Hoří, má panenko, se v restaurované podobě podívá do kin

O restaurované verzi české klasiky Hoří, má panenko, jsme psali už několikrát – od první zprávy o přípravách restaurace přes videa o restauračním procesu až k prvním dojmům z karlovarské projekce. O samotném projektu se tedy nemá smysl dále rozepisovat.

Místo toho níže přikládáme úryvek z tiskové zprávy, ve kterém je velice podrobně vysvětleno, jak restaurační práce probíhaly. Co by vás však mohlo zajímat ještě před tím, než se pustíte do čtení: Formanův majstrštyk se před potenciálním Blu-ray releasem podívá do českých kin! Čeští diváci tedy budou mít jedinečnou příležitost vidět Hoří, má panenko v lepší kvalitě, než v jaké ho viděli diváci před téměř padesáti lety při premiéře! To si nesmíte nechat ujít!

Konkrétní datum znovuuvedení filmu zatím neznáme.

Úryvek z tiskové zprávy prolínají obrázky stavu negativu před a po pečlivé restauraci:

Digitální restaurování proběhlo pod vedením Národního filmového archivu, ve spolupráci s pražskými společnostmi Universal Production Partners a Soundsquare. Pro podrobný dohled nad zásahem byla sestavena pracovní skupina, tvořená zaměstnanci NFA (Michal Bregant, Jitka Kohoutová, Vladimír Opěla, Jeanne Pommeau, Jana Přikrylová), UPP (Jiří Čvančara, Ivo Marák, Jan Zahradníček), Soundsquare (Marek Klasna, Pavel Rejholec), zástupci FAMU a Asociace českých kameramanů (Marek Jícha, Jiří Myslík) a externími spolupracovníky (Anna Batistová, Tereza Frodlová, Miloslav Novák). Průběžné výsledky byly konzultovány s kameramanem filmu Miroslavem Ondříčkem. Složení pracovní skupiny a účast kameramana Ondříčka zajistily, že provedený zásah je v souladu se současnou metodikou a technologií v oblasti digitalizace audiovizuálního dědictví, s etickými zásadami restaurování audiovizuálních děl a s aktuální autorskoprávní legislativou.

Pracovní skupina se v průběhu dubna až června 2012 pravidelně scházela na půdě UPP, aby probírala klíčové otázky týkající se povahy procesu a výsledné podoby digitalizovaného díla. Mezitím probíhaly digitalizační a restaurátorské práce na obraze (v UPP) a zvuku (v Soundsquare) filmu, a historický výzkum produkce a uvádění Hoří, má panenko (externisté ve spolupráci se zaměstnanci NFA). Zásadní počáteční rozhodnutí se týkalo verze snímku, ke které bude restaurátorský zásah směřovat. Byla zvolena podoba filmu při prvním uvádění v československých kinech na přelomu let 1967 a 1968, a právě této verze se týkal také následný historický výzkum.

Zahrnoval tři klíčové otázky: jaký barevný filmový materiál byl použit pro výrobu masových distribučních kopií, jaký byl formát obrazu a kdy byl do snímku umístěn počáteční titulek upozorňující, že snímek není namířen proti hasičům. Historický výzkum ukázal, že masové kopie byly vyráběny na východoněmecký barevný materiál Orwocolor, měly formát obrazu 1:1,37 a počáteční titulek se v nich nevyskytoval (ten byl přidán až v březnu 1968). V Národním filmovém archivu a v barrandovských Filmových laboratořích byly dohledány dostupné materiály k filmu Hoří, má panenko a byl posouzen jejich technický stav. Následně byly vybrány nejvhodnější výchozí obrazové a zvukové zdroje a bylo rozhodnuto o způsobu konkrétních kritériích jejich digitalizace (tj. skenování u obrazu, přepisu u zvuku).

Při digitalizaci obrazu se vycházelo především z originálního negativu. Tam, kde to jeho technický stav nedovoloval, byl použit duplikační pozitiv. Oba materiály byly naskenovány v rozlišení 4K, v 10bitové barevné hloubce. Následně byl v digitálním prostředí simulován původní laboratorní postup „číslování“, tedy barevného nastavení hotových kopií. Tyto kroky byly učiněny na základě referenční kopie z roku 1967 na materiálu Orwocolor a podle expertního posouzení pracovní skupiny a kameramana Ondříčka při porovnání kalibrované projekce snímku z 35 mm kopie a v digitální verzi. Dále byl obraz v digitálním prostředí zbaven známek mechanického poškození a jiných nečistot – v menší míře automatickými funkcemi použitého softwaru, ve větší ručně.

Digitalizace zvuku vycházela z optické zvukové stopy na kombinované kopii z roku 2009 ze zlínských laboratoří a z dochovaných magnetických záznamů v barrandovských laboratořích. Magnetický záznam představuje pro digitalizaci mnohem vhodnější výchozí materiál, ale v našem případě se v použitelné formě (v kompletním mixu) zachovala pouze pětina délky filmu. Většinou tedy byla použita optická zvuková stopa z kopie z roku 2009. Oba materiály byly před zásahem vyčištěny.

Po přepisu bylo provedeno restaurování v digitálním prostředí. Významných úprav bylo třeba zejména u materiálu původem z optické stopy. Bylo provedeno odšumění, odstranění lupanců a praskanců. Bylo také nutno eliminovat brum vzniklý při přepisu z projektoru. Individuálně se pak zpracovávaly sykavky a některá zkreslená místa. Ve filmové míchací hale pak byl výsledný mix spektrálně a dynamicky sjednocen tak, aby divák nepostřehl použití různých výchozích zdrojů restaurované zvukové stopy. Výsledek restaurování zvuku byl posuzován subjektivně, nejprve zkušenými mistry zvuku v Soundsquare a posléze pracovní skupinou při zkušební projekci v UPP za účasti Miroslava Ondříčka.

Obraz a zvuk byly následně spojeny v UPP a byla k nim připojena metadata podrobně dokumentující jednotlivé fáze zásahu. Z hlediska konfigurace dat je výsledkem restaurování digitálním prostředí MAP (Master Archive Package), z hlediska autorskoprávního DRA (digitální restaurovaný autorizát). MAP je standardní soustavou digitalizovaného a restaurovaného obrazu a zvuku a příslušných metadat, doporučenou konsorciem EDCine pro dlouhodobou prezervaci v archivních institucích. Na rozdíl od formátů určených pro digitální uchování a šíření současné kinematografické produkce (DCDM a DCP) svým nastavením lépe vyhovuje jak historickým audiovizuálním materiálům, tak jejich uložení v paměťové instituci a také požadované formě pro zpřístupnění díla veřejnosti. Koncept DRA pak zdůrazňuje, že digitalizované restaurované dílo vzniklo za účasti odborné komise složené z restaurátorů, autorů filmu nebo kvalifikovaných zástupců autorů a dalších odborníků, a že ctí původní vzhled díla.Další výstupy představují mastery pro šíření v digitalizovaných kinech, v televizi a na nosičích pro domácí sledování, a to při zachování nejvyšší možné kvality a původní podoby díla.

Vzhledem ke krátkodobé životnosti a relativní formátové nestálosti nosičů dosud užívaných pro ukládání digitálních dat je finálním a z dlouhodobého hlediska nejdůležitějším krokem celého zásahu opětovné zapsání obrazové a zvukové informace na filmovou kombinovanou kopii se zvukem ve formátu Dolby Digital, kde jedině tento krok může v současnosti zajistit přežití audiovizuálního díla na dobu alespoň sta let a odpovídajícím způsobem tak zhodnotit nemalé finanční prostředky a lidskou práci vložené do celého procesu.

Digitálně restaurovaná verze filmu vznikla péčí Nadace české bijáky, Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary a Národního filmového archivu za přispění Ministerstva kultury ČR. Restaurátorské práce proběhly v UPP a Soundsquare. NFA děkuje všem, kdo se na digitálním restaurování filmu podíleli.

Pokud jste úryvek dočetli až do konce, můžete se považovat za opravdového filmového fanouška. Takže je asi zbytečné se ptát, jestli na film vyrazíte do kina, že?