Pod drobnohledem: Google v Česku spustil sekci Filmy obchodu Play. Co dalšího VoD nabízí?

Trvalo to tři roky, ale přece jsme se dočkali. Do české (a slovenské) verze ekosystému Google Play dorazila po Knihách a Hudbě služba Filmy, v jejímž rámci si od pátku můžete kupovat nebo půjčovat snímky z několikatisícové knihovny. Spolu s Ázerbajdžánem, Kazachstánem, Tádžikistánem nebo třeba Turkmenistánem jsme se zařadili po bok devadesáti dalších zemích, ve kterých je služba dostupná. Ano, dorazili jsme ve skutečně elitní formaci. Ale to nám může být jedno. Pojďmě se podívat, co Google Play Filmy nabízejí, jak fungují a jestli má vůbec smysl se jimi zabývat.

Nejdříve kratičký úvod pro ty, kteří netuší, co je Google Play. Jedná se o obří multimediální knihovnu, ze které si majitelé mobilních telefonů s operačním systémem Android (většina smartphonů) stahují aplikace. Časem se rozšířila o nabídku e-knih a o hudební knihovnu (z obou mohou nakupovat nebo streamovat i majitelé iPhonů, vše je samozřejmě dostupné i ve webových verzích, sloučené pod vaším gmailovým účtem). Jako poslední pak přišla možnost si půjčovat nebo kupovat digitální kopie filmů a seriálů. Ta teď, zatím bohužel bez seriálů, dorazila i k nám (knihy i hudební alba už si tu nějaký ten pátek užíváme). Hlavní myšlenka Google Play spočívá v tom, že veškerý vámi vlastněný multimediální obsah se nachází v cloudu, pod vaším účtem dostupný odkudkoli a z kteréhokoli zařízení. Což je, pokud se člověk oprostí od faktu, že si žádný tento „majetek“ nemůže osahat, velmi pohodlné – to samé album, tu samou knihu, ten samý film, cokoli si vyberete, je dostupné na vašem telefonu, tabletu, notebooku, počítači a zanedlouho pravděpodobně i ve vašich hodinkách.

Koncept cloudu není nic nového. Stejně tak se v Česku už dříve objevilo několik VoD služeb (namátkou Voyo nebo Topfun, nemluvě o tom, že to samé tu už několik let nabízí iTunes). Proč se jím tedy zabývat? Protože má, stejně jako dříve Google Music, největší potenciál se rychle rozšířit. Každý má dnes telefon nebo tablet s Androidem a každý se dříve nebo později se službou Play setká. Začít ji používat je stejně jednoduché jako si nainstalovat aplikaci do Facebooku, začít na ní nakupovat hudbu nebo filmy je stejně jednoduché jako mikrotransakce při pařbě Angry Birds. Google Play Filmy je součástí nejrozšířenější mobilní platformy a měl by mít vyřešenou většinu technologických zádrhelů. Ostatně ve světě už funguje několik let. A hlavně, bavíme se o Googlu. Když ten se do něčeho pustí, zpravidla si toho všimne více lidí, než když se rozjíždí no name projekt.

Uživatelské prostředí

Jak je vidno na úvodní fotce, uživatelské rozhraní je totožné na mobilních platformách i na počítači a nese se v duchu ostatních knihoven Play. To znamená, že se před vámi v rámci úvodní obrazovky otevře nabídka podkategorií jako „Nejprodávanější“, „Nejnovější“ atp. Dále je možné filmy řadit podle žánrů, i když tahle možnost je zatím nedomrlá. V každé kategorii jsou karty v podobě plakátů, které logicky reprezentují jednotlivé filmy. Po jejich rozkliknutí se dostanete na ještě více strohou stránku s krátkými informacemi o filmu, jazykových mutacích a samozřejmě s tlačítky ke koupi nebo zapůjčení SD nebo HD verze filmu. Nic světoborného, v jednoduchosti je síla.

Nabídka a ceny

Google otevírá s ohromnou knihovnou tisíců filmů včetně novinek jako druhá Třístovka, Lego příběh, nebo třeba pokračování Hobita. Společnost spolupracuje na distribuci filmů těch největších studií – nechybí 20th Century Fox, Paramount, Sony, Universal, ani Warner Bros. Z majors tak nenajdete akorát Disneyho. Smůlu mají také milovníci tuzemské kinematografie.

Sranda je s českou jazykovou podporou. Nové přírůstky v knihovně se objevují s titulky, katalogové filmy také, ale často se stává, že film český překlad nemá. Na dabing můžete zapomenout rovnou. Google ho sice slibuje, ale zatím jsem na něj nenarazil (zas tak moc filmů jsem však neproklikal). Pokud si profil filmu otevíráte v mobilním zařízení, v případě absence české podpory se na tento fakt v horní liště objeví černé upozornění. Každý profil pak má vypsané podporované jazyky na dně stránky.

Google asi teprve pracuje na dostupnosti některých práv. Třeba u Forresta Gumpa se mi stalo, že mi mobilní telefon oznámil, že titul není pro mou zemi dostupný, abych pak v tom samém profilu na tabletu a počítači zjistil, že si ho koupit vlastně můžu. To byl první den. Teď už je mi dostupný všude. Občas se stane, že při vyhledávání konkrétního titulu narazíte na nějakou lokální mutaci, která tu také není dostupná – když jsem hledal Running Scared, dostal jsem se na italský profil s italským dabingem (alespoň soudě dle ukázky). Zajímalo by mě, jestli má Google ošetřené vkládání do wishlistu – jestliže jsem si tam vložil italské Running Scared, dozvím se, pokud se film objeví v tuzemské distribuci? Těžko říct. Bylo by to fajn.

Jelikož jsme národ, který si umí na příliš vysoká čísla na cenovkách stěžovat zaručeně nejlépe, místo radosti z dostupnosti další legální služby pro sledování filmů se na internetu ve velkém začaly řešit sumy, o které si Google říká. Nutno dodat, že bohužel trochu oprávněně. Cena novinek se pohybuje nad třemi sty korunami za SD (!) verzi. Pokud tedy máte zálusk na nějaký nový blockbuster, připravte si 380Kč na SD verzi a 470Kč na HD (zapůjčení pak stojí 110Kč, resp. 140Kč při HD). Cenově tedy novinka vyjde na stejné peníze jako Blu-ray. Což je poněkud zvláštní, když si uvědomíte, že u BD platíte za nosič a balení, film dostanete v podstatně vyšší kvalitě a krom českých titulků u něj najdete také dabing. A zpravidla nějaké ty dokumentární bonusy. Aby Google Play Filmy měly nějaký úspěch, budou muset cenovou politiku změnit. Výhoda cloudu má být krom dostupnosti a multiplatformového řešení právě v cenách. Dokud se cena novinky v HD nebude pohybovat kolem 350Kč, moc lidí tu pravděpodobně nakupovat nebude.

Abychom ale službě nekřivdili, ne jen z novinek je filmový fanoušek živ. Cena katalogových filmů se pohybuje na rozumnějších 200–280/260–400 (SD/HD) při koupi a 59–82/79–110 při vypůjčení. Malé filmy a dokumenty, o kterých jste dříve ani neslyšeli, stejně jako některé hudební tituly, se pak dají půjčit za lidovou dvacku a koupit za podobně nízké ceny.

Pořád jsme však nadstandardně vysoko. Blu-ray jsem si půjčoval za 59Kč na den. Když si půjčím HD kopii novinky, budu jí sice „vlastnit“ třicet dní, ale od prvního spuštění jí budu muset „dorazit“ do 48 hodin a zaplatím za to 110 až 140 korun. To je strašně moc. Google musí ceny srazit tak o třetinu. Jinak se v Česku nechytí. Je sice pravda, že je tu ona výhoda dostupnosti odkudkoli a multiplatformové řešení, stejně jako fakt, že kupujete licenci na celý život, která je v případě Googlu technologicky future-proof. Ale na to se při pohledu na cenu nikdo ptát nebude. To vše se stává ještě absurdnější, pokud vezmete v potaz, že cenová politika u jednotlivých titulů je krom akcí pravděpodobně neměnná. Filmy, které se u nás postupným zlevňováním dostaly i na Blu-ray na hranici stokoruny, či dokonce pod ní, na Play i nadále stojí třikrát tolik.

Doufejme, že se na Play Filmech budou často objevovat akce stejně, jako je tomu u Knih, Hudby i Aplikací. V případě slev budou tamní nákupy hned o něco zajímavější. Ostatně už teď si tu můžete koupit 2012, 50× stále poprvé a pár dalších titulů za symbolických deset korun v HD kopii. Úplně ideální by pak byl systém předplatného ne nepodobný Netflixu. Google už ho nabízí u hudby. Mít možnost pustit si bez kupování jakýkoli film z Google Play knihovny kdykoli a kdekoli při určitém měsíčním poplatku, hned by se služba stala podstatně atraktivnější. Vždyť přesně to je směr, kterým se budou postupně ubírat všichni poskytovatelé obsahu. Nedělalo by mi problém platit za takovou službu třeba pět set korun měsíčně (ani více). Podobných lidí by se jistě našla spousta.

V čem jsou filmy Google Play zajímavé, je možnost sehnat tu také tituly, které v tuzemsku dostupné na fyzických nosičích nejsou. Jeden příklad za všechny: Mizerové 2. Nemůžete se dočkat jejich Blučka? Play Filmy vám HD kopii nabídnou okamžitě. Nadšení? My také. Má to ale jeden háček: Kvalita.

Audiovizuální kvalita a technologické řešení

Existují tři způsoby (pokud nepočítám smart televizory), jak si filmy z GP pustit. Buďto na mobilním telefonu, na tabletu, nebo na počítači. Google docela logicky předpokládá, že nejčastěji budete jejich filmy sledovat na mobilní platformě. Ostatně současné mladší generace jedou na mobilech a tabletech téměř všechno a přikovat je na dvě až tři hodiny k televizoru nebo k plátnu začíná být umění. Představuji si, že tak nějak uvažovali inženýři při sestavování technických specifikací videosouborů. Protože přesně na to jsou dobré: Na sledování na telefonech nebo na tabletech.

Bavit se samozřejmě budeme pouze o HD verzích, o SD vzhledem k jejich podobě vážně nemá smysl přemýšlet. Pokud se rozhodnete pro zapůjčení nebo koupi HD kopie, zpřístupní se vám 720p nebo 1080p verze. Která to kdy bude, se nikdy nedozvíte. Už to je pro techničtěji zaměřené zákazníky nedostatek. Ostatně celá platforma Google Play Filmy běží na YouTube enginech a na těch si také můžete volit z plejády různých rozlišení. Volbu množství bodíků máte pouze na počítači (právě stejným způsobem jako na YT), ale až během přehrávání, tedy po koupi. I v tom je jeden ohromný háček. Dostaneme se k němu o něco později.

VoD jsem zatím testoval na dvou HD filmech: Na Emmerichově katastrofickém 2012 a na Bayovu akčním výplachu Mizerové II. Filmy jsem sledoval na pětipalcovém telefonu s FullHD displejem, na desetipalcovém tabletu se 720p displejem, na sedmnáctipalcovém notebooku s FullHD displejem a přes Chromecast na šestačtyřicetipalcové FullHD plazmě. Mám tedy jasnou představu o tom, jak na které platformě vypadají. Nikterak slavně.

Na HDčko mají velmi průměrnou kresbu detailů. I na pětipalcovém telefonu jsou jasně zpozorovatelné kompresní artefakty. Dáno je to pravděpodobně hustotou pixelů – na desetipalcovém 720p tabletu oba filmy vypadají paradoxně lépe než na FullHD telefonu. Opravdová zkouška je ale samozřejmě až na plazmě. Ta odhaluje ještě větší množství kompresních vad (jsou vskutku všudypřítomné), malou barevnou hloubku, občasné DNR žehlení šumu a zrna a nízký dynamický rozsah. Napište si výčet věcí, které s videem mohou být špatně a všechny je tu najdete. A to jsem se nedostal ke zvuku. Všechny kopie na GPF jsou ve stereu. Žádnou jinou možnost nemáte. A je to stereo slabé, s nulovou dynamikou a s ohromnou ztrátou detailů.

Proč tomu tak je, se člověk dozví záhy. Velikost souborů se pohybuje pouze kolem dvou gigabajtů. Druzí Mizerové při 146 minutách zabrali 2.6GB úložného prostoru, téměř tříhodinové 2012 mělo při stahování do tabletu pouhé 2GB (mám podezření, že tento soubor byl v 720p). Jen pro srovnání, videosoubor na českém Blu-ray 2012 zabral 24,2GB, dvanáctkrát více! Při tak gigantické kompresi logicky musíte přijít o detaily, barvy a kresbu všeobecně. Na telefonu a tabletu je to OK, na televizi ale video vypadá jako opravdu mizerný 720p Blu-ray rip.

Na notebooku jsem se pak na HD verzi nemohl podívat vůbec, z jakéhosi záhadného důvodu mi jí přehrávač upírá a dovolí mi pouhých 460p. Trochu drzost, pokud vezmete v potaz, že jsem za druhé Mizery zaplatil přes tři sta korun. Pokud ale z počítače zavelím ke streamování do Chromecastu, vše už je v pořádku a do televizoru připutuje HD soubor. Soudruzi z Googlu někde udělali chybu.

Jinými slovy, nemít tablet nebo mobil a nemít možnost posílat z počítače příkaz ke streamování v Chromecastu, právě jsem zaplatitl 330Kč za možnost pustit si film ve 480p. Nepomůže přitom ani návštěva YouTube, které na základě přihlášení pozná, že máte film koupený a při jeho vyhledání vám ho normálně pustí. V prohlížeči mám plug-in, který YouTube přinutí k přehrávání FullHD videa i přes to, že by mohl přehrávač detekovat pomalejší připojení (což při 50Mbps/50Mbps nehrozí, ale znáte to, YT je nevyzpytatelné), takže jsem doufal, že se k HD kopii dostanu alespoň tady. Film se ale v první vteřině zastaví a pojede dál, až když si navolím 480p nebo automatickou detekci (která mě ale ani přes velmi rychlé připojení k HD nepřesune). Tohle je ze strany Googlu ohromná chyba a něco, co bych po několika letech provozu nečekal. A samozřejmě se jedná o další důvod, proč tuhle službu vůbec nezkoušet.

Shrnutí

Jako člověk, který denně pracuje s videem a několik let své bulvy hýčká Blu-rayi s tou nejvyšší dostupnou kvalitou, samozřejmě Google Play Filmy nemůžu po technické stránce považovat za nic jiného než za špatný vtip. Bylo by zajímavé porovnat další v Česku dostupné VoD služby, nicméně po zkušenosti s touhle se nemůžu zbavit dojmu, že VoD je pouhá nouzovka, nikoli náhrada fyzických nosičů, jak se o ní v posledních letech dokola mluví. Neberte mě špatně. Ohromně jí fandím a budu jí i nadále používat, protože si některé filmy jednoduše koupit nechci (nebo to tu dokonce nejde) a raději než abych je pirátil, si zaplatím alespoň to půjčovné. Průšvih je, že budu platit za něco, co mi do televizoru dopluje v několikanásobně horší kvalitě se zvukem, ze kterého bude mít moje šestikanálová soustava akorát tak legraci. A to není úplně fér. Chci být poctivý, ale těžce se mi to nevyplácí.

Jsou filmy, u kterých to zas tak moc nevadí. Stejně tak jsou situace, kdy jinou možnost nemáte (doma si FullHD rip stáhnu za čtvrt hodiny a bude to skoro to samé, jako bych si pustil Blučko, na jiném připojení to ale půjde dost těžko). A chápu, že je snazší si s přítelkyní nebo manželkou sednout na gauč a během několika vteřin začít sledovat film, který jsme si na základě nějakého doporučení vybrali z několikatisícové knihovny (těch mých pár stovek disků ve sbírce je přece málo). Ta dostupnost všeho a odkudkoli je prostě skvělá, stejně jako možnost pustit si za šedesát až sto dvacet korun film, který jsem roky neviděl, koupit si ho nechci, ale rád bych si ho zopakoval. Vážně tomu fandím. Ale opravdu se mi nelíbí na to koukat, když vím, že o pár kroků dál mám notebook, do kterého bych za pár vteřin stáhl několikanásobně lepší kopii. Zadarmo. A to bude hlavní argument většiny lidí, kteří budou o VoD přemýšlet a jsou alespoň trochu technicky vyspělí (rozuměj tak, aby byli schopní sehnat kvalitní BDrip a dostat ho do domácího kina). A když se se mnou budou hádat, že jsem blbec a za takové věci platím, budu moct leda zvednout ramena a odevzdaně diskuzi vzdát. Protože pro smích budu spíš já.