Na první pokus: Verbatim MediaStation (recenze)

Multimediální centra, jejichž základem je „krabička“ s pevným diskem a audio / video výstupy, dnes vyrábí doslova každý. Dnes se podíváme na zoubek produktu zvučné značky Verbatim s prostým názvem MediaStation.

Jedná se o vůbec první produkt Verbatim tohoto typu, který byl teprve nedávno představen na veletrhu IFA 2008.

Verbatim MediaStation se dodává osazený 500 GB pevným diskem. Ten je spolu se základními ovládacími prvky a konektory umístěn v designově nijak nevyčnívajícím obalu, jehož základními materiály je šedivý a leskle černý plast. Nebýt výrazného loga výrobce na boku přístroje, bylo by si přehrávač na první pohled možné snadno splést s běžným externím 3,5" diskem, tato „nenápadnost“ je ale rozhodně sympatická.

Kromě samotného přehrávače a dálkového ovladače je součástí standardní dodávky také:

• plastový stojánek pro umístění do vertikální polohy
• USB kabel
• kompozitní video + stereo audio kabel (3× cinch → 3× cinch)
• externí zdroj
• CD s elektronickou příručkou (PDF) a NDAS ovladači (viz Práce se sítí)
• velmi stručná příručka s úvodními informacemi (Quick start Guide)

Čelní leskle černá strana obsahuje tlačítka pro zapnutí přístroje (po uvedení do provozu modře září), spuštění přehrávání a navigaci vpřed / vzad. Dále je tu čidlo infračerveného přijímače dálkového ovládání a tři stavové diody, indikující chod přehrávače, práci se sítí a přístup na pevný disk. Tyto diody nezáří nijak intenzivně a neruší; opakem je modré podsvětlení tlačítka pro zapnutí přístroje, které ale naštěstí lze vypnout.

Na zadní straně je sada konektorů:

• vstup externího napájení
• mini USB
• 1× TOSLINK, 1× coax (digitální audio), 2× cinch (analogové stereo audio)
• 3× cinch (komponentní video), 1× cinch (kompozitní video), S-Video
• RJ-45 ethernet

Přehrávač tedy poskytuje bohaté možnosti propojení se stávajícím domácím kinem a dokonce i lokální sítí. Bohužel chybí obligátní HDMI konektor, maximální rozlišení obrazu tedy může být „pouze“ 1080i. Toho lze sice docílit pouze při použití komponentního video výstupu, tato varianta je ale ze všech nabízených sama o sobě nejkvalitnější, takže ji nelze než doporučit. V případě ostatních video výstupů bude výsledkem PAL/NTSC rozlišení.

Přes digitální výstup (TOSLINK, coax) lze získat 5.1 zvuk, platí to ale jen pro Dolby Digital. Přehrávač totiž nemá dekodér DTS – audio v tomto formátu posílá v nezměněné podobě přes TOSLINK a dále je potřeba zajistit jeho zpracování v receiveru nebo zesilovači.

Pomocí USB konektoru lze přehrávač bez problémů připojit k osobnímu počítači, chová se jako mass storage zařízení. Disk je od výrobce naformátován jako FAT32 se všemi výhodami a nevýhodami, údajně by neměl být problém mít disk jako NTFS. MediaStation bohužel může fungovat pouze jako USB slave, nelze k němu tedy připojovat USB flash disky, MP3 přehrávače nebo digitální fotoaparáty a obsah přehrávat z nich.

Zajímavostí je, že MediaStation neobsahuje žádný aktivní ventilátor ani viditelné chlazení. Provoz je díky tomu relativně tichý, jediným hlučným elementem je pevný disk, který je slyšet především při zapnutí přístroje a jehož vibrace se díky konstrukci mohou snadno přenášet i mimo přehrávač.

Dálkový ovladač je sice malý a má miniaturní tlačítka, jejich uspořádání je ale dobré a používání nečiní žádné problémy. Zřejmě nejčastěji budou „pod palcem“ čtyři centrální směrová tlačítka spolu s kulatým potvrzovacím prvkem. Dostačující je i dosah ovladače a jeho rádius – není třeba mířit přesně na přehrávač, což v případě mnoha jiných výrobků činí ovládání frustrujícím. Na ovladači jsou přímo dostupné v podstatě všechny funkce a je jen několik úkonů, kvůli kterým je během přehrávání nutné zamířit někam do menu.

Uvedení do provozu je záležitostí několika málo sekund, pak už se na připojeném televizoru objeví hlavní menu přístroje. V první řadě je nutné se rozhodnout, jestli budeme přehrávat soubory z pevného disku a nebo ze sítě. Možnost přehrávání ze sítě je aktivní pouze v případě, že se přehrávači podařilo do sítě úspěšně připojit.

V obou případech je pak k dispozici další menu s výběrem médií podle typu: filmy, hudba, fotografie a playlisty. Poslední volbou je možnost nastavení přístroje, kterému je dobré věnovat několik minut a kterým také začneme.

Možnosti nastavení

Pomocí přehledného rozhraní lze ovlivnit audio a video výstup přehrávače (rozlišení, formát zvuku), parametry sítě (DHCP / ruční nastavení), poměr stran obrazovky, jazyk prostředí (čeština v nabídce chybí), zapnout nebo vypnout náhledy fotografií a další.

Přehrávání filmů

Nabídka video formátů bohužel není nijak oslnivá: MPEG-1, MPEG-2, MPEG-4 (MPG, MPEG, AVI, M2V, DAT, VOB, IFO) a DivX / XviD (neumí GMC a Qpel). Soubory s neznámými koncovkami přehrávač pro jistotu nezobrazí ani v rámci navigace při procházení adresářů. Znamená to tedy, že můžeme zapomenout nejen na WMV a MOV, ale samozřejmě také na moderní HD video formáty, například populární MKV nebo DivX HD a WMV HD.

V průběhu testování byly několikrát zaznamenány problémy s DivX soubory, projevující se trhaným přehráváním, ztrátou obrazových snímků nebo rozpadem synchronizace obrazu se zvukovou stopou. Vždy se ale jednalo o „exotické“ soubory, s naprostou většinou materiálu si přístroj poradil bez problémů.

Během přehrávání je možné přepínat zvukové stopy a soubory s titulky. MediaStation si poradí s běžnými formáty titulků (SUB, SRT), při zobrazení je možné ovlivňovat jejich vertikální umístění na obrazovce, velikost v několika krocích, barvu a dokonce i synchronizaci, což se někdy opravdu hodí. Testovaný přehrávač měl bohužel velké problémy s českými znaky, které nedokázal správně zobrazit. Možná to dokáže napravit nový firmware, možná česká lokalizace (bude-li ovšem nějaká).

Kromě zrychleného pohybu vpřed i vzad se lze na konkrétní místo filmu dostat také přímým zadáním cílového času. Uživatelsky příjemné je uchování aktuální pozice v případě zastavení přehrávání; jakmile je takto „rozkoukaný“ soubor znovu spuštěn, přehrávač nabídne možnost navázání přehrávání v místě, na kterém bylo přerušeno. Takto si dokonce pamatuje více souborů, ne jen ten poslední.

Problémy nečiní ani přehrávání „dumpnutých“ DVD (IFO a VOB soubory), které je k dispozici včetně interaktivního menu, přepínání zvukových a titulkových stop, přeskakování po kapitolách a zrychleného přehrávání. I v tomto případě si přehrávač pamatuje aktuální pozici v případě přerušení.

Přehrávání hudby

Podporované hudební formáty nepřináší žádné velké překvapení: MP3, OGG Vorbis, WAV a WMA. V rámci procházení adresářů se opět nezobrazují soubory s neznámými koncovkami. Skladby lze přehrávat buďto jednotlivě nebo postupně za sebou (v rámci jednoho adresáře), přeskakovat mezi nimi a posunovat se v nich po 10tisekundových částech vpřed i vzad. Během přehrávání skladby lze dál procházet adresáře, není ale možné prohlížet například fotografie.

Přehrávač nedokáže z hudebních souborů vytvořit „virtuální“ strukturu Interpret → Album → Skladba, soubory lze procházet pouze na základě jejich fyzického umístění v adresářích.

Zajímavou možností je přehrávání hudby bez nutnosti zapínat televizor: v kořenovém adresáři pevného disku je potřeba vytvořit adresář music a hudební soubory umístit do něj. Po zapnutí začne MediaStation tyto soubory automaticky jeden po druhém přehrávat.

Zobrazování fotografií

Samozřejmě nesmí chybět ani oblíbené prohlížení fotografií. V tomto případě je seznam podporovaných formátů stručný a jasný: pouze JPEG. Při procházení adresářů se může zobrazovat náhled aktuální fotografie, což lze ovlivnit nastavením přístroje. Fotografie v plné velikosti lze prohlížet buďto samostatně nebo formou slideshow, při samostatném prohlížení lze fotografii zvětšovat a otáčet.

Jak už bylo řečeno, při přehrávání hudebních souborů nelze prohlížet fotografie. Přesto existuje postup, kterým si k prohlížení fotografií lze pustit hudební soubory: v kořenovém adresáři pevného disku je nutné vytvořit adresář music a hudební soubory umístit do něj. Při prohlížení fotografií se soubory z tohoto adresáře začnou automaticky jeden po druhém přehrávat.

Playlisty

Doplňkovou možností je podpora playlistů. MediaStation jednak rozeznává hudební playlisty (např. M3U), poskytuje ale i možnost tvorby playlistů vlastních. Ty mohou obsahovat všechny typy médií, je tedy například možné vytvořit playlist, který bude začínat několika fotografiemi, pak přehraje video a nakonec spustí hudbu. Problémem ovšem je, že takto vytvořené playlisty „nepřežijí“ vypnutí přístroje.

Práce se sítí a NDAS

Jak už bylo řečeno, v případě správného nastavení sítě lze pomocí menu přehrávače procházet sdílené složky počítačů v síti. Počítá se pouze s „klasickým“ sdílením systému Windows, pro UNIXové operační systémy zajistí potřebnou funkcionalitu projekt Samba. Tímto způsobem lze přehrávat filmy, hudbu a fotografie naprosto stejným způsobem, jako při práci se soubory na pevném disku.

MediaStation má problémy s českými znaky v názvech síťových složek, jejichž obsah v takovém případě nedokáže vůbec zobrazit. Stejná situace nastane i v případě souborů s českými znaky v názvu. Opět ale existuje šance, že v některém z příštích firmware dojde k nápravě.

Při procházení okolní sítě lze nalezené soubory pouze přehrávat, nedají se do MediaStation zkopírovat. Existuje ale opačná možnost, tedy zpřístupnění pevného disku přehrávače pro zápis ostatním počítačům v síti. K tomuto účelu je využita proprietární technologie NDAS (Network Direct Attached Storage) společnosti Ximeta, která bohužel vyžaduje pod všemi operačními systémy instalaci podpůrných ovladačů a obslužného software.

Software umožňuje zadáním dvacetimístného alfanumerického identifikačního řetězce, který je pro každé síťové zařízení unikátní, připojit zařízení po sítí bez znalosti jeho IP adresy (NDAS vůbec nevyužívá TCP/IP síťovou vrstvu) tak, jako by se jednalo o normální místní disk. Zápis na disk je přitom možný až po zadání tzv. klíče pro zápis (Write Key). Bez znalosti ID, které má MediaStation uvedeno na zadní straně spolu s klíčem pro zápis, tedy není možné, aby si ho kdokoliv v síti připojil; bez znalosti Write Key je možné pouze čtení z disku.

Ačkoliv zní toto řešení elegantně a pohodlně, má jednu velkou nevýhodu: přenos dat je pomocí NDAS velmi pomalý. V praxi dosahuje řádově maximálně stovek kb/s, přenos například 1 GB dat tedy zabere více než 10 minut. NDAS se proto hodí pouze pro práci s malými objemy dat, pro velké soubory je jednoznačně výhodnější použít USB.

Verdikt

Verbatim MediaStation není nejlepší multimediální přehrávač s pevným diskem, na druhou stranu není ani nejhorší. Záleží jen na tom, co od něj očekáváme. Za zápory lze považovat například absenci HDMI výstupu, problémy s českými titulky a češtinou všeobecně, chybějící podporu HD video formátů nebo nemožnost připojení dalších USB zařízení.

Mezi jednoznačné klady lze naopak zařadit příznivou cenu 4299 korun včetně 500 GB pevného disku, bezproblémové ovládání, svižný chod a několik drobností, které zpříjemní přehrávání zejména filmů.

Multimediální přehrávač MediaStation k testu poskytla společnost Verbatim Europe. Děkujeme.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Odkazy a zdroje: Verbatim Europe