Skála na přestřelky a výbuchy, první Transformers (recenze) na digitální efekty a jejich začlenění do ohromné destrukce. Originalitu nenajdete, jen rozdílné příběhy nalepené na ty samé dramatické oblouky se stejným cílem: všechno zničit.

Jenže zazlívejte mu to, když jeho filmy na každého zapůsobí a v mnohých případech jsou z nich ohromné finanční hity. Nikoho nepřekvapí, že dvojka Transformers je vlastně jednička roztahaná do delší stopáže, v jejímž centru něco jako děj hledat nemůžeme. Aby ne, jak ostatně Bay a jeho scenáristé přiznávají v bonusech, scénář dlouhou dobu nemohl vzniknout kvůli stávce scenáristů a tak se film produkoval jen na základě devatenáctistránkového (!) náčrtu děje. Dopisovalo se doslova na poslední chvíli.

Pokračování úspěšné fantasy má proto ještě větších množství logických děr, než jeho předchůdce. Jde tu o jakousi pomstu, která je ve změti dávek humoru a destrukce tak nepodstatná, až člověk snadno zapomíná, že vlastně nějaký film sleduje. Mnohem víc totiž Transformers připomínají nekonečný videoklip.

Ano, divák se tu podívá na úžasná místa, akce se odehrává na pozadí historických objektů, o jejichž přístupnosti se ostatním filmařům může jen zdát. Ano, je tu větší množství robotů a digitálních efektů, kterým se stále vyrovná málo co. Ano, je to zábavné dobrodružství. Jenže druzí Transformeři postrádají něco jako sebereflexi, jsou přeplácaní vším, co Bayovi přišlo pod ruku a zapomínají, že „velké množství cool“ už vlastně cool není. Člověk se velmi rychle vším, co je mu Bay schopný nabídnout, přesytí.

Navíc i když Bay postrádá napříč svou filmografií jakoukoliv originalitu, v prvních Transformers alespoň dokázal oslnit několika pamětihodnými scénami, které byly z audiovizuálního hlediska něčím úplně novým. Napodruhé ale žádné takové zázraky neservíruje a nápady mu došly kompletně. Dokonce je tak zoufalý, že opisuje sám od sebe – nejen stylem, ale i vyzněním celé sekvence, což je jasně zpozorovatelné na příletu vzdušné podpory v samotném finále filmu.

Tady si mimochodem člověk uvědomuje, že síly bohužel došly i skladateli Stevenu Jablonskymu, jehož soundtrack k prvním Transformers byl naprosto boží. V druhých je nevýrazný, nebo recykluje ty samé nápady. Místo pořádné hudby tu dostanete několikanásobnou opakovačku různých pop-rockových songů.

Akce, o kterou tu jde především, je ale bez debat velkolepá. Najdete tu jedny z největších výbuchů ve filmové historii, ohromné množství vojáků, střílejících do nepřeberného množství robotů (jestliže v jedničce byl příchod nějaké nové robo-postavy událostí, tady jich je tolik, že i přes rozdílný design upadají do anonymity) a destrukci všeho druhu. To Bay umí.

Jenže vrchol jeho umu se nachází už v polovině filmu (lesní bitka s Optimem Primem je jeden z mála opravdu světlých okamžiků) a v ostatních akčních sekvencích Bay všechno tak přeplácal, že se v tom divák jen stěží vyzná. Abych si uvědomil, co se v některých akčních scénách děje, musel jsem film vidět podruhé – napoprvé jsem to ohromné množství obrazových informací jednoduše nebyl schopný přebrat a často se ztrácel.

Bay přehání se vším a odnáší to i humor. Shia LaBeouf je pořád tahounem filmu a nad jeho komediálním timingem zůstává rozum stát, stejně tak nad na motorce rozvaleným tělem herečky Megan Fox… Jenže drobné etudy z jedničky, jako třeba několik rodinných vtípků Samových rodičů, jsou tu opět roztaženy do větších rozměrů. Do absurdna. Maminčiny marihuanové skopičiny, robůtek prcající nohu Megan Fox, prdící transformer… Pro někoho můžou tyhle vtípky být možná až příliš.

Jak zmiňuji na začátku: klasická dvojka. Dražší, přeplácaná, ve své podstatě horší, i když se nese ve stejném duchu, jako její předchůdce. Tím vás ale od filmu rozhodně nechci odradit. Spíš to berte jako průvodce, ať víte, s čím vším tu počítat. Druzí Transformeři jsou totiž pořád nevídaným dobrodružstvím, které ve filmovém světě nemá obdoby.

Technické provedení

Na Blu-ray film doráží v prakticky té samé podobě, jako první díl. Ostatně Bayův vizuální styl se těžko změní. Čekejte proto velmi kontrastní obraz, střídání modrého a oranžového tónování, mírně přesaturované barvy a o něco vyšší množství zrna. Transfer se v tomhle případě chová opravdu stejně, jako v případě dílu prvního.

Jediný možný rozdíl můžete zpozorovat v tom, že bylo pár scén natočeno na IMAX kamery. Osobně jsem je ale – na rozdíl od některých bystrozrakých zahraničních kolegů – nebyl schopen odlišit nebo zpozorovat. V Americe každopádně vyšla exkluzivně u Wal-Martu edice, ve které jsou tytoIMAX scény ve formátu 16:9, do kterého se z 2.35:1 přepíná stejně jako u Temného rytíře (recenze).

Transformers 2 vypadají a znějí stejně, jako jejich starší modrý bratříček, i když se mi často zdálo, že třeba zvukový design ztratil na nápaditosti. Na kvalitách transferu to ale nic nemění.

Bonusy

Bonusová výbava je bombastická. V jejím centru stojí dvě a půl hodiny dlouhý dokument The Human Factor: Exacting Revenge of the Fallen, který pokrývá události po premiéře jedničky a kompletní produkci dvojky až po – ano – její premiéru. Řeší inspiraci tvůrců, spolupráci s Habrem, digitální efekty (všichni se tu rádi ohánějí velkými čísly), Bayův režijní styl a jeho dopad na štáb.

Je to velmi pěkný dokument, který rychle uteče, ukáže velké množství materiálů z natáčení, rozhovorů a previzualizací některých scén nebo efektů. A sledovat Baye, jak doslova pár minut před světovou premiérou dokončuje barevné korekce, je k nezaplacení.

Vedle trochu egocentrického audiokomentáře jsou tu pak „mini-fíčury“ jako Deconstructing Visual Bayhem, kde můžete na několika scénách sledovat porovnávačky mezi pre-vizem a finální kompozicí. Nebo NEST: A Transformer Data-Hub, což je, jak název napovídá, databáze robotů, případně The Allspark Experiment, ve které si můžete upravit vlastního robota.

Šest minut vystřihaných (nebo spíš alternativních) scén je o ničem, vedle nich jsou tu povinně trailery, TV spoty, galerie, hudební video Linkin Park – New Divide a poslední tři dokumenty (každý mezi deseti a dvaceti minutami):

Giant Effing Movie – občas zábavná, ale zbytečně dlouhá montáž všelijakých skopičin ze zákulisí, 25 Years of Transformers (nic neříkající připomínka výročí, kde pár lidí z Hasbra pronáší prázdné řeči o pokračování v tom, co Transformers znamenají) a A Day with Bay: Tokyo, což je pokračování videa z tokijské premiéry, jejíž útržky už byly vidět v hlavním dokumentu . Ale i tak tahle čtvrthodinovka stojí za shlédnutí.

Verdikt? Akční podívaná, jejímuž měřítku se skoro nic nevyrovná. Zhmotnění významu slova „blockbuster“. Zábavná jízda, která i přes brutální roztahanost (ten film mohl být o dobrou hodinu kratší) solidně šlape. Jen upozorňuji náročnější diváky, že jí budou mít problém strávit. Zábava, výbuchy a geniální triky totiž nikdy nezachrání základní kámen úrazu druhých Transformerů: demenci.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »