Blu-ray recenze: Zaslaná pošta

Terry Pratchett má ohromnou čtenářskou základnu, když ale jeho fantasy „postihne“ filmová adaptace, většinou to nedopadá nikterak slavně. Na rozdíl od Pána prstenů, Harryho Pottera nebo třeba Letopisů Narnie se totiž Zeměplocha dožila jen několika televizních zpracování, z nichž za zmínku stojí vlastně jen ty v produkci britské stanice Sky One: Hogfather, Barva kouzel a Zaslaná pošta.

Právě poslední zmíněný TV film to dotáhl na českou Blu-ray edici, tedy na placku, jejíž cena se zdá na zdejší poměry až absurdně nízká. Za 199Kč dostanete adaptaci Pratchettova stejnojmenného románu, kterou sice nedoprovázejí žádné bonusové materiály, ale na tři hodiny vás zabaví i tak – film je totiž dvoudílný.

Stopáž by mu přitom slušela o něco kratší. Ne snad, že by Zaslaná pošta někdy nudila, občas se ale člověku při jejím sledování zdá, že se hlavní hrdinové baví o naprostých nesmyslech a spousta věcí se děje úplně zbytečně. Přičtěte k tomu fakt, že k většině řešení klíčových problémů postavy přicházejí naprostou náhodou a máte z toho pocit, že scénář jako takový je spíš dílem naprosté improvizace.

Jakožto nečtenář Terryho Pratchetta bych autora nerad urážel, v případě Zaslané pošty se ale nemůžu vyhnout pocitu, že tenhle námět připomíná spíš jeden díl televizního seriálu, než předlohu něčeho s potenciálem.

Ale hezky na začátek. Zaslaná pošta je příběhem podvodníčka, který se po smrti oběšením ocitá v kanceláři jistého lorda Vetinariho (proč a jak je to možné, jsou otázky, které film nezodpoví, stejně jako třeba odpověď na to, kam vede ona díra za jedněmi ze dveří kanceláře a … proč vůbec takovou díru za dveřmi kanceláře má). Ten podvodníkův život podmíní prací pro lokální poštovní úřad, který po zavření a několika měsících nefungování potřebuje znovu nastartovat. Náš hrdina Vlahoš von Rosret (na dětinská jména si zvykejte) nabídku přijmout musí, jinak by totiž skončil v oné díře ( = šel by do pekla?).

Jenže oživit poštovní úřad se ukáže při konkurenci tzv. Semaforů jako téměř nemožné. Semafory jsou světelná komunikační zařízení, která zprávy zasílají „blikáním“ a jejich majitel Nadosah Pozlátko nemá problémy se špinavou hrou – na pošťáky si najímá zabijáka, přepadá dostavníky plné dopisů a ceny v bezkonkurenčním prostředí navyšuje, jak se mu zachce.

Vlahoše von Rosreta na každém kroku hlídá golem s legračním jménem pan Pumpa, na poštovním úřadu mu pak pomáhají superstarý Grešle a mladý Slavoj, sběratel špendlíků (jedna z mnohých absurdit, které se k divákovu pochopení dohrabou jen stěží). Výčet postav tím končí, krom krutopřísné Srdénkové, majitelky půjčovny golemů, se tu objevují už jen epizodní roličky.

Končí tím i popis charakterů. Zaslaná pošta není slabá jen po příběhové stránce, chybí jí i hlubší práce s postavami, stejně jako povedenější humor. Při těchto negativech se pak jen stěží vysvětluje, jak může film na tříhodinové ploše fungovat. Rozhodně to není díky výpravnosti – i přes to, že je děj umístěn někam do Zeměplochy, která je nesmírně rozsáhlá, vypadá Zaslaná pošta, jako by se odehrávala na vesničce o dvaceti občanech, v kterémžto případě ony miliony neodeslaných dopisů na poštovním úřadu působí vskutku podivně.

Jistě, televizní produkce nemá dostatek financí k tomu, aby si mohla dovolit vypadat velkolepě, jenže i seriály jako Herkules a Xena v některých dílech vypadaly epičtěji a vlastně i ten příběh měly poutavější.

Zaslanou poštu drží pohromadě jistá absurdita všeho, co se v ní děje. O divákovu pozornost se zasluhují také sympatické herecké výkony. Většina hereckého ansámblu sice přehrává, ale ono to svým způsobem sedí. Navíc je legrace sledovat bývalého Hercula Poirota, kterak místo řešení případů hází klacky pod nohy snaživého pošťáka. A má přitom pásku přes oko.

Kdo odvedl zaručeně nejhorší práci, je každopádně režisér. Jon Jones je nemehlo a jeho režie je televizně nudná. Rozumnější přirování se nenabízí.

Zaslaná pošta si pozornost udrží, ale těžko se pak člověku popisuje, proč u ní vlastně zůstal. Čtenáři Pratchettových knížek jí docení víc, protože pochopí některé drobnosti, odkazy nebo humor. Nečtenáři jsou v tomhle ohledu ponechání napospas osudu. Neznáš? Vysvětlovat ti to nebudeme. Čekáš pěknou fantasy? Dočkáš se jen televizního tajtrlíkaření.

Technické provedení

Technická kvalita se drží na totožné úrovni s předchozími filmy Blu-ray edice. Takže čekejte docela ostrý přepis, jehož drobnokresbě nejvíce škodí ohromné kompresní artefakty a nedostatečný datový tok. Macroblocking se prohání po většině 1080i obrazu a dokáže být rušivý, vedle toho mu ještě „pomáhá“ všudypřítomný šum (zrno tu není, film je točený na digitál), který samozřejmě posiluje v tmavších záběrech.

TIP: Prohlédněte si další screenshoty ve FullHD a v PNG formátu na profilu filmu, kde vás čekají i detailní technické informace!

Škoda je barevného podání. Pleťovky jsou obyčejné, barvám chybí hloubka a jsou pobledlé, jasové přechody mívají problém, nízký kontrast na atraktivitě obrazu také nedodá. Silné přepaly jsem zaznamenal jen párkrát (ve scénách točených mimo studio – třeba při „božím prozření“ v lese), jejich „slabší verze“ pak potkáte na obličejích herců téměř v každém záběru.

Je to takový „průměr Blu-ray edice“. Ta ostrost tu je, lepší kresbě detailů ale brání nízký datový tok a možná i zdrojový materiál jako takový. Od zvuku nečekejte žádné zázraky, SDčko si s dialogy porádí slušně, efektové kanály ale po většinu stopáže odpočívají. Dabing ujde, ostatně poslechnout si ho můžete třeba n HBO, kde teď film běží celkem často.

Bonusy

Bonusy nejsou.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »