Avatar ve 4DX: 2,5 hodiny jsou na atrakci příliš

Na smíchovské 4DX jsme se byli podívat již několikrát, a tak máme poměrně dobrou představu, co od něj čekat. V případě Avatara, kterého můžete v novém sálu pražského Cinema City zastihnout do přespříštího týdne, jsme však byli přece jen zvědaví, protože se jednalo o první starší titul, jež kino uvedlo (a v případě úspěchu se slibuje Iron Man 3, jehož ukázku jsme viděli a byla vynikající), filmy Jamese Camerona bývají vždy vytuněné na maximum, a Avatar k podobné atrakci vyloženě vybízí.

Bohužel se ale ukázalo, že 2,5 hodiny jsou na podobně vyklepanou, rozblikanou a rozvodněnou show malinko příliš. Nechápejte mě špatně, Avatar ve 4DX je poměrně zajímavým zpestřením a pokud si v této technologii libujete a baví vás rozvibrované a naklánějící sedačky, určitě si Cameronův opus opět hodně užijete. Osobně jsem měl ale během promítání několikrát chuť zavolat do kabiny, jestli by nemohli sedačky vypnout a nechat mě užít si film tak, jak ho „Železný Jim“ natočil.

Číslo jsem ale neměl, takže vám teď alespoň mohu popsat, co na vás při investici přes 3 stovky čeká. Inu, málo toho není. Jak už jsem říkal, vibrace sedaček jsou téměr permanentní. Při jízdě na koních, bitkách, létání… do toho vás občas udeří křeslo do ledvin, když si „Džejksuly“ zrovna rozbije ciferník, při švistu kulek vám vzduchová tryska nejednou foukne nevybíravě do ucha a křeslo se navíc celkově naklání podle sklonu kamery. Díky bohu, že Cameron točí tak přehledně, jinak by vás v průběhu akce asi trefil šlak.

Součástí akčních scén jsou poté ještě různé efekty dýmu, při interakci s vodou vám trysky poměrně iritujícím způsobem zhruba pětkrát zasviní brýle a když se lidé připojují k Avatarům, sál vám několikrát zabliká. K tomu patří i nějaká ta vůně květin (ještě aby ne, když je jich Pandora plná), hodně větru v leteckých scénách a… a to je asi vše.

Avatar je film působivý sám o sobě, takže implementace 4DX mu samozřejmě v ničem příliš nepomáhá. Stejně jako když jsem se byl ve 4DX sálu podívat na druhé Kick-Ass jsem byl několikrát příjemně překvapen funkčností a určitou zábavností celého představení. Na druhou stranu jsem si ale několikrát uvědomil, že bych si film vlastně rád vychutnal bez rušivých efektů. Pěkně v klidu, pohodlně a bez rozesmátých teenagerů, kteří si z kina přijeli udělat zastřešenou Matějskou.