Jurský park (Blu-ray recenze)

Pána prstenů již máte všichni na poličkách. Star Wars pravděpodobně taky. Takže co vám ještě chybí, abyste mohli oslňovat návštěvy svou majestátní sbírkou filmů na Blu-ray? Co takhle jeden z nejlepších dobrodružných filmů všech dob!

Jurský park je klasika. Bez debaty, bez hádání, bez protestů. Steven Spielberg se v něm zase jednou chopil svého milovaného dobrodružného žánru a z potenciálně hloupoučkého blockbusteru se zastaralou stop-motion animací (ano, v ranných devadesátkách bylo CGI stále v plenkách) vytvořil univerzální zábavu, snoubící v sobě poselství o nebezpečnosti genového inženýrství, rodinné hodnoty, bez nichž se jeho filmy prostě neobejdou, a revoluční počítačové efekty, které i po 20 letech odolávají zubu času se ctí.

Výprava paleontologa Alana Granta a dalších několika lidí na ostrov Isla Nublar, kde se má zanedlouho otevřít zábavní park, jenž lidstvo ještě nevidělo, se sice žene po předvídatelných kolejích (máme nebezpečnou zvěř, okolo jen elektrické ploty a na cestě největší hurikán za dlouhou dobu = něco se musí pokazit), avšak ve Spielbergově vynikající režii vám budou občasná předvídatelnost, ujeté hrdinské kousky a některé přešlapy proti logice zcela ukradené. Jakmile totiž vlezou do záběru smrtonosní Raptoři a zemí zatřesou první kroky T-Rexe, budete mít v kalhotách stejný dáreček, jako když vám bylo pět let a viděli jste film úplně poprvé.

Spielberg je nepopiratelně mistrem gradace, který moc dobře ví, že ani film o dinosaurech ve výsledku nestojí právě na nich. Proto vám prvního obyvatele druhohor ukáže v celé kráse až někdy ve dvacáté minutě (Brachiosaurus ujídající listí ze stromů stále posazuje s přehledem na zadek), druhého po dalších patnácti minutách a opravdu nebezpečné druhy si nechává až do druhé hodiny, kdy po vynikající expozici postav a pravidel parku může konečně odstartovat adrenalinová jízda po všech jeho zákoutích.

A že je to zatraceně napínavá podívaná i po letech. Trikově je totiž film stále na vynikající úrovni a Spielbergův tah s kombinací animatroniky a zvláštních efektů se opět ukazuje jako zcela geniální. Jistě, pár finálních záběrů s Raptory zestárlo a zrovnatak už nepůsobí úprk před splašeným stádem na rozlehlých pláních. Ale ruku na srdce, vzpomenete si na jiný trikový velkofilm, jenž by i po tolika letech fungoval úplně stejně, aniž byste do něj museli projektovat vlastní nostalgii?

Na druhou stranu i právě proto zamrzí, že ani jedno z pokračování se originálu úplně nevyrovnalo. Druhý díl k tomu přitom nemá zas tak daleko. Spielberg poměrně chytře uhnul směrem k temnějšímu filmu, jenž se místy nebojí tykat ani s hororovým žánrem (lekačky v laboratořích jsou smrtící), a sám naservíroval hned několik výtečně zrežírovaných scén (úvodní lov dinosaurů, osvobození z tábora, přívěs s praskajícím sklem, nahánění ve vysoké trávě).

Jenže zápletka je téměř na chlup stejná jako minule (jen se touha po zábavě pro všechny změnila na dolování peněženek), postavy jednají ještě více proti logice (najdeme zraněného T-Rexe a vezmeme si ho domů, aby nás jeho matka sežrala) a závěr s Tyranosaurem v San Diegu je ukázkovým příkladem nesmyslného „over-the-top“ finále, které se snaží svého předchůdce zbytečně trumfnout za každou cenu. A přitom by jinak atmosférickému Ztracenému světu tolik slušel stejně skromný přístup jako u původního filmu.

Samostatnou kapitolou je pak Jurský park 3, jenž na rozdíl od svých sourozenců z vysoka kašle na vyšší myšlenky (pokud nepočítáme povinné rodinné hodnoty) a snaží se pouze bavit bohatou náloží akce. Nic jiného mu ostatně ani nezbývá, jelikož se ještě týden před začátkem natáčení kompletně přepisoval scénář, což je na výsledku samozřejmě znát.

Příběh, jenž se točí okolo ztraceného syna rozvedeného páru na Isla Sorně (ostrov ze dvojky bez plotů a jiných ochranných systémů), se dá shrnout jednou větou. Obligátní zrádce ve vlastních řadách je od začátku průhledný jako mentální poruchy Ivety Bartošové. A o motivovanosti postav, které nabíhají dinosaurům do zorného pole ochotněji než slepá myš roční kočce, nemůže být vůbec řeč.

Postavy jednoduše dělají, co jim velí scenárista, takže pokud je potřeba narazit na raptoří hnízdo, samozřejmě se k němu čirou náhodou dojde. Jakmile už dlouho nepřišel na řadu úprk před Spinosaurem, musí se zničeho nic objevit, ačkoliv by od něj postavy měly být vzdálené několik kilometrů. A jelikož si publikum žádá Pterodaktyly, tak ani oni nesmí chybět, protože se na jejich účasti dá vystavět celá akční sekvence, v níž se v ptačí kleci létá na padácích, ačkoliv to vůbec nedává smysl a všichni by do tří minut skončili se zlámanou páteří uprostřed ptačího trusu.

Jurský park 3 je zkrátka scenáristická konina, která očividně vznikla jen z jediného důvodu: dolování dalších a dalších dolarů z peněženek fanoušků. Zároveň jde však o film, jenž dává velmi jasně najevo, že mu nejde o nic seriózního a snaží se říznou akční náloží bavit diváky, jimž stačí na 90 minut vypnout mozek a schroupat pytel popcornu.

A tuhle práci zvládá Joe Johnston (naposledy režisér povedeného Captaina Americy) vcelku bez problémů, neboť má v malíku mnohé Spielbergovy trademarky a kromě akce a práce s triky zvládá bez problémů i přímočaré vyprávění bez toho, aniž by začal dlouhodoběji nudit.

Ne, Jurský park 3 to sice nezachraňuje od statusu zbytečného pokračování, jež si málokdo přidá do tabulky „oblíbených filmů“, avšak kdo si potrpí na prehistorické obludy, Sama Neilla a stačí mu ke štěstí hromada různorodých akčních scén, určitě nebude hodiny a půl (subjektivně je stopáž ještě o dost kratší) před televizí litovat.

Jurský park je totiž ve všech reinkarnacích stále fajn. Jen jeden je ovšem nadčasovou událostí, jíž by měl mít doma každý, kdo se troufá označovat za filmového fandu č. 1.

Technické provedení

Pro Universal je Jurský park nejvýznamějším katalogovým titulem roku a naštěstí je to na něm vidět i přesto, že se na jednotlivých obrazových přepisech najde pár větších či menších negativ. Začněme však pozitivně.

První věc, jež musí každého fanouška pradávných ještěrek potěšit, je vynikající ostrost, která je společným jmenovatelem všech tří filmů a která vám vyrazí dech především ve chvílích, kdy se transfer opírá o neméně skvostnou drobnokresbu. Můžete si tak s klidem v duši vychutnávat detailní zpracování studiových i skutečných džunglí, počítat narůstající počet vrásek na tváři Sama Neilla, anebo se nechat naprosto spláchnout texturami jednotlivých dinosaurů (ať už jde o loutky nebo CGI). Vše je přesně podle představ a bez sebemenšího záváhání.

TIP: Další screenshoty a podrobné technické informace o discích najdete na našem BD profilu, další screenshoty z ostatních dílů dodáme v samostatném článku.

Což platí i pro vynikající kontrast, naprostou absenci nečistot, sytost černé, saturaci barev (hlavně pestrá jednička předvádí dokonalou paletu od zelených plání přes západy slunce až po věrné tělovky) a tridimensionalitu, která vás zase jednou přesvědčí, že prostorový obraz nepotřebuje nutně 3D. Byť si troufám tvrdit, že Kaminiského kamerová práce by při dobré konverzi ještě více vynikla.

Co ale rozhodně nepotěší je velmi nevyrovnaná přítomnost filmového zrna. Na HDmagu jsme vždy zastávali názor, že zrno nevadí, u Jurského parku však vyvstává na mysl pocit, že v Universalu se nemohli rozhodnout, jestli obraz úplně vypulírují, či nikoliv.

A tak zatímco třeba jednička zrno postrádá takřka úplně (DNR je přítomné, ale užité s mírou, která nelikviduje živost textur), v následujících scénách výskyt náhodně kolísá, přičemž kolikrát už zrno vyloženě ruší. Druhý a třetí díl pak sice mají poměr zrna vyrovnanější, o to víc však mrzí, že právě jednička, jíž by se mělo studio chlubit nejvíce, podobným způsobem selhává.

Rovněž lze v každém díle postřehnout známky softwarového doostřování (postavy mají kolem sebe „světelnou auru“), sem tam člověk narazí na „ghosting“ (úprk před T-Rexem ve Ztraceném světě) a třetí díl trpí v podstatě neustále slabou kresbou ve stínech, které se kvůli tomu slévají do jednolitého a vskutku nevzhledného fleku.

Universal tedy sice doručil na Blu-ray tři nadprůměrné přepisy, avšak uděláte lépe, pokud nebudete očekávat zázraky a nový standard pro katalogové tituly. Jurský park tabulky přepisovat nebude. Jedná se o v zásadě vyváženou vysokodefiniční práci, jíž by ovšem pár týdnů na operačním stole určitě prospělo. Ideálně pak za dohledu tvůrců, kteří se na současném releasu pravděpodobně nijak nepodíleli. Po fantastických přepisech Minority Report a Blízkých setkání si totiž nedovedu představit, že by Spielberg odkýval Jurský park v jiné než maximální kvalitě.

Zvukoví fajnšmekři mohou být na druhou stranu úplně v klidu. Celá trilogie totiž přichází na Blu-ray vyzbrojená osmikanálovými DTS-HD Master Audio stopami, které vám domácí kino zase jednou přestaví na zabijáka pavučin.

Při úvodních titulcích se to ještě nezdá, když subwoofer zlehka pulzuje a Williamsův soundtrack dramaticky probublává, avšak jakmile dojde na plnou palbu v akčních scénách a velkolepou ústřední melodii, budete fascinovaně sedět v křesle s dětinským výrazem ve tvářích. Takhle vyvážená stopa tu totiž – co se týče rozložení kanálů a dynamického rozsahu – dlouho nebyla.

O čemž vás ostatně velmi rychle přesvědčí už úvodní setkání s prehistorickou faunou, na která je v každém díle kladeným obrovský důraz. První díl vám nechá pomocí zadních kanálů šlapat na hlavu Brachiosaura, dvojka přihodí Stegosaury a ve trojce se na vás rovnou vrhnou T-Rex se Spinosaurem, jejichž wrestlingový duel je ozvučený natolik geniálně, že budete nadšením naskakovat v sedačce.

Výsledný mix však není silný pouze ve velkých pasážích, kdy se naplno rozburácí soundtrack a zvukaři začnou sypat do repráků jednu nahrávku skřeků a skřípotů za druhou. Jurský park zní skvostně i tehdy, kdy se spoléhá jen na dialogy a kdy se spíš než na majestátní obrazy hraje na atmosférickou a dramatickou strunu. A můžu vám zaručit, že až budou Raptoři vypočítavě poklepávat drápy o zem, lovit jednoho chudáka za druhým v metr a půl vysoké trávě a nečekaně vyskakovat z temných koutů, budete se muset hodně hlídat, abyste si nerozryli opěradla zánovního křesla.

Zkrátka a dobře, zatímco obrazově je Jurský park nadstandard, zvukově jde zcela jasně o referenční materiál.

Bonusy

Ultimátní kolekce si zaslouží i ultimání bonusy, a v tomhle směru naplňuje Jurský park očekávání bez sebemenších problémů. Na třech discích najdete spolu s filmy i více než 9 hodin materiálů, které vás zahltí tolika informacemi, že byste mohli na téma Jurského parku založit půlroční blok přednášek.

Pro majitele předchozích DVD edic bude zcela jistě nejlákavější nový dokument (v HD) Return to Jurassic Park, jenž se na ploše šesti podkapitol (dohromady dají zhruba 2 hodiny), rozdělených po různu na všechny disky, vrací nostalgicky do doby natáčení a skrze rozhovory s herci a štábem popisuje v podstatě celý vývoj jednotlivých dílů.

U první kapitoly Dawn of a New Era, jež doprovází Spielbergův původní film, se tím pádem dozvíte něco málo o knižní předloze a režisérově zálibě v tématu. Omrknete první animatronické dinosaury a práce na tehdejší dobu revolučních tricích. A nechybí samozřejmě ani pár osobních zpovědí na téma „jak se hraje podle vlastní představivosti“ a „jaký je Steven prima chlapík“.

Navazující Making Prehistory se vzhledem k názvu zaměřuje hlavně na vznik prehistorického skanzenu, a tak nahlédnete pod pokličku znovuzrození vyhynulých potvor a na mnohdy zapeklitá řešení scén, jež do té doby nikdo nikdy nezkoušel, přičemž lze okamžitě navázat částí Next Step in Evolution, vyprávějící podrobně o výrobě počítačových efektů, zvukového systému a soundtracku.

V následném Finding the Lost World se – jak ostatně napovídá název – řeší velmi podobné věci jako v Dawn of a New Era, jen z pozice druhého dílu. Tudíž se Spielberg vyjádří proč chtěl dvojku vůbec točit, proč je film výrazně temnější (poznali jste inspiraci noiry?) a nechybí ani něco málo cameo rolích v úvodu, nově angažovaných hercích a obměně zvířecí sbírky. Prostě klasika.

Return to Jurassic Park poté navazuje s dalším pojednáním o tricích, úpravách scénáře (Tyranosaurus původně do New Yorku dorazit neměl) a změnách ve zvukovém designu, aby sestavu nových dokumentů završil pohled na třetí díl (The Third Adventure), v němž se řeší úplně to samé s výjimkou pasáže o tom, jak se k filmu dostal Joe Johnston.

Další položkou, kterou najdete na všech třech discích, jsou Archival Featurettes. Rozsáhlá sbírka delších (cca hodinu dlouhých) a kratších (5–10 minut) fíčur, jež se komplexně zaměřují na výrobu jednotlivých snímků od prvotního nápadu až po poslední úpravy, což obvykle zabere okolo dvou hodin.

Mimo jiné se během nich dozvíte, jak vypadá režie v podání Spielberga (kompozice obrazu, práce s herci, dolování dobrého výkonu i s ukázkami s placu) a jak se štáb při prvním natáčení vyrovnával s hurikánem (paradox, že?). Budete moci zhlédnout dobové „filmy o filmu“ a zajímavý rozhovor s dnes již zesnulým Michaelem Crichtonem (probere knížky, film a rozdíly mezi nimi ohledně postav a motivací). Nemůže chybět ani přehršle featurettů o Stanu Winstonovi, bez jehož studia by Jurský park nikdy nevznikl, změnách v oblasti výroby animatroniky a vyvážení poměru mezi počítačovými triky a pohyblivými loutkami. A v neposlední řadě se v jednom z krátších dokumentů podíváte i na skutečné vykopávky, které ve vás dovedou i na malé ploše opět probudit chuť vyrazit do světa a vykopávat za málo peněz zkameněliny.

A pakliže i tuhle nálož dokážete sežvíkat, je na vás na každém disku připravena složka Behind the Scenes, v níž se vždy nachází podrobné informace o výrobě vesměs všech trikových scén. Čímž nemyslím jen ty, v nichž hraci prchají před dvěma T-Rexy, ale i scény, od nichž byste klíčovaná pozadí a vstvené kompozice dost možná nečekali. Zkrátka jakmile je v záběru trik, budete o něm nyní vědět první poslední. Včetně původních skic a pre-visualizací.

Na druhém disku je poté připraveno ještě duo zbytečných vystřižených scén. Na třetím si můžete poslechnout zábavný a zároveň i poučný audiokomentář trikařů dosud závěrečného dílu. A pro milovníky trailerů se každý z disků honosí jedním, jenž vás dokonale natěší na následující dvě hodiny.

Pokud tedy hledáte edici, u níž budete moci trávit dlouhé noci nejen díky filmům, Jurský park je sázkou na jistotu. Osobně bych sice uvítal ještě Picture in Picture komentář (nebo alespoň komentáře u prvních dvou filmů) a neuškodila by ani alespoň drobná snaha o interaktivitu (a tlačítko „přehrát vše“ by u takto členěných bonusů skutečně bodlo), nicméně tím si nemusíte kazit den. Jurský park je totiž i tak naložen bonusy až po hranu každé placky.

P.S.: Hlasitost u bonusů je z nějakého důvodu o dost nižší než u filmu, jehož některé scény jsou součástí dokumentů. Vzniká tak nepříjemná situace, kdy si při přehrávání bonusů zvýšíte hlasitost a poté vám jedna krátká ukázka málem vyrazí okenní tabulky. Nedík.

P.S.S.: Potvrzuji, že se při prvním přehrávání Ztraceného světa disk v čase 1:17:00 až 1:20:00 seká a je nutné restartovat přehrávač. Nicméně na PS3 se zásek napodruhé již neobjevil.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »