Blu-ray přehrávače Sony BDP-S300 a BDP-S500 (recenze)

BDP-S300 a BDP-S500 jsou zástupci druhé generace Blu-ray přehrávačů Sony. Do té první patřil model BDP-S1E, který u nás „proslul“ především svou vysokou cenou, přesahující 26000 korun. Cena nových modelů byla oproti tomu celkem příznivá už loni při uvedení na náš trh, v tuto chvíli lze model BDP-S300 sehnat už za 8000 korun. Za tímto masivním poklesem během méně než roku stojí hlavně předzvěst modelů třetí generace BDP-S350 a BDP-S550, které by se u nás měly objevit do konce roku.

Má tedy cenu zabývat se v podstatě výběhovým zbožím? Určitě. Protože se „třístovka“ a „pětistovka“ ve slevových akcích zřejmě ještě nějaký čas udrží, měli by potenciální zájemci přesně vědět, co je výměnou za výhodnou cenu čeká a který z modelů si vybrat. Mohlo by se totiž zdát, že oba přehrávače poskytují stejné funkce i uživatelský komfort, ačkoliv je vyšší model o polovinu dražší. Tak tomu ovšem není.

TIP: Všechny články o výše zmíněných modelech naleznete vždy pod těmito odkazy: BDP-S1E, BDP-S300, BDP-S500, BDP-S350, BDP-S550

Na první pohled…

Díky čelním panelům, zpracovaným v kombinaci černé a jak jinak než modré, vypadají přehrávače velmi elegantně a také určitým způsobem luxusně. V případě vyššího modelu to ještě podtrhuje skleněná vertikálně posuvná část, která díky motorizovanému pohonu a možnosti dálkového ovládání dokáže spolehlivě zaujmout každou návštěvu. Na malou chvíli dokonce i ty dámské.

Nezbytným doplňkem každé komponenty domácího kina je dálkovým ovládač. Sony dodává k oběma přehrávačům stejný model s označením RMT-B101A, který dobře padne do ruky a má velmi příjemně rozmístěná všechna tlačítka. Pochvalu si zaslouží zejména centrální kruhový ovládací prvek (ten budete mít „pod palcem“ nejčastěji) a také sada tlačítek pro ovládání základních funkcí televizoru, bohužel jen značky Sony.

Jak je špatným zvykem, kromě napájecího kabelu je z propojovacích kabelů přítomen pouze základní nejobyčejnější video kabel (1× cinch → 1× cinch) a stereo audio (2× cinch → 2× cinch). To je samozřejmě neadekvátní i pro obyčejný DVD přehrávač, natož pak Blu-ray. Kvalitních HDMI kabelů se naštěstí povaluje v každém obýváku několik, takže jistě nebude problém propojit přehrávač s televizí tímto pro HD obraz nejlepším možným způsobem.

Možnosti propojení

Zadní strany obou přehrávačů nám nabízejí (jaké překvapení) naprosto stejnou sadu audio, video a kombinovaných výstupů. Kromě obligátního HDMI je tu všechno, co bychom čekali u libovolného solidně vybaveného přehrávače optických disků: analogové Video a S-Video, komponentní vstupy, digitální audio koax a optika (TOSLINK), analogové stereo audio (2× cinch) a analogové 5.1 audio (6× cinch).

Možností je tedy dost a vybere si určitě každý, ale jak už bylo řečeno, nejkvalitnější video v plném HD rozlišení 1080p dokáže přenést jen HDMI a to samé platí i o zvuku v nových HD formátech. Pokud není k dispozici externí receiver, s videem může jít po HDMI do televize samozřejmě i dekódovaný zvuk. Pokud lze použít receiver, možností je opět více – ty nejnovější s podporou HD zvukových kodeků budou opět potřebovat HDMI, jinak je možné použít třeba obyčejnou optiku a na HD zvuk zapomenout.

Líný duch stroje

Pokud je u dnešních DVD přehrávačů běžné uvedení do provozu a načtení disku v řádech sekund, v případě Blu-ray přehrávačů Sony BDP-S300 a BDP-S500 se těmto hodnotám nelze ani vzdáleně přiblížit. Od stisknutí tlačítka Power do prezentace menu přehrávače na obrazovce televizoru totiž uplyne více než 40 sekund a načtení Blu-ray disku zabere 20 sekund až téměř dvě minuty (!), podle složitosti disku a množství funkcí, kterými je vybaven.

Kdyby byl přehrávač takto pomalý jen v případě Blu-ray disků, bylo by to možné přičítat technologii Java, kterou Blu-ray používá pro interaktivní funkce včetně navigačního menu disku – Java totiž opravdu nepatří mezi nejrychlejší interpretované jazyky. Bohužel i načtení obyčejného DVD zaměstná přehrávač na dobrých 15 sekund a to samé platí dokonce i pro audio CD.

Kromě už zmíněných lisovaných Blu-ray disků, DVD video a audio CD můžete přehrávači předložit také pálené Blu-ray disky (pouze BDMV) a datová DVD, vypalovaná CD vůbec nenačte a v manuálu je to výslovně zmíněno. Dokonce i nový firmware o velikosti několika megabajtů musíte při updatu servírovat na DVD-R. Fotografie na CD, které vám přinesl kolega z firemního večírku, si na přehrávači prostě neprohlédnete. Na DVD ovšem skoro také ne – viz dále.

Osobní formátové intermezzo

Po už zmíněných špatných zkušenostech s dlouhým načítáním originálních nosičů jsem do přehrávače zkusil vložit DVD, naplněné až po okraj MP3 soubory. Následovalo několik minut nervózního přešlapování před zdánlivě nečinným přehrávačem, stisk tlačítka pro vysunutí disku a kontrola DVD v PC. V pořádku. Na druhý pokus jsem už nechal přehrávač s diskem o samotě a šel si uvařit dobrou brazilskou kávu, protože jsem tušil, že noc bude dlouhá.

Byla. Načtení DVD s MP3 zabralo přehrávači neuvěřitelné čtyři a půl minuty! Dá se to pochopit, pokud si uvědomíme počet souborů na DVD (cca 1000) a fakt, že přehrávač musí každého z nich přečíst ID3 tag, aby pak mohl skladby prezentovat způsobem, známým například z přehrávače iPod (struktura interpret > album > skladba). Při použití CD by se tato doba dala díky menšímu množství zpracovávaných dat asi šestkrát snížit, ale jak už bylo řečeno, CD přehrávač vůbec nenačte.

Ještě mnohem horší je ale situace s fotografiemi. Ty svoje archivuji na DVD už několik let, takže jsem do přehrávače s chutí vložil disk s těmi nejstaršími úlovky a těšil se, že se jimi pokochám na Full HD displeji. To mi nakonec bylo umožněno, ale až po uplynutí více než dvaceti minut. Tak dlouho totiž trvalo přehrávači načíst DVD s fotografiemi ve formátu JPG (cca 6000 souborů). I tentokrát se to dá pochopit, u jednotlivých fotografií totiž přehrávač načítá EXIF informace a snaží se je poskládat do kalendáře (struktura rok > měsíc > den) podle data pořízení. Opět ale platí to samé, co v případě MP3 – na CD by to s těmi fotografiemi nemuselo být tak hrozné.

Bohužel i samotné jejich prohlížení je utrpením, zobrazení fotografie trvá několik sekund a navigace po náhledech je nesnesitelně pomalá právě kvůli jejich průběžnému vytváření. Rychlost zpracování paradoxně závisí více na počtu fotografií, než na datové velikosti a rozlišení.

Tohle všechno jsou sice u Blu-ray přehrávače naprosto podružné vlastnosti, ale když už se jimi výrobce chlubí, tak bych ocenil jejich použitelnost v praxi. Velmi pomalá práce s daty je ale přehrávačům BDP-S300 a BDP-S500 vlastní za všech okolností.

Blu-ray, DVD a upscaling

Oba modely obsahují čip Sigma SMP8634 v revizi A, který používají i další přehrávače různých značek (Pioneer, Panasonic, Sharp a Samsung). Ve spojení s Full HD televizorem nebo projektorem lze získat obraz maximální kvality, samozřejmě vždy přímo úměrný přepisu a zpracování Blu-ray disku. Pokud je film staršího data vydání a nedostalo se mu extra péče při přepisu ze zdrojových materiálů (případně pokud tyto materiály nejsou v odpovídající kvalitě), v plném vysokém rozlišení je každý problém na první pohled poznat.

Pokud se ale jedná o film přímo určený k prezentaci Blu-ray technologie (například obrazově vypiplaný Spider-Man 3) nebo s excelentní obrazovou kvalitou (Černý jestřáb sestřelen, Ratatouille), lze očekávat špičkový divácký zážitek. Podmínkou je ale zobrazovací plocha minimálně 42" pro rozlišení 720p a 50" pro 1080p. Na plátně s úhlopříčkou několika metrů je pak naprosto zřetelně vidět, v čem má Blu-ray oproti DVD jasně navrch – pětinásobně větší rozlišení obrazu prostě podává při takto velkých úhlopříčkách diametrálně odlišné výsledky.

V případě propojení přes HDMI je možné nastavit frekvenci výstupního signálu na 24 snímků za sekundu (24fps, 24 Hz). To je pro sledování Blu-ray filmů zásadní záležitost, přesně s touto snímkovou frekvencí jsou totiž na disku uloženy. Pokud dokáže přehrávač film touto frekvencí přehrávat a televizor zobrazovat (ne všechny to zvládnou), je výsledkem plynulý obraz přesně v takové formě, v jaké byl natočen. Pokud televizor dokáže pracovat jen s frekvencemi 50 nebo 100 Hz, signál z Blu-ray se musí přepočítávat, některé snímky zdvojovat a může docházet k nepříjemnému škubání obrazu.

Samostatnou kapitolou je upscaling DVD, tedy převod obrazu v SD rozlišení až na Full HD (1080p). Ano, i tohle oba přehrávače nabízejí. Lze říct, že naprosté většině DVD tento proces na kráse moc nepřidá, u některých dokonce obraz nepříjemně degraduje zvýšeným množstvím šumu a nepřirozeným vyzněním, ale najdou se i pečlivě připravená DVD s vyšším obrazovým tokem, na která je po upscalingu radost pohledět. Výstupní rozlišení přehrávače lze přepínat buďto ručně a nebo nechat automatiku, aby vhodné rozlišení pro upscaling zvolila sama podle možností připojené televize.

Jako vejce vejci?

Zatím se mohlo zdát, že lze o obou přehrávačích hovořit jen jako o jednom. Téměř stejný vzhled, stejné možnosti audio a video propojení, stejné ovládání, menu, stejně pomalé časy načítání… Jenže firmware má každý z nich podle všeho zcela odlišný (nesouběžné číslování) a BDP-S500 je o polovinu dražší než BDP-S300, přičemž jen efektním posuvným čelním panelem to rozhodně nebude.

Pes je zakopán poblíž audio částí přehrávačů, ke které jsme se zatím ještě nedostali. Ačkoliv oba přehrávače poskytují výstup 5.1 analogový a 7.1 přes HDMI, v následující tabulce by mělo být jasně vidět, v čem „třístovka“ za dražší „pětistovkou“ zaostává.

Možnosti dekódování audia

D = interní dekódování, B = bitstream výstup přes HDMI, X = nepodporuje

	DD	DTS	DD+	DTS-HD HRA	LPCM	Dolby TrueHD	DTS-HD MA
BDP-S300	D	D	D	X	D	X	X
BDP-S500	D	D	D / B	B	D	D / B	X

K Blu-ray patří HD zvuk stejně jako HD obraz, bohužel Sony si s ním v případě BDP-S300 neporadí vůbec, BDP-S500 pak zvládne alespoň Dolby TrueHD a přes bitstream nižší formu DTS-HD (HRA, High Resolution Audio). Na nejvyšší možnou kvalitu zvuku DTS-HD Master Audio si tyto dva přehrávače nikdy nesáhnou.

„Pětistovka“ je na tom tedy o něco lépe co se týče zvukové výbavy. Dále má oddělené zvukové a napájecí obvody, což by mělo zajišťovat lepší kvalitu zvukového výstupu. A nakonec něco, co lze objevit jen po dlouhém a pečlivém pátrání: BDP-S300 má HDMI ve verzi 1.1, BDP-S500 má 1.3. To pro levnější model znamená především absenci Deep Color, tedy většího barevného prostoru pro obrazová data. Verze HDMI výstupu je přitom určena použitým čipem a nelze ji změnit novým firmware.

Blu-ray profily

Oba přehrávače mají společnou nevýhodu v absenci ethernetového konektoru pro připojení k internetu. To je nepříjemné jak v případě nového firmware, který musíte do přehrávače dostat ručně na vypáleném DVD, ale především to už dopředu oba přehrávače odsuzuje k nesplnění specifikace Blu-ray profilu 2.0 (BD-Live), který s přístupem k internetu počítá.

Jako by to ale nestačilo, přehrávače nepodporují ani dnes už celkem rozšířený Blu-ray profil 1.1 (BonusView). To je oproti novějším konkurenčním přehrávačům sice nevýhoda, ale zřejmě nebude vadit úplně každému. Velkou část HD nadšenců zajímá jen kvalitní film a ne bonusový obsah, byť atraktivně prezentovaný například pomocí videokomentáře formou obrazu v obraze.

Navíc se proslýchá, že by oba přehrávače Sony druhé generace měly brzo dostat nový firmware, který by kompatibilitu s profilem 1.1 umožnil. Jestli se tak ale skutečně stane, to se teprve ukáže.

Nechci slevu zadarmo

Jaký je tedy konečný verdikt nad oběma přehrávači? To záleží na konkrétních potřebách každého zájemce.

BDP-S300 si sice neporadí s HD zvukovými formáty a HDMI má pouze ve verzi 1.1, každý ale nemá doma HD receiver a takový televizor, který by si dokázal poradit s Deep Color signálem. Model BDP-S500 je na tom sice ve všech směrech lépe, DTS-HD Master Audio si ale nevychutnáte ani s ním. Je tedy otázka, jestli je značný cenový rozdíl mezi oběma modely opodstatněný.

Pokud pomineme Blu-ray přehrávače konkurenčních značek, tak se na náš trh chystá už v úvodu zmíněná třetí generace přehrávačů Sony, která by měla „třístovku“ i „pětistovku“ sesadit a časem zcela nahradit. Vzhledem k plánované bohaté výbavě (včetně podpory BD-Live) a předpokládané ceně, která by měla být opravdu příjemná, se možná vyplatí počkat několik týdnů na srovnání všech čtyř modelů.

Možnost současného testování přehrávačů BDP-S300 a BDP-S500 spolu s Full HD LCD televizorem KDL-V3000 umožnila Sony Česká republika.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Odkazy a zdroje: Sony Česká republika