Zrestaurovaný Texaský masakr si zaslouží respekt

Osm hodin denně. Pět dní v týdnu. Celkem pět měsíců usilovné práce ve snaze přinést zpět klasiku v podobě, kterou si zaslouží. A to z původního 16mm negativu (ano, v kině vlastně sledujete 35mm blow-up), který podle NOLO Digital Film v Chicagu vypadal, jako by se do něj pustil sám Leatherface se svou ikonickou, čerstvě naolejovanou Husqvarnou. Stovky škrábanců, skvrny, mizerné barvy (podívejte se na screenshot níže, který NOLO Digital Film sám uvolnil). V podstatě se dá říct, že Texaský masakr byl v podobném rozkladu jako mrtvola na hřbitově v úvodu filmu. A přesto se restaurátorům zadařilo a až na pár drobných optických vad objektivů, které musely být zachovány, dodali obrázek, z něhož cinefilovo oko musí zákonitě zjihnout.

Především coloring filmu se může hrdě řadit k titulům jako Lawrence z Arábie, když filmu vdechl doslova nový život a energii, z níž byste těžko usuzovali, že má rodinka kanibalů na důchodovém kontě již čtyři dlouhé dekády. Vše od krvavých skvrn přes rozpálenou krajinu a legendární zelený „van“ až po úprk s rudým rozbřeskem v zádech vypadá fantasticky sytě, realisticky a věrně. Přičemž film netratí ani na dalších složkách jako je ostrost, kontrast, čistota apod. Dokonce i scény v absolutní tmě se povedlo převést do nové digitální podoby způsobem, že film bez problémů šlape (zjevení Leatherface v křovinách je nečekané, honička v nich však dokonale přehledná). A ze závěrečného mučeníčka s krmením dědečka se díky všudypřítomnému humusu, potu a slinám regulérně zvedá divácký kýbl.

Zkrátka a dobře výživná exploitationová přesnídávka (pro fanoušky filmového materiálu navíc ochucená tučnou porcí filmového zrna), jež ovšem válcuje veškerá očekávání i svým novým osmikanálovým mixem, který překvapuje svou propracovanou prostorovostí, dynamickým rozsahem (každý zvuk motorovky do temné noci má neskutečný říz), dokonalým vyladěním mezi dialogy, ruchy a hudbou, a v neposlední řadě i čistotou a libozvučností. Není divu, že se po prezentaci ve Spojených státech rozplýval i sám Tobe Hooper.

Jen pár měsíců zpátky jsem si pro případné srovnání pouštěl starší verzi a tu si dává nový přepis s podobným přehledem jako pan „Kožoksicht“ neočekávané návštěvníky. A to, že několik záběrů vykazuje vady dobové optiky a že byly zachovány některé slabší střihové přechody, můžete považovat za fanouškovský bonus (ostatně, zrestaurovaný materiál nemá odpovídat dnešním, ale tehdejším standardům, popřípadě odrážet původní vzhled filmu – už proto nelze mít vše dokonale a jednotně vyhlazené). Byť se určitě najdou i ti, kteří v podobných „zaváháních“ uvidí odflinknutou práci. Těm doporučuji se ještě jednou podívat o pár odstavců výš a následně si přehrát trailer. Proměna, před níž se musí sklonit i plastický chirurg Jane Fonda.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »