Blu-ray recenze: Prokletý ostrov

Martin Scorsese sice před pěti lety získal vysněného Oscara, ale to neznamená, že usnul na vavřínech. O rok později přišel s výtečným hitchcockovským kraťasem The Key to Reserva a nyní si můžeme na Blu-ray vychutnat i jeho poslední celovečerák – Prokletý ostrov.

V něm ostřílený veterán s mladistvou jiskrou v nezaměnitelně hustém obočí opětovně spojil síly s Leonardem DiCapriem a po rozporuplné Skryté identitě doručil do kin (a posléze i na „modré placky“) biják, jenž se diváku zarývá hluboko do šedé kůry a jen těžko hledá cestu ven.

Přitom se zdánlivě jedná jen o klasickou thrillerovou jednohubku, jež svou zápletkou rozhodně nepřipomíná trvanlivý film na více zhlédnutí: DiCapriův detektiv Teddy Daniels přijíždí společně se svým partnerem (Mark Ruffalo) na ostrov s léčebnou pro duševně choré, aby zde vyšetřili zmizení jisté Rachel Solando, která jako by se doslova vypařila.

Danielse během pátrání provázejí i nepříjemné halucinace o jeho nešťastně zesnulé manželce, a aby toho nebylo málo, osazenstvo zdejšího komplexu se zdá být velice divné. Místní ředitel pomáhá vládním složkám s blíže neidentifikovanými případy, sestry a doktoři se chovají, jako kdyby jim někdo zarazil deštník hluboko do řitního otvoru, a ani jednotliví chovanci ústavu nejednají tak, jak by se dalo vzhledem k jejich diagnózám očekávat. Zkrátka tu něco nehraje a Daniels pomalu zjišťuje, že by se na něj a jeho pravou ruku mohla chystat past.

Jak je to ve skutečnosti, pak není moc podstatné, neboť Scorsesemu o průhlednou pointu, již lze s přehledem odtušit již z traileru, vlastně vůbec nejde. Jedná se jen o oslí můstek k závěrečné scéně, která filmu dodává pravou šťávu a zasekává onen pomyslný háček, díky němuž Prokletý ostrov neodezní hned se skončením závěrečných titulků.

Proč to říkám už nyní? Abyste byli od začátku připraveni a mohli se okamžitě nechat vést Scorseseho brilantní režií, která hned v prvních vteřinách vykouzlí hutnější atmosféru, než jakou mají všechny hororové remaky poslední doby dohromady.

Scorseseho vedení vás ve spojení s bez výjimky fantastickými herci a mrazivou hudbou během několika málo minut doslova pohltí a až do závěrečného rozuzlení ani na moment nepustí. Stejně jako se Daniels během svého vyšetřování více zaplétá do své mysli, zamotáte se i vy, neboť se s každou halucinací začíná pomalu ale jistě stírat hranice mezi realitou a pouhou fikcí. Rozpoznat rozdíl mezi nimi je přitom složité i na několikáté podívání.

Za což kromě Scorseseho může rovněž skvostný scénář Laety Kalogridise, jenž sice dopodrobna následuje poněkud standardní thrillerovou látku Dennise Lehana (autora mimo jiné i podobně kvalitních předloh pro Eastwoodovu Tajemnou řeku či Affleckův Gone, Baby, Gone), ale zpracovává ji způsobem, jenž ani náhodou nelze nazvat rutinou.

Naopak Kalogridisův scénář je zcela funkční a inovativní adaptací, která velmi chytře využívá nepostradatelné prvky z předlohy, přičemž mnohé momenty zvýrazňuje a myšlenky prohlubuje. Zatímco pak kniha působí při pročítání posledních stran poněkud vágně a obyčejně, z filmu se vyloupne mnohem výraznější zážitek, jenž lavíruje na velmi podnětné filosofické lávce.

Pro Scorseseho je podobná látka jako dělaná a ostřílený režisér jí proplouvá jako rozžhavený nůž čerstvým máslem. V každé scéně je cítit jeho pevná ruka a vize, která postupně propojuje jednotlivé motivy až do závěrečného orchestru všech prvků, jež se napříč celým filmem objevují. Je to fascinující a z diváckého hlediska podnětná podívaná bez slabších chvil a s nedopočitatelným množstvím drobných pomrknutí a detailů, které si uvědomíte až při opakovaném protáčení disku v přehrávači.

A já dávám ruku do ohně za to, že pokud dáte Prokletému ostrovu šanci, rozhodně vám nebude na poličce pouze chytat prach a dělat ostudu. Žádný film jsem totiž za posledních několik měsíců neviděl tolikrát, jako právě tuhle velkolepou konspirační poctu psychiatrům, kteří se každý den snaží vrátit poblázněnou mysl zpátky do normálních kolejí.

Technické provedení

Scorseseho snímky jsou vždy vizuálně unikátní. Což platí i pro Prokletý ostrov, který se silně inspiruje klasickými noiry.

Ve výsledku to znamená fascinující hru s nasvícením, které se nedá nazvat jinak než geniálním, neboť hra se světly a stíny je málokdy natolik precizní, aby vás při sledování filmu podobným způsobem zaujala.

Reprodukce tohoto prvku je v případě transferu rovněž výtečná, s hustě sytou černou, nikdy nezadrhávajícím vykreslováním ve stínech a úžasnou tridimensionalitou, která vám dá v každém záběru pocítit mrazivost okolí a interiérů psychiatrické léčebny.

Mistrovské je přitom podání i ostatních barev. Travnaté povrchy předvádějí nádhernou zelenou, zatažená oblaka nad ostrovem jsou patřičně šedomodrá, halucinační sekvence jsou pestrobarevné, až z toho zrak přechází, a tělovky přesně reprezentují emocionální stavy postav.

Rovněž úžasný je kontrast, ostrost a úroveň detailů.

Při záběrech na tváře či polodetailech doslova vidíte vrásky v obličejích, kapičky potu, a bez větších obtíží lze zaznamenat i strukturu kostýmů, včetně uvolněných nití a opotřebovaných částí užité látky. V celcích si pak můžete vychutnat kamínky na příjezdové cestě, praskliny a suky na dřevěném molu, anebo oděrky na omítkách přilehlých domků.

Splněný sen každého HD fajnšmekra podtrhuje i přítomnost jemné vrstvy zrna, jež přidává na filmovosti, zatímco jakkoliv absentuje užití DNR a dalších negativních softwarových úprav. Do Paramountu tak míří velká pochvala a malé přání: „Jen houšť!“

Což ostatně platí i pro zvukový mix, který na Blu-ray (DTS-HD Master Audio 5.1) oslňuje ve všech směrech. Už úvodní plavba k ostrovu na vás pomocí hudebního doprovodu dýchne hutnou atmosféru a neustálé poryvy větru, skřípání řetězů a šplouchání vln naplní sluchovody až po okraj.

Prokletý ostrov po zvukové stránce šokuje právě maximálním zaměřením na detaily, kterých je ve filmové stopě nepřeberné množství. Specifický je každý krok na asfaltové cestě, každé otevření dveří, hukot vichru, hřmění, potáhnutí z cigarety… prostě vše, co vás jen napadne.

Zároveň však mix nelpí na zvukových efektech na úkor ostatních atributů. Dostatek péče dostávají i nápaditý soundtrack (Mahlerův kvartet a melodramatický On the Nature of Daylight jsou doslova ultimátním zážitkem) a dialogy.

O těch si sice v některých zahraničních recenzích můžete přečíst, že jsou místy utlumené a nepříliš čisté, nicméně při osobním poslechu jsem na žádný podobný zádrhel nenarazil a spíš bych problémy přisuzoval recenzentské nedoslýchavosti nebo pomatení smyslů.

Prokletý ostrov je totiž po všech stránkách nádhernou ukázkou toho, kam až může kvalita audiovizuálního zpracování na Blu-ray zajít. Pro technické fetišisty (a nejen pro ně) se jedná o jednu z nejlepších možných investicí.

Bonusy

Ačkoliv se Prokletý ostrov řadí mezi Scorseseho komerčně nejúspěšnější snímky, bonusová nabídka je na Blu-ray vyloženě odbytá, jakoby se jednalo o jeden z největších propadáků historie.

Pocit „flinku“ získáte už z prvního ze dvou krátkých (okolo 20 minut) filmů o filmu. Behind the Shutters mohl potenciálně nabídnout neuvěřitelně zajímavý náhled do zákulisí filmu, jenž je třeba natočit tak, aby fungoval i napodruhé. Podívat se na důvody herců, proč přijali jednotlivé party. Prozkoumat obtíže spojené nejen s točením snímku s nedůvěryhodným vypravěčem, ale i úpravami oproti výtečné předloze. A samozřejmě se i hlouběji zabývat experimentálně složeným soundtrackem.

Avšak ačkoliv jsou všechna zmíněná témata přítomna, ani jednomu se nedostane dostatečné pozornosti, neboť mezi nimi dokument přeskakuje každé 3 minuty, aniž by se dospělo k nějaké pointě.

Přitom autor předlohy Dennis Lehane má evidentně spoustu věcí na srdci a mohl by o motivacích k napsání knihy, historických souvislostech, postavách a pomrknutích na čtenáře/diváka vyprávět celé hodiny. To samé Scorsese, jenž se rád rozpovídá o námětu, své vášni pro scénář, jenž ho uchvátil od první stránky, ale i o hudbě, kterou si oproti očekávání nenechal složit klasickým skladatelem, ale dal šanci širšímu spektru mladých talentů v kombinaci s využitím orchestrálních klasiků, jakým je Mahler.

Rovněž by pomohlo, kdyby více prostoru dostali herci. Ti se sice rozpovídají o tom, co je na scénáři zaujalo (DiCaprio dokonce prováděl vlastní výzkum, aby se do postavy dokonale položil), případně podotknou, co jim dělalo během natáčení největší problémy. Avšak ve výsledném střihu jejich proslovy vyznívají spíše jako oslava slovutného režiséra, jenž pro ně byl jak autoritou, tak oporou.

Smutné je i to, že mnohem zajímavější mohla (a hlavně měla) být dvacetiminutovka Into the Lighthouse. V té se kromě herců a Lehana rozpovídá i technický konzultant a psycholog, který pomáhal štábu během celého natáčení ohledně psychiatrických postupů, příznaků různorodých psychických chorob apod. Povídání je to jednoznačně poutavé, nicméně by mu taktéž slušela delší stopáž, v níž by byl dostatek prostoru pro osvícení všech detailů (historických, mytologických, psychiatrických), díky nimž působí Prokletý ostrov k neuvěření životně a realisticky.

Vyloženě zarážející přitom je, že ani jeden z bonusů není ukončen nijak adekvátně (finálním sestřihem, pointou), ale je zkrátka utnut takřka uprostřed věty. Jako by šlo jen o výtah z mnohem většího souboru materiálů. Což je vyloženě škoda.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »