HD Zvuk #4: AV Receivery

Přijímač (receiver) patří vedle gramofonu k nejstarším kusům spotřební elektroniky. Jenže zatímco u prvních radiopřijímačů byl příjem (a reprodukce) vysílání hlavní (často jedinou) funkcí, u dnešních AV receiverů patří často příjem analogového rádia, z nějž „receiver“ odvozuje své označení, k nejméně používaným funkcím.

Pravdou ovšem je, že nejnovější přístroje se síťovými funkcemi, tedy schopné přehrávat zvukové soubory z lokální sítě a zejména přijímat internetové streamy (ať už rádií nebo služeb jako je Last.fm či Pandora) opět dostávají svému označení – ale to bychom přebíhali.

První AV receivery, tedy „audio video přijímače“ se objevily na sklonku osmdesátých let a zejména v letech devadesátých a nabízely dvě klíčové funkce: možnost připojit k televizoru přes vstupy receiveru několik AV zařízení a zároveň rozšířit zvukové pole při sledování filmů o zadní „prostorové“ kanály. Společně s nimi se objevily i stereofonní či vícekanálové AV zesilovače (bez tuneru rádia). První generace AV receiverů obvykle podprovala analogový vícekanálový standard Dolby Pro Logic (středový kanál, zadní kanály – mixované do stereofonního signálu maticovou technologií, celkem čtyři kanály), doplněný případně o různé „simulované“ varianty prostorového zvuku.

DVD: boom AVR

Příchod DVD znamenal pro segment AV Receiverů revoluci. Nové standardy prostorového zvuku Dolby Digital (DD, AC3) a Digital Theater Sound (DTS) již využívaly pět+1 (později i více) samostatných kanálů (kódovaných ovšem ztrátovou digitální kompresí) a v případě filmů nebo záznamu koncertů představovaly obrovský skok vpřed. Novým standardem pro AV receivery se tak stala podpora Dolby Digital a DTS (to přišlo s mírným zpožděním) a přinejmenším pět samostatných zesilovačů pro každý kanál. Narozdíl od předchozí generace AV přijímačů byly ty s podporou digitálních zvukových signálů DVD vybavovány symetrickou sestavou zesilovačů se stejným jmenovitým výkonem pro všechny kanály (v devadesátých letech měly často zesilovače pro zadní kanály nižší jmenovitý výkon). Údaje o celkovém výkonu byly nicméně stále častěji spíše hypotetické – všech pět zesilovačů totiž sdílelo společnou zdrojovou část, která se tak stala hlavním limitujícím faktorem (o tom více v některém z následujících dílů).

AV Přijímač z počátku minulého desetiletí: Denon AVR 2803 nabízel velmi dobrý zvuk i výbavu, automatické kalibrace byla v této kategorii ale teprve hudbou vzdálené budoucnosti. (Foto – Denon)

Podpora nových formátů zvuku znamenala pochopitelně nová rozhraní. Zatímco první AV receivery si vystačily se stereofonními vstupy (případně vstupem 5.1 pro připojení již dekódovaného vícekanálového zvuku například z DVD). Objevily se optické a koaxiální digitální vstupy (podporující vedle DD a DDS také stereofonní PCM signál (digitální, například optické, vstupy byly ale používány již dříve například u vyšších modelů CD přehrávačů). Video vstupy (a výstupy) byly obvykle typu kompozitní video, případně S-Video, postupně se ale začaly objevovat i komponentní vstupy s podporou analogového HD videa. (Pozn. Jeden či dva z následujících dílů budeme věnovat výhradně rozhraním a vstupům AVR, další pak například standardům prostorového zvuku.)

S podobnou výbavou se dnes setkáte prakticky výhradně u AV receiverů z druhé ruky. Pro náročnější uživatele je naprosto nedostačující, pokud ale chcete prostorový zvuk výhradně pro DVD a případně pro filmy z PC, může i takový, zhruba deset let starý, AV receiver dnes stačit – využijete ale výhradně jeho zvukové funkce a zdroj obrazu připojíte přímo do LCD či plasmového televizoru (nebo projektoru). Do AV receiveru pak připojíte zvukový výstup z televizoru (analogový nebo digitální), DVD přehrávače (pokud možno digitální) nebo PC (opět pokud možno digitální). AVR této věkové kategorie bohužel (až na výjimky) nenabízejí poměrně zásadní funkci: automatickou kalibraci zvuku.

Automatická kalibrace zvuku: skutečná revoluce

Faktorů, které mohou ovlivnit věrnost, s jakou AV receiver ozvučí film či koncert, je celá řada. Mezi ty hlavní ale bezpochyby patří případné odlišnosti v použitých reproduktorech, jejich umístění a celková akustika místnosti, kterou určuje její velikost, množství a rozmístění nábytku, materiály které „utlumují“ (závěsy, záclony, čalounění) nebo naopak odrážejí zvuk (hladké stěny, velké plochy). V minulosti nabízely AV receivery základní možnosti nastavení jako vzdálenost jednotlivých reproduktorů nebo individuální úpravu hlasitosti jednotlivých kanálů (podle poslechu). Před zhruba deseti lety se ale začaly objevovat první modely AV Receiverů vybavené systémy pro měření reprodukce a akustiky místnosti. Ty levnější dokázaly měřit vzdálenosti reproduktorů a nastavit rovnoměrně hlasitost zvukového pole, ty kvalitnější pak dokázaly vyhodnotit zvukové odrazy a akustiku místnosti a nastavit podle toho parametry jednoduchých reproduktorů a případně i subwooferu. Mezi nejrozšířenější patří nezávisle vyvíjený systém Audyssey (Denon, Onkyo, Marantz a další), dále pak proprietární YPAO (Yamaha) a MCACC (Pioneer). (Kalibračním systémům budeme věnovat jeden z následujících dílů).

HD obraz, HD zvuk

Příchod Blu-ray znamenal, podobně jako v případě DVD, další revoluci. AV Recivery získaly nové digitální obrazové rozhraní HDMI (některé špičkové modely podporovaly před nástupem HDMI také „počítačové“ DVI) a s jeho novými verzemi i schopnost pracovat s digitálním zvukem ve vyšším než CD rozlišení: vedle prostorových standardů DTS-HD Master Audio a Dolby TrueHD to byly například nekomprimované PCM v rozlišení 24bit nebo schopnost pracovat přímo s datovým tokem DSD (SACD). Také HD formáty obrazu a zvuku budou tématem samostatného dílu.

Onkyo TX-NR 809 (modelový rok 2011/2012) nabízí jednu z nejkompletnějších sad „klasických“ i „moderních“ rozhraní. (Foto – Onkyo)

Síťové funkce, zóny a další vychytávky

Většinu alb už dávno většina z nás nemá na CD ale ve počítači či domácím serveru ve formátech jako je MP3 nebo FLAC. Stejně tak nejzajímavější rádia již dávno nevysílají na FM frekvencích, ale v internetových streamech. V posledních pěti letech na tento vývoj reagovali i výrobci AV Receiverů a začali nabízet modely s podporou sdílení a přehrávání hudebních souborů v domácí síti (UpNP, DLNA) nebo přístupu k adresářům internetových rádií (vTuner) a dalších hudebních služeb (Last.Fm, Pandora, Napster apod.). S příchodem chytrých telefonů a tabletů se objevily první aplikace, s nimiž lze AVR připojené k domácí síti snadno ovládat na dotykové obrazovce, iPhony, iPady, iPody i telefony s Androidem lze navíc připojovat do USB portu, z něhož lze u nejnovějších AVR přehrávat dokonce i soubory ve formátu DSD. Bohužel možnostem přehrávání nejrůznějších HD hudebních a zvukových formátů ne vždy odpovídají zvukové možnosti AV receiverů – kupovat přístroj, který skvěle zvládne nejen kino, ale i stereofonní přednes se může prodražit, nemluvě o problematice kombinování velkých a malých reprosoustav (i tomu budeme věnovat jeden z následujících dílů). Samostatnou kapitolu si pak zaslouží problematika ozvučení (či rozvodu obrazu) do více zón nebo současné připojení LCD televizoru a projektoru.

Témat a otázek které se týkají AV receiverů je skutečně řada. Věnovat se pochopitelně budeme i tipům na koupi nových přístrojů v různých kategoriích nebo pořízení AVR z druhé ruky. Uvítáme i vaše náměty, čemu bychom se měli v této oblasti věnovat.