Piráti na vlnách stereo podivna aneb proč se vyhnout 3D

Na HDmagu jsme zastánci toho, že by filmy měly být sledovány tak, jak je režisér zamýšlel. Proto máme rádi filmové zrno, proto zbrojíme proti dabingu, proto si rádi zanadáváme, když distributor film ořeže a poruší tak původní poměr stran. Proto si myslíme, že když režisér film natočí ve 2D a studio se ho na poslední chvíli rozhodne konvertovat do 3D, měli byste jít výhradně na 2D verzi. Proto si myslíme, že když režisér film ve 3D natočí, měl by člověk preferovat právě to. Piráti z Karibiku nás ale přinutili k úplně opačné myšlence. Tomuhle 3D by se lidé měli vyhýbat.

Než se dostaneme k jádru pudla, dáme si nutný (a trochu delší, tak se pohodlně usaďte) úvod. O stereoskopických technologiích všichni víme, nějaký ten pátek už mezi námi jsou a ještě dlouho budou. Ať už chceme nebo ne, je to budoucnost kinematografie. Má to ale drobný háček. Stejně jako jakákoliv jiná novinka, i 3D trpí spoustou porodních bolestí. Je to úplně nová technologie, která je v plenkách a ruku v ruce s mládím jdou její růstové problémy.

3D jich má hodně. Filmaři se teprve učí, jak se stereoskopií pracovat tak, aby nebyla otravná nebo nezvedala divákům žaludek. Málokdo se při jejím užívání vyhne blbinám, jakými jsou objekty létající divákům do očí. Málokdo s 3D pracuje tak, aby bylo opravdovou součástí filmu, ne jen bonus navíc, jehož prioritou je přinutit nás chtít si na herce a kolem poletující ptákoviny sáhnout.

3D filmy to díky svým nevyblbnutým tvůrcům nemají lehké, nejen proto ve stereu zatím nejlépe fungují animáky nebo Cameronův Avatar. Ano, ani tady se mu nevyhneme.

Je to totiž krásná ukázka nejen výborného 3D, ale hlavně špičkové filmařiny. James Cameron nám ukázal, že 3D může fungovat výborně. Málokdo ale u téhle ochutnávky budoucnosti pochopil, že dobré 3D nedělá jen správně nastavená kamera a vymazlené efekty. Dobré 3D se totiž odráží především od dobře natočeného filmu. Jakmile film natočíte špatně, 3D mu ke kráse nepomůže. Právě naopak.

Avatara dávám za příklad z jediného důvodu: v tom filmu není snad jeden jediný záběr, který by nebyl do detailu promyšlený. A teď nemluvím jen o detailech jako kytičky a zvířátka na pozadí scény. Jde především o precizní kompozici, pečlivou volbu úhlů záběrů a o návaznost střihu. V moderním velkofilmu není místo na improvizaci, není tu místo na nějaké nečitelné záběry schované do rychlého střihu. Takové filmy nevznikají až na placu, ke zrození jim pomáhají už pre-produkční storyboardy. Jenže tvůrci se jich v případě hraného filmu často nedrží.

Ostatně proto vedle Avatara ve 3D fungují jen počítačové animáky. Filmaři při jejich tvorbě mají šanci napravovat své chyby, mohou zpětně podobu scény a její rozzáběrování měnit, pokud po pracovním střihu nefungují, nebo pokud je mozek nestíhá ve 3D pobrat. Animované filmy jsou etalonem preciznosti. Nic jako špatně zaostřena kamera, rozklepaná jízda nebo nicneříkající záběry tu neexistuje.

Přes tenhle o něco delší úvod se konečně pokusím dostat k tomu, proč byste se čtvrtým Pirátům z Karibiku měli ve 3D obloukem vyhnout, a když už na film půjdete, tak jedině ve 2D (které ja navíc v originálním znění – titulkované).

Marshallův film je totiž přesným opakem toho, co se tu Avatarem počínaje a animovanými filmy konče snažím popsat. Jistě, je to velký hollywoodský film a pro studio Disney pravděpodobně nejdůležitější zářez v letošních filmových premiérách. Samozřejmě mu byla věnována ohromná pozornost už v pre-produkčních stádiích. Přesto noví Piráti ve 3D vypadají příšerně.

Proč, když ve 3D vznikali (ještě k tomu na nejnovější RED kamery)? Odpověď je vlastně strašně jednoduchá, i když má dvě části.

Tou první je světlo. Aby divák stereoskopický efekt dobře vnímal, je krom správné paralaxy a pár dalších drobností klíčový také jas obrazu. Jakmile obraz není jasný, 3D se v něm utopí.

Ztrátu jasu bohužel podporuje už samotná projekční technologie – obraz je promítán přes polarizační filtr, přes polarizační filtr (brýle) ho také sledujeme a dochází tak ke značnému ztmavení. Aby toho nebylo málo, jeden projektor s jednou lampou promítá dva obrazy (pro každé oko jiné), čímž samozřejmě vnímání jasu dále klesá (dva projektory – pro každé oko jeden – používá jen IMAX a možná pár dalších kin, multiplexy ale ne).

Ztmavení obrazu je ohromný problém. Začnou se slévat plochy, ztrácí se kontrast, mění se kvalita přenosu barev … prostě nic dobrého. V tom má vedle klasických projekcí navrch domácí 3D – televizory jsou totiž schopny vyluzovat podstatně jasnější a čistší obraz. Proto domácí 3D paradoxně vypadá lépe, než to v kinech.

Proč o tom mluvím v souvislosti s Piráty z Karibiku? Inu, ten film má jeden zásadní problém. Ze čtyř pětin se odehrává v noci, v potemnělých interiérech, nebo v jeskyních. Výsledek? Zkuste hádat. Nejen, že se 3D efekt naprosto vytrácí, ale při špatné projekci s nižším jasem (kterou jsem při svém štěstí v Palace Cinemas na Andělu odchytil) se vytrácí i obraz samotný a po nasazení brýlí je prakticky nečitelný. Zkuste si doma nastavit televizor na eko mód a sledujte obraz se svářečskými brýlemi. Něco takového. Člověk si neužije film, neužije si návštěvu kina a po chvilce má chuť buď utéct, nebo to zalomit.

Vraťme se teď k animákům a k tomu, proč takový problém nikdy mít nebudou. Už jen proto, že jsou zpravidla pro děti, se jen málokdy odehrávají ve tmě a jasný, křišťálově čistý a sytě barevný obraz je jejich klíčovou vlastností. Takové záběry samozřejmě ve 3D vypadají úchvatně a špatná projekce jim může ublížit jen částečně. U Pirátů se ničeho ani zdaleka podobného nedočkáte.

Druhou částí odpovědi je akce. Rob Marshall natočil vesměs docela nudný film, který nikterak neokoření ani akční scény. Jsou totiž natočené nejen rutinně, ale často také nepřehledně. Nečekejte žádné velkolepé záběry, akčním vrcholem čtvrtých Pirátů je honička po londýnksých ulicích, šermířský souboj na lodi (v noci), šermířský souboj v putice (ve tmě), lov mořských pannen (v noci … a logicky pod vodou!) a šermířský souboj v jeskyni (ano, ve tmě). Marshall nikterak nepřekvapuje a akce v jeho podání je tou nejhorší z celé série (on je nejhorší ze série celý film, ale to už musíte posoudit sami).

Krom již zmíněné tmy má ve 3D Marshallova akce ohromný problém hlavně z toho důvodu, že je často nepřehledná, příliš rychle se v ní střihá, kamera se během ní pohybuje moc zbrkle a až moc často se zabývá prostřihy do detailů, které samozřejmě divákovi v tak rychlém sledu událostí vůbec nic neříkají.

Taková akce je k ničemu i ve 2D, pokud jí neprošpikujete nějakými přehlednými celky. To režisér čtvrtých Pirátů nedělá prakticky vůbec. Ve 3D je navíc potřeba dodržovat trochu pomalejší střih. Záleží sice na rozdílu hloubky 3D mezi dvěma záběry, přeostření po střihu ale může lidskému oku trvat až jednu nebo dokonce dvě vteřiny. Neříkám, že tomu tak je zrovna u Pirátů, jen zmiňuji zásadní poučku, že ve 3D se prostě střihá pomaleji. Ostatně F.A. Brabec nedávno na ČT24 tvrdil, že kvůli tomuhle problému musel přestřihávat trailer na svůj hudební film V peřině (točený ve 3D, jak jinak).

Marshall nerespektuje ani tohle zásadní pravidlo. Jako by on ani kameraman netušili, že ve 3D natáčejí (tedy samozřejmě krom scén, kdy nechají protagonisty mířit mečem na diváka, to si naopak vychutnávají jak malé děti). Jejich film je ve tmě, moc rychle se v něm střihá, člověk se díky tomu dezorientuje v prostoru a tak dále a tak dále.

Problém je, že takový film, prodávaný jako jedna ze 3D událostí léta, pak stereoskopii dělá velice špatnou pověst.

Špatnou pověst jí ale dělají i kinaři. Osobně jsem měl dvakrát za sebou podobně negativní zážitek a v obou případech v tom měla prsty také špatně nastavená projekce. Na Pirátech nebylo nic vidět jak kvůli špatnému 3D, tak kvůli sníženému jasu projekce, s podobným problémem jsem se ale potýkal i na novinářské projekci druhé Kung Fu Pandy.

Ano, jedná se o animovaný film, který by výše zmíněnými neduhy trpět neměl. Také netrpí. Naopak, natočený je skvěle, akci má úchvatnou (strká do kapsy zatím všechny filmy, které letos prosvištěly kiny) a vnímání hloubky prostoru je tu o něčem úplně jiném, než v případě Pirátů. Jenže Cinestar na Andělu (konkrétně sál č. 10) byl tak špatně nastavený, že i denní scény na sněhu (!!!) vypadaly zšedle, nekontrastně a postrádaly jas.

Můžeme se tedy zlobit na Marshalla, těžko se ale zlobit na tvůrce Kung Fu Pandy, kteří svou práci udělali dobře, aby pak přišla vniveč kvůli lajdáctví promítačů, kvůli vysvíceným lampám v projektorech, flecích na postříbřených plátnech a podobným neduhům 3D projekcí.

Jaké z toho plyne ponaučení? Na 3D si musíme dávat pozor. Musíme si zjišťovat, jestli v něm film opravdu vznikl, protože nás v tomhle ohledu studia velice ráda podvádějí. A když už v něm vznikl, raději si překontrolujte, jestli ho netočilo nějaké pako. I Patrick Lussier umí ve Drive Angry se stereem pracovat lépe, než Marshall. Smutné, ale je to tak. Stačilo mu přitom jedno jediné: o něco více světla.

Musíme si ale hlídat také kvalitní kinosály. Já třeba vím, že do „desítky“ v Cinestaru už nikdy nepůjdu a pro jistotu si začnu zapisovat, kde je 3D projekce opravdu kvalitní, jasná, správně seřízená a zaostřená a bez flekatého plátna. I dobré 3D může vypadat blbě, když není správně reprodukováno.

Začněte si zapisovat také. Filmy si do kin chodíme užívat, když se ale člověku do cesty postaví mizená projekce, je to často nepříjemnější než banda puberťáků s popcornem, colou a rozsvícenými telefony. Chcete vidět dobré 3D? Bohužel to není samozřejmost. Musíte si ho najít sami.

. . .

BUĎTE V KONTAKTU, sledujte autorovy tipy a postřehy na Google+, HDmag.cz na facebooku a na twitteru