Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediů (Blu-ray recenze)

Film Impérium vrací úder je dnes sice považovaný za nejlepší kapitolu, jakou šestidílná vesmírná sága přinesla. Před třiceti lety však tento status rozhodně neměl. Po kultovní Epizodě IV totiž diváci nečekali, že se před nimi místo povědomých prvků rozevře mrazivý vesmír, v němž nebude na rozjuchaný humor, zlehka infantilní postavy a pohádkový příběh místo.

Najednou měli před sebou nekonečnou temnotu prodchnutou bezvýchodností, na jejímž konci bylo Lukeovo zápěstí hluboko v kanalizačním systému Oblačného města a Han Solo zmizel v hlubokém vesmíru zmražený v elegantním karbonitovém obalu. A to se jim příliš nezamlouvalo. George Lucas tedy udělal vcelku logickou věc – záverečnou kapitolu malinko odlehčil a pokusil se z ní udělat kompromis spojující to nejlepší z obou předchozích dílů. Což se mu docela povedlo.

Na Návratu Jediů (jak zní nový název) je vidět, že se mezi sebou bijí dva zcela odlišné koncepty (bezstarostnost Nové naděje a serióznost Impéria), nicméně čím víc snímek postupuje k finálnímu střetu mezi flotilami Impéria a Rebelů, tím více se daří obojí spojit do funkčního celku.

Zdaleka nejvíc se roztříštěnost pojetí projevuje v úvodu, kdy se Luke a spol. infiltrují do Jabbova paláce, aby zde osvobodili zmraženého Hana. Lucas jakoby se nemohl rozhodnout, jestli chce zaujmout výhradně dospělé publikum, anebo spíše děti. A tak si na jednu stranu dovoluje drsné výjevy s požírajícím Rancorem a nechutnosti v podobě oslizlého Jabby. Ale na druhou se neštítí komických vstupů C3PO a hudebních intermezz, které po dodatečných CGI úpravách vypadají jako z úplně jiného, nutno dodat, že mnohem horšího filmu.

Výsledkem je zkrátka nejistý guláš všeho možného, jenž pod režijním dohledem Richarda Marquanda nemá moc dobrou akci (ubíjející souboj Lukea s Rancorem), ani rychlé tempo, a tím pádem stíhá během úvodních 30 minut docela slušně nudit.

Pak však dojde k nečekanému obratu, kdy stačí jedna vynikající bitka u Sarlaccova hnízda, aby se film naladil na správnou vlnu a začal až do konce brnkat melodii, kterou si nechá každý fanoušek Star Wars líbit.

Emocionální rozloučení s Yodou, promluva s Obi-Wanem, napětím prošpikovaný přílet na Endor, honička v lesích či obrovský závěrečný střet s největší vesmírnou bitvou všech dob. Všechny tyto scény dnes patří do zlatého fondu. A co teprve intimní boj mezi Lukem a Imperátorem o duši Anakina Skywalkera, v němž téměř hodinu bublají emoce, aby vše vyústilo v jednoznačně nejosudovější souboj na světelné meče (kam se hrabe Epizoda III se svojí baletní choreografií), jednu zatraceně impozantní explozi, a závěrečnou sekvenci, u níž i Chuck Norris roní krokodýlí slzy.

Ne, Epizoda VI není dokonalá jako Impérium vrací úder a nemůže se rovnat ani Nové naději. Nicméně ani účast roztomilých Ewoků, k nimž si většina diváků vybudovala stejnou nenávist jako k jistému otravnému Gunganovi, jí nebrání být adekvátním vrcholem nejvýraznější trilogie, jakou jsme do příchodu Pána prstenů zažili. A být o několik tříd lepším filmem než jakákoliv část z nové trilogie, která by sice ráda byla stejnou klasikou, ale na to jí chybí to nejdůležitější – srdce.

Srdce, jež nenahradíte třemi tunami sterilních digitálních efektů a které díky bohu ani nezničíte dodatečnými úpravami, kvůli nimž se v nejvypjatějších momentech najednou musí bez ustání pořvávat veletrapné „Noooooooooo!“

Technické provedení

Podobně jako předchozí části, i Návrat Jediů patří po stránce přepisu mezi nejlépe zpracované katalogové tituly, jaké jsme na Blu-ray zatím viděli, když je obraz je povětšinou bezvadně ostrý, kontrastní, plný detailů a sytých barev.

Najdou se však i drobné neduhy, které kvalitu malinko sráží, přičemž většinu z nich najdeme hned v úvodní půlhodině.

Nevím, jestli jde o důsledek horšího nasvícení scény, anebo se zkrátka při remasteru pár lidí flákalo, ale scény v Jabbově paláci jsou často výrazně jemnější než zbytek filmu, sem tam dokonce drobně zašumí (Luke po pádu do Rancorova brlohu) a narazil jsem i na pár záběrů, které měly v rámci podání černé hodně daleko k maximální sytosti, měly tendenci k modrání a poslabší byla i stínokresba.

Na druhou stranu, většina z vás si všimne asi jen zjemnění obrazu a zbytek nebude považovat za kdovíjakou vadu. Obzvlášť když se jedná opravdu jen o nahodilé okamžiky, po kterých když vyloženě nepátráte, můžete je snadno přehlédnout.

TIP: Další desítky FullHD screenshotů v PNG a podrobné technické info o vlastnostech videa a zvuku najdete na našem Blu-ray profilu Návratu Jediů

Navíc, při opouštění Tatooinu je už přepis výrazně stabilnější. Sarlaccovo hnízdo vypadá skvěle, Dagobah rovněž (jen Lukeovy rty jsou občas růžovější, než by měly) a po přesunu k Hvězdě smrti si není nač stěžovat.

Transfer na sebe sice ještě upozorní drobným zjemněním na Endoru (opět nahodilé záběry, hlavně po příletu a v samotném závěru), ale co se týče ostatních aspektů obrazu, je vše v naprostém pořádku.

Zvukově je přitom i šestá epizoda naprosto famózní. Sedmikanálové DTS-HD MA oslňuje čistotou dialogů, zvukových efektů a soundtracku, ale i vyvážeností napříč kanály, které tak kolem vás vytvoří pohlcující zvukovou kulisu, plnou prolétávajících Tie-Fighterů, bzukotu světelných mečů, ale i drobných zvuků, jichž je takový Endor naprosto natřískaný.

Dabing v šestikanálovém Dolby Digital klasicky neurazí, ani nenadchne.

Bonusy

Kromě filmu jsou na disku (opět) dva neotitulkované audikomentáře. Slabší je sestříhaný z interview se členy štábu (od nevýznamných herců až po Lucase) a nabízí tak zajímavé informace ze všech odvětví, která se na vzniku filmu podílela.

Druhý je o dost výživnější a ucelenější, když v něm kromě Lucase mluví i Carrie Fisher, zvukový mág Ben Burtt a jeden z trikařů Dennis Muren. Režisér Marquand bohužel chybí, jelikož v době natáčení již nebyl mezi živými.

Lucas ho však plně zastupuje a rozebírá nejen tradiční motivace a zapeklitosti při výstavbě některých scén („Leio, jsi má sestra“), ale i určitá režijní rozhodnutí a vyznění scén. Ze strany Lucase se jedná o naprosto profesionální práci, která na něj vrhá podstatně lepší světlo, než samotné výsledky na celuloidu.

Díky jeho povídání mu dokonce odpustíte Ewoky, jejichž existenci George rozebírá poměrně dlouho a podrobně. Rozhodně je nechtěl mít ve filmu jen proto, aby dětičky zjihly. Anebo to aspoň tvrdí.

Burtt a Muren se pak drží svých řemesel a Carrie Fisher dodává obligátní „humorný prvek“, jenž je v jejím podání bohužel spíš otravný, a tak je jen dobře, že během filmu promluví jen párkrát.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »