Piráti z Karibiku: Na vlnách podivna (Blu-ray recenze)

Piráti z Karibiku se z původně nejistého projektu, založeného na efektní atrakci z Disneylandu, stali celosvětovým hitem a jako veleúspěšná trilogie vylovili z pokladen kin přes 2,5 miliardy dolarů. A jakmile jakýkoliv film vydělá podobné peníze, je jasné, že Hollywood nenechá nově zrozenou značku u ledu hned po třech dílech. Kráva se přeci musí dojit, dokud má vemeno plné. A dokud je Johnny Depp ochotný dělat ze sebe po celém světě přiožralého blbce.

Na vlnách podivna logicky kráčí ve šlépejích předchozích dílů. Do filmu se opětovně nacpala enormní porce finančních prostředků. Přibyl další nános smrtonosných potvor (tentokrát zombies a mořské upírky… pardon, panny). S výjimkou Keiry Knightley a Orlanda Blooma se vrátila kompletní posádka Černé perly, k níž se přidaly pohledné (Penelope Cruz) a charismatické (Ian McShane) přírůstky. A za kormidlo se místo nápaditého Gore Verbinskiho postavil nezajímavý Rob „moje filmy jsou nudné k zbláznění“ Marshall, přičemž právě obměna na režijním postu je z filmu cítit nejvýrazněji. A nikoliv v pozitivním slova smyslu.

Marshall je v podstatě totožnou volbou jako Mike Newell, kterého produkující Jerry Bruckheimer najal ke zpracování obstojného, ale nikterak úchvatného Prince z Persie. Stejně jako on, i Marshall si zakládá na kvalitních hereckých výkonech, které pokud možno svěřuje do rukou ostřílených jmen, u nichž ví, že ze sebe dokáží dostat dramatický výkon a vzápětí i uvolňující humornou vsuvku. Zároveň nemá ani jeden problém s tím, aby film vypadal opulentně v rámci dobových kulis a kostýmů. Avšak oba nezvládají velkolepou akci a jejich styl vyprávění není ničím jiným než neurážející rutinou, vedle níž hýří nápady (i když většinou špatnými) i Uwe Boll.

Zatímco si však Newell natloukl v Princi z Persie nos právě na poměrně nepřehledné akci, která nahrazovala řídký děj, Marshall volí v Pirátech zcela opačný přístup. V jeho podání Jack Sparrow nepředvádí tolik šílených kousků jako kdysi, už se tolik nehraje na efektní práci hollywoodských trikařů a dokonce i šermířských soubojů je výrazně méně. Do popředí se dostává příběh, postavy a dramatické pnutí mezi nimi. Je ovšem víc než smutné, že ani jedno v podstatě nefunguje a z jednoho z potenciálně nejzábavnějších blockbusterů roku je tím pádem dvě a půl hodiny dlouhá nuda, jíž chybí v podstatě vše, co pirátskou sérii dostalo na vrchol diváckého zájmu. (Ne, ona milirda, kterou Na vlnách podivna utržil v kinech, není důsledek kvalit, nýbrž důkaz, že lidé chodí do kina na ověřenou značku a oblíbenou postavu.)

Za což se dá přišít vina i zjevně vyšťaveným scenáristům, kteří se po přeplácané Truhle mrtvého muže a ještě přeplácanějšímu Na konci světa sice chtěli vrátit zpět k jednoduchosti Prokletí Černé perly, avšak evidetně narazili na nedostatek originálních nápadů, které se pokusili nahradit pouze recyklovanými vtípky. Ty pak díky přesnému Deppovi sice relativně fungují (resp. nejsou moc otravné), nicméně ona svěžest a šibalství Sparrowova charakteru definitivně zmizely spolu se závěrečnými titulky jeho první námořnické výpravy.

A spolu s nimi odplula na širé moře i scenáristická lehkost, o níž si může Na vlnách podivna nechat pouze zdát. Putování za pramenem mládí je totiž i přes výchozí bod v podobě literární předlohy utopené v podivných motivacích (čímž trpěl už předchozí díl) a nadstandardně rozbředlém a natahovaném příběhu (jdeme z bodu A do bodu B, poté do C, kde na nás už čeká postava D), který by horko těžko vystačil i na hodinový pilotní díl televizního seriálu a který v podstatě nenabízí žádnou postavu, jíž byste chtěli držet palce.

Proti čemuž byste mohli namítat skutečnost, že na podobném principu stavěly i předchozí části (především ta první). Potíž je ale v tom, že ty neposouvaly do hlavní role postavu, jež díky své amorálnosti a neexistujícímu dramatickému oblouku funguje jen jako osvěžující vedlejší prvek, a zároveň měly dostatek akčních sekvencí, které obsahovaly tempo, napětí a klobouk plný nápadů.

Ani jedno Na vlnách podivna nemá. Od začátku je zřejmé, kdo skončí špatně a kdo odjede s úsměvem na tváři do západu slunce. Většina šermířských duelů připomíná svými choreografickými kvalitami výkony českých amatérů. A jelikož si Marshall příliš netyká s velkými porcemi digitálních efektů ani s dynamickým snímáním scén, působí čtvrtí Piráti vedle svých předchůdců podobně jako trička z tržnice vedle výrobků ze značkových prodejen. Na pohled vypadají stejně, ale jakmile začnete zkoumat švy a látku, zjistíte, že jste vyhodili peníze za podřadný šunt, na němž si někdo parádně napakoval kapsu.

Tak si udělejte laskavost a protentokrát ukažte vyčpělým korzárům prostředníček a pusťte se na moře třeba s Ben-Hurem, kde se na rozdíl od Pirátů odehraje alespoň jedna velkolepá mořská bitva a vše má o poznání větší říz.

Technické provedení

V kinech bylo sledování posledních Pirátů poněkud problematické, neboť si tmavý obraz se 3D příliš nenotoval a většina lidí v sále měla tím pádem z filmu velké kulové. Dobrou zprávou je, že na Blu-ray je obraz výrazně světlejší a i ve třetím rozměru je na něm něco vidět. Bohužel se však jedná o jeden z mála kladů, které se s vydáním na „blučku“ pojí.

Jistě, kupříkladu v otázce drobnokresby a detailů všeobecně Piráti oslňují, když předvádí parádní obličejové textury, vymakané kostýmy a jemné rytiny na bambitkách a dalším pirátském náčiní. Rovněž barevně vše sedí a kupříkladu výprava pralesem vypadá hodně dobře (sytost na maximu). Jenže to platí v podstatě jen pro scény s dostatkem světla, jichž je ve filmu zoufale málo.

TIP: Desítky dalších FullHD screenshotů v PNG a podrobné technické info o zvuku a obrazu najdete na našem Blu-ray profilu.

Marshall totiž většinou točil v tmavých, mizerně nasvícených a velmi často i zamlžených prostorách, a to se na výsledném vizuálu samozřejmě odráží. Obraz je sice ostrý, zrno není a kontrast není vůbec špatný, nicméně podání černé je čistě na průměrné úrovni a kresba ve stínech je často natolik mizerná, že dochází k výraznému slévání.

Obraz tím pádem příliš neoslní a při srovnání se staršími sourozenci vychází jako jednoznačný poražený.

Po zvukové stránce už je ale vše v naprostém pořádku a anglické DTS-HD 7.1 patří rozhodně mezi nejlepší mixy v letošním roce. Subwoofer pulzuje v podstatě neustále (hlavně Zimmerův soundtrack má i přes notnou dávku recyklace pořádnou sílu). Dialogy jsou nejen čisté, nýbrž i dostatečně hlasité. A rozložení zvuku do jednotlivých kanálů by klidně mohlo být vzorem pro budoucí edice.

Především pak důraz na práci surroundů, které září nejen při honičkách Londýnem (zde ve spolupráci s centrem), ale především během pátrání v džungli, kde si lze vychutnat štěbetání papoušků natolik, že kdybyste přivřeli oči, dostali byste se v mysli mezi propocené korzáry. Prostorovost je zkrátka vynikající.

Pro milovníky dabingu je navíc dobrou zprávou, že české Dolby Digital 5.1 neuráží ani překladem, ani kvalitou reprodukce.

Bonusy

Pokud toužíte po bonusech (jmenovitě Under the Scene: Bringing Mermaids to Life, Legends of On Stranger Tides, In Search of the Fountain a Last Sail, First Voyage), budete se muset obrátit na zahraniční pětidiskovku, která kromě klasické verze filmu nabízí i 3D verzi, DVD a digitální kopii.

Tuzemský Blu-ray (i jeho 3D varianta) je na materiály skoupý, když na něm absentuje dokonce i audiokomentář a místo něj naleznete na disku jen relativně zábavné pokažené záběry (jsou v nich lepší vtipy než ve filmu) a naprosto zbytečné dvě scény z filmu převedené do LEGO podoby (zřejmě reklama na nedávno vyšlou videohru).

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »