Poslední boj Ransoma a Pridea (Blu-ray recenze)

Bratrské duo Coenů sice jasně předvedlo, že dlouhodobě opomíjené westerny mají stále šanci zaujmout jak fajnšmekry, tak obyčejného diváka, nicméně ani finanční úspěch Opravdové kuráže nezapříčinil takový vzestup kovbojek, jako se to svého času povedlo u sandálových filmů Gladiátorovi.

Pokud tedy publikum prahne po zaprášených chlápcích s kolty a „saloon girls“ proklatě nízko u pasu, musí se i nadále obracet směrem k dobovým archívům, anebo je nuceno pátrat mimo radar typického mainstreamu.

Blu-ray edice v tomhle směru nabízí pomocnou ruku, když přichází na trh s řádně stylizovaným příběhem z Divokého západu, v němž se jedna sličná drsňačka snaží splnit poslední přání svého zesnulého přítele a zároveň se nebojí proděravět hrudní koše kdejakých frajerských kovbojů, kteří se jí v tom pokouší z nejrůznějších důvodů zabránit.

Nebudu vás opíjet flaškou Kolaloky. Poslední boj Ransoma Pridea je béčko, v němž najdete snad všechny propriety, jež podobné označení vyžaduje. Na pořádnou výpravu evidentně nebyly peníze, takže se vše odehrává uprostřed prázdných plání a v zašlých interiérech. Lacinost vizuálu se snaží zastřít tuna kamerových filtrů a videoklipový střih. Bizarních postaviček je na jednom čtverečním metru půl tuctu (siamská dvojčata v renesančních oblečcích vládnou). A když dojde na souboje, šetří tvůrci v podstatě na všem, což ve výsledku znamená pár špatně ozvučených výstřelů a slabé gejzíry malinovky.

Jenže ono to nakonec vůbec nevadí. Ač totiž Ransom Pride nevyniká ve velkoleposti, bohatě její absenci vyvažuje sympaticky zrnitou a nekompromisní stylizací, připomínající u nás na Blu-ray bohužel nevyšlou noirovku Give 'em Hell, Malone, v níž ostřílený Thomas Jane rozstřeluje tváře obrovským kvérem za doprovodu extrémně drsných hlášek ze staré detektivní školy.

Malone měl samozřejmě výhodu v ostřílené režii Russella Mulcahyho (mimo jiné režiséra Highlandera a třetího Resident Evilu), nicméně Ransom Pride dokazuje, že někdy k vybruslení z potenciálního průšihu stačí i pořádný zápal pro věc a trocha toho talentu. Poslední boj Ransoma Pridea totiž není ani přes mrzké finanční zázemí vůbec špatně natočený a díky cílevědomé režii se mu daří i s malými prostředky dosáhnout obstojné westernové atmosféry. Včetně náležité, k žánru pasující brutality a osudovosti.

Na čemž má logicky podíl i obstojný scénář, překvapující solidně napsanými motivacemi postav a v závěru i nečekaným zvratem, jenž dosavadní děj i přes několik logických děr a kotrmelců solidně a smysluplně zacykluje. Ne že by byly postavy novodobými shakespearovskými figurami a děj nějakým velkým pulitzerovským veledílem. Jen bez problémů chápete, co se zrovna děje, kdo má jaké motivace a po pár minutách se přistihnete, že hrdinům dokonce i fandíte.

Čemuž pomáhá i velmi dobré obsazení, v němž se to vysloveně hemží povědomými obličeji. Stále žijícího Jasona Priestleyho (ano, Brandon z Beverly Hills je zpět) sice kvůli výbornému nalíčení pravděpodobně ani nepoznáte, ovšem charismatické borce Krise Kristoffersona (Whistler z Bladea) Petera Dinklage určitě ano, neboť si pro sebe kradou snad každou scénu, v níž se objeví.

Obzvlášť Dinklage, který má po Tyrionovi z Hry o trůny na krku další šťavnatě dekadentní charakter, je ve své póze trpaslíka s párem brokovnic naprosto neodolatelný. No a pak je tu ještě pohledná Lizzy Caplan (Pravá krev), jež i přes neopomíjitelnou subtilitu, sex-appeal a dětskou tvářičku dovede přesvědčit, že dokáže usekávat ušní boltce a střílet z koltů bez toho, aby se jí rozklepala kolena a musela si jít za odměnu koupit tunu šminek.

Poslední boj Ransoma Pridea tak sice nechytne za srdce každého a určitě se nemůže rovnat ani Coenům, ani libovolné pecce s Johnem Waynem nebo Clintem Eastwoodem. Ale pokud vám sedí alternativní a na koleni spíchnutý pohled na Divoký západ, máte rádi trochu bizarností a netrpíte předsudky vůči béčkovým vodám, možná byste mohli s Ransomem zkusit vyjet na prérii. Možná se vám úplně neodmění ultimátním zážitkem, ale na zaplácnutí nudného odpoledne je příjemným parťákem.

Technické provedení

Zahraniční recenze se ohledně obrazu nebojí hýřit pochvalami, pravděpodobně se však musí jednat o jiný transfer, než jaký zakoupila pro svůj release Blu-ray edice.

Ten je totiž procpaný vadami až hanba a ačkoli se přepis sem tam (především ve světlejších scénách) vytasí se slušivým záběrem, jemuž nechybí adekvátní kontrast a nepřebývá tuna digitálního šumu, povětšinou se musíte smýřit s obrazem, jenž neposkytuje kdovíjaký divácký zážitek.

TIP: Další FullHD screenshoty v PNG najdete na našem Blu-ray profilu filmu, stejně jako veškeré technické podrobnosti o přepisu

Většina interiérových a nočních scén totiž šumí za hranicí přijatelného. Místy se objevuje fialovo-modré blikání a ve velkých celcích je citelně znát komprese. Kresba ve stínech je natolik zlá, že vlastně vidíte jen jednolitou čerň (nutno dodat, že docela sytou). A situaci tudíž musí alespoň trochu zachraňovat výtečná drobnokresba a na desaturaci spoléhající stylizace, díky níž nemáte šanci poznat, na jaké úrovni jsou tělovky a barvy obecně.

O terno se přitom nejedná ani po zvukové stránce, která před vás postaví poněkud dutě znějící Dolby Digital 5.1 (s televizním dabingem), u něhož v podstatě nepoznáte, že se nejedná o stereo. Zadní kanály se výrazněji neozvou v podstatě nikdy, subwoofer je konstatně v klidu a veškerou práci tím pádem odvádí přední trojice kanálů, jež ovšem nemá kromě příjemného soundtracku, vyvážených dialogů a několika nevýrazných efektů co na práci.

Což vzhledem k ceně zamrzí hlavně proto, že Blu-ray edice už několikrát předvedla, že za málo peněz dovede přijít i s výrazně lepší technickou stránkou.

Bonusy pak jako vždy nejsou.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »