Vlkodlak (recenze Blu-ray)

Ve studiu Universal to všechno začalo. Když budete hledat prapředky hororů, vždycky skončíte u fláků jako Frankenstein nebo Wolfman. Remaky takových filmů to nemají jednoduché, zachovat atmosféru téměř sto let staré klasiky a zároveň být atraktivní pro současné publikum, to je tvrdý oříšek.

Jenže Joe Johnston má za sebou zatraceně zajímavou kariéru – pracoval s Lucasem na Hvězdných válkách, střihl si Jumanji a třetí Jurský park… Možná to není žádná sláva, ale Johnstona stěží můžete označit jako nějaké nezkušené mladé ucho. O to víc mohly před kinopremiérou překvapit negativní novinky ze zákulisí.

Vlkodlak měl prý několik produkčních problémů, měnila se hudba, několikrát se dotáčelo a přestřihávalo a objevovaly se zprávy o tom, že nový Wolfman bude naprostý debakl. Docela to odpovídalo pre-produkci, film měl totiž původně režírovat někdo jiný a Johnston k němu nastoupil doslova pár dní před klapkou. Když znáte tyhle zákulisní drby, s mizernou kvalitou už jaksi počítáte předem.

Jenže Wolfman velmi mile překvapil. Ne, není to žádný úchvatný film, ale rozhodně se v mnoha aspektech má čím chlubit a především ctí atmosféru hororových klasik. To je pro začátek dostačující schopnost. Přičtětě k tomu naprosto famózní masky, povedené vizuální efekty a v neposlední řadě skvělé obsazení, a najednou před sebou máte přesně takový horor, jaký jsme od Wolfmana vlastně od samého začátku čekali.

Je to ale zvláštní chuťovka, která nemusí sednout každému. Johnston se nebojí jít do krve a do masa a tak v okamžik, kdy se po Londýně a anglických lesích začne prohánět chlupatý vlkomuž, začnou létat utrhané končetiny z jedné strany obrazu na druhou, to vše samozřejmě v doprovodu patřičně zarudlých cákanců krve.

Rozhodně to není žádná pohádka pro děti, Johnston se nenechal studiem ukecat na slabý rating PG-13ku a směle se pustil do poctivého eRka. Díky tomu se z Wolfmana stala krvežíznivá šelma, která se s tím nepáře. Po scéně se pohybuje jak přízrak, člověk nikdy neví, odkud na něj chlupáč vybafne a pocit napětí (obzvlášť při honičkách v lese) je díky tomu navozen naprosto bravurně.

Johnston dokázal Vlkodlaka obohatit o poctivou hororovou filmařinu, která v současných hollywoodských rychlokvaškách stejného žánru (ať už jsou to jiné remaky nebo třeba série Saw) začíná chybět. Skrývá se v tom trocha odtažitosti převzatá z letité klasiky, zároveň ale nechybí novodobá dynamika.

Johnston tedy splnil předpoklady, bohužel to ale na úkor těchto klíčových vlastností odnesl scénář, který často velmi tápe. Bravurní herci ho sice zachraňují na horor překvapivě minimalistickým hereckým projevem (který podtrhuje velmi mystickou atmosféru), občas se ale člověk nestačí divit těm podivně bezduchým dialogům a proslovům.

Wolfman je především temný horor odkazující ke klasice. Když ho berete jako takový, nehledáte v něm žádné přesahy ani jiné podklady pro intelektuální debaty, bez problémů si ho užijete. Johnstonovi se povedlo navodit perfektně potemnělou atmosféru (mimo již zmíněné také skvělým výběrem a prací s lokacemi) a rozhodně si neudělal ostudu.

Možná na Vlkodlaka nebudeme za pár let vzpomínat jako na moderní klasiku, pokud už si ale do vaší sbírky najde cestu, je dost nepravděpodobné, že byste ho dávali z ruky. Ten film je prostě povedená žánrovka, moc jí podobných v současném Hollywoodu nenajdete.

Technické provedení

Blu-ray vydání má sice naprosto famózní zvukovou stopu, která umí nahnat husí kůži i rvát ušní bubínky, s obrazem je to ale bída. Kameraman Shelly Johnson v PiP komentáři vychvaluje nový filmový materiál, na který se Vlkodlak točil a na možnosti gradingových úprav (barev, jasů, expozice), kterých je možné dosáhnout, aniž by se na obrazu objevilo jakékoliv zrno.

Pravda, v kině jsem jeho kameru obdivoval – slabé svícení hraničící s jemnosvitem dokázalo vytvořit geniálně ponurou atmosféru, přitom obraz kreslil i v těch nejtmavších zákoutích stínů. Nebyl moc kontrastní, zato skvěle pracoval s tím minimem světla, které mu osvětlovači poskytli.

Zatímco na plátně skrz světla promítačky to vypadá skvěle, na plazmovém zobrazovači je výsledek diametrálně rozdílný (a dovedu si živě představit, že na LCD to musí být daleko za hranicí snesitelnosti). Obraz Wolfmana totiž sice kreslí skoro ve všech stínech, na Blu-ray je ale jasně vidět, kde je to díky přirozenému světlu a kde až postprodukčním zásahem.

Problém je, že těžce postprodukčně upravováno bylo 90 % stopáže Vlkodlaka. Kresba stínů, kde je dodatečně upravována expozice a jas, tak vytváří nepřirozené mapy s velmi hrubými přechody.

To není ani zdaleka takový problém jako fakt, že šedá na téhle HD prezentaci chytá téměř ve všech scénách buďto modravý nebo červenkavý (v exteriérech resp. v interiérech) nádech, což v kontrastu s nažloutlým svícením (v interiérech zpravidla daným přítomností svíček) vytváří z technického hlediska naprosto nepřijatelný obraz.

Jako by toho nebylo dost, v některých scénách se postavy nebo předměty, na které má být upoutána pozornost, objevují v podivně nezaostřeném obrazu. Nevypadá to ale jako optický efekt, spíš jako postprodukčně odstraňované zrno, které se zapřičinilo o změkčení kresby.

S optickým efektem nemá nic společného ani světelná vinětace, kdy jasové a expoziční úpravy nejsou aplikovány na celý obraz, ale jsou vynechány jeho rohy. Vytváří to neskutečně nepřirozený efekt. Aby toho nebylo málo, to minimum zrna, co se v obraze objevuje, v mnohých případech vypadá spíš jako světelný šum (bezpochyby opět přítomný díky softwarovým zásahům).

Wolfman se odehrává povětšinou v noci a právě tady obraz trpí nejvíc. Vypadá to, jako byste na přehrávači úplně stáhli jas a kontrast a vyhnali ho do absurdních výšin až na televizoru. Na projekčním plátnu to asi bude vypadat líp, jinak si od nás ale Wolfman po téhle stránce vysloužil výchovný pohlavek.

Díky Bohu, že alespoň denní scény a exteriéry vypadají naprosto famózně a že ostrost po celou stopáž (krom zmíněných výjimek) splňuje pomyslné normy. Drobnokresba Vlkodlaka je v mnohých případech obdivuhodná (vychutnáte si díky tomu například skvělé digitální efekty při proměně v blázinci). Ale to je tak veškerý výčet pozitiv, který jsem téhle prezentaci schopný (a ochotný) přisoudit.

Bonusy

S bonusovou výbavou (kompletně v HD) je to podstatně lepší. Otevírá ji informačně trochu slabší desetiminutovka The Wolfman Unleashed, která funguje spíš jako televizní promo, vše dál už jsou ale informacemi nabité pecky.

Třeba jako čtvrthodinové The Beast Maker o maskéru Ricku Bakerovi a o vývoji masek pro Wolfmana, kde jsou odhalena snad všechna stádia pre-produkčních designů a tvorby. Hodně s tím má společného Transformation Secrets, které se velmi dopodrobna věnuje digitálním efektům, tedy konkrétně těm, kde se člověk mění ve vlkodlaka (v notné dávce se podobné informace opakují v PiP komentáři).

Return of ‚The Wolfman‘ je pak něco jako film o filmu, opět se tu sem tam opakují nějaké informace z podrobnějších dokumentíků, ale i tak je to velmi zajímavý pohled za kulisy.

Alternativní konce jsou jen dvě drobně odlišná vyústění filmu (zjevně točená dohromady), která by možná ve filmu působila o něco lépe než ten konec, který se dostal do finálního sestřihu… Ale nejsou nikterak objevná. Vystřižené a alternativní scény být vámi úplně vynechám.

Když už jsme u nich, film je na BD ve dvou sestřizích – v kinosestřihu a režisérském unrated sestřihu. Ten druhý se od kinoverze neliší ani tak v krvavosti, jak by označení unrated napovídalo, jako spíš v tom, že tu přibylo několik naprosto zbytečných (a občas i hloupých) scén, které vám uberou o šestnáct minut života víc. Doporučuji zůstat u kinosestřihu.

Disk nabízí pomocí BD-live jednu velmi zajímavou možnost: Streamovat klasického Wolfmana z roku 1941. Nezkoušel jsem to a česká mutace asi podobnou nabídku rovnou vynechá, rozhodně je to ale zajímavá možnost.

Pak už je na placce „jen“ U-control, PiP stopa, která nabízí pohled na historii vlkodlaků, věnuje se různým detailům a podobně jako MME u Watchmenů nabízí vstupy tvůrců (kameraman, maskér a žena od digitálních efektů), kteří kontrolují obraz a popisují, co jednotlivé scény vyžadovaly.

Universal to nemá zmáknuté tak dobře jako Warneři, ale rozhodně je na co koukat – sice se sem tam zase opakují informace z dokumentů, jsou tu ale rozebrány podstatně hlouběji (digitální efekty, transformace, cameo pana Bakera atd.). Skvělá fíčura, která uzavírá informačně nabitý disk.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související články a recenze

• Vlkodlak - legenda ožije i na Blu-ray
• Saw 5 (recenze Blu-ray)