SROVNÁVAČKA: Starý a nový (remasterovaný) přepis Hodný, zlý a ošklivý na Blu-ray

Leoneho „špagetová“ klasika Hodný, zlý a ošklivý dorazila konečně do obchodů, a tak jsme se jí podívali na zoubek a kromě recenze, která vás čeká za pár dní, připravili i porovnání nového remasteru k výročí studia MGM a původního amerického přepisu, který se na světový trh dostal již před několika lety a který rozhodně nebyl bez problémů.

Jak můžete vidět na přiložených screenshotech (horní jsou vždy z americké edice v JPG, dolní z nového remasteru ve FULLHD PNG), hlavním problémem předchozí edice byly neostrosti, absence mnoha detailů nejen v obličejích, ale i na předmětech a v prostoru. Obraz byl rovněž velice civilní (na což jsme, pravda, byli zvyklí již z televize a DVD) a nestylizovaný.

Pro některé diváky tudíž může být nový remasterovaný přepis v mnoha směrech šokující. Vzezření filmu Leoneho tříhodinového opusu se totiž takřka kompletně změnilo. Došlo k místy až extrémnímu navýšení kontrastu (všimněte si, jak mizí detailní stínokresba) připomínajícímu filtry z instagramu, vizuál byl nasměrován výrazně do pískové žluté, která vede k přesaturovaným tělovkám a nerealisticky zbarvenému prostředí (nebe, zeleň) a zjevně se povedlo z materiálu vydolovat i výrazně ostřejší záběry, díky nimž si užijete i větší porci detailů (maska spáleného obličeje je nyní impozantní).

Přiznám se, že mě napoprvé zvolená barevná paleta a úpravy kontrastu malinko vyděsily. Ostatně x let jsem vyrůstal na vizuálu, který mnohem věrněji replikovala předchozí edice a italská edice od Mondo. Po poradě s několika znalci nejen italských westernů (které v původních italských kopií bývaly takto zbarvené a saturované) jsem však dospěl k závěru, že nové úpravy jsou pro dobro věci, což se následně potvrdilo i po zhlédnutí filmu.

Nejenže nový grading Hodnému, zlému a ošklivému pomáhá navyšovat produkční hodnoty filmu (původní civilnost zavání laciností), některé scény nyní ještě více prosakují nervózním potem (přestřelky) a doslova z nich žhne rozpálená prérie (vyprahlý Blondie). Film nyní rovněž působí i výrazně svěžeji a moderněji, byť si i nadále zachovává určitou dobovou patinu (zrno, neostrosti vycházející z materiálu) a poctivou westernovou atmosféru. Dovedu pochopit, proč se mnohé zahraniční diskuze hemží zmínkami o „plivancích do Leoneho obličeje“ (zkuste například ty na Caps-a-holic, kde můžete porovnávat i s italskou edicí od Mondo). V současné chvíli však nevidím důvod, proč se k nim přidávat. Až na ne úplně dokonalou kresbu ve stínech a v interiérech slabší černou mám totiž tendence smeknout před remasterem kovbojský klobouk.