Vetřelec 3 (recenze Blu-ray)

David Fincher patří mezi nejvýraznější tvůrce současnosti a může si diktovat co, kdy, kde, za kolik a jak natočí. Před necelými dvaceti lety byl ale „jen“ šikovným reklamním režisérem zamotaným do ohromného klubka studiových machinací, snažících se vyprodukovat další díl vetřelčí série za každou cenu.

Ještě aby ne, když se první Vetřelec (recenze) stal okamžitou klasikou a jeho pokračování (Vetřelci – recenze, režírované budoucím králem světa) udělalo z komorního hororu s neznámým zlem velkolepou akční sci-fi jízdu, která se původní trefě do černého vyrovnala kvalitami i tržbami.

Jenže stejně jako u všeho jiného, i u Vetřelce platí, že hnát se za něčím bez rozvahy a chladné hlavy nevede k ničemu dobrému. Obzvlášť pokud je zjevné, že nic nového, co by zachovalo přízeň skalních příznivců a zároveň dodalo sérii nový švih, nejste schopni vymyslet.

Vetřelec „na třetí“ prošel v podstatě výrobním peklem, když se na něm vystřídalo několik scenáristů a režisérů. Každý z nich měl přitom trochu jinou představu o tom, kam by měly osudy Ripleyové do budoucna směřovat…

Až se nakonec dostal ke kormidlu lodi Sulaco tehdy teprve třicetiletý Fincher, jenž měl v hlavě nejen pevnou představu, ale i odvahu celou ságu myšlenkově a technicky obohatit (přinejmenším o geniální záběry z vetřelčího pohledu).

A asi by se mu to podařilo, kdyby ovšem neměl za zadkem hejno starostlivých produkčních. Ti na každý druhý vizionářský nápad řekli prosté „ne“ a na každý první „no dobře, ale natočte to levně a pokud možno takhle“.

Jak už jste asi pochopili (anebo už delší dobu sami víte), třetí Vetřelec je v rámci původního kinosestřihu průšvih se vším všudy. Je na něm znát především snaha vyhnout se čemukoliv serióznějšímu a místo toho vyprodukovat povrchní, rychle plynoucí jednohubku, ve které Ripleyová zopakuje, že jsou všichni v háji, načež spousta lidí „zařve“ mnoha způsoby bolestivé smrti.

Scenáristou Vincentem Wardem předložená tématika náboženského fundamentalismu, prokreslení masových vrahů a samotné Ripleyové, která dostane hned v úvodu těžkou ránu do biologických hodin… To všechno zůstalo na podlaze střižny, aby byl film rychlý, úderný a stravitelný i pro Pepíka ze Zapadlé Lhoty.

Což se rozhodně povedlo, film však rovněž vyfasoval spoustu logických děr, nefunkčních vztahových momentů a nezajímavých postav hodných odprásknutí. Dokonce i z Ripleyové se stal v podstatě nezáživný charakter, k němuž si lze vytvořit citové pouto jedině se znalostí jeho předchozích vesmírných polízanic.

Na Blu-ray (a předtím i na DVD) zrestaurovaný workprint (původně zamýšlený sestřih) naštěstí na Fincherův film vrhá o trochu lepší světlo, když zmíněné vady do značné míry napravuje půlhodinou nových scén. Z nich zabírá největší podíl úplně nový začátek, který si dává o poznání více na čas (tempo je podobné Scottově jedničce) a pečlivě buduje citové vazby mezi Ripleyovou a osádkou Fury 161.

Smysl tím pádem dostane Ellenin sexuální vztah s místním doktorem. Rovněž se více projeví náboženský vůdce Dillon a centrální ježíšovský motiv, stavějící ústřední hrdinku do pozice vyvolené, která rozhoduje o vykoupení nenapravitelných násilníků.

Zaujme i představa xenomorfní zrůdy jako Satana, jemuž jsou jistí jedinci ochotni pomáhat, a co je zdaleka nejpodstatnější – film získává na mnohem hutnější atmosféře, jež by se dala mnohdy krájet (výtečná sekvence se spalováním těl Hickse a Newt prokládaná „porodem“ vetřelce z mrtvého skotu).

O to víc zamrzí, že je potenciální napětí ředěno katastrofálními triky. Fincher se sice držel vzoru předchozích filmů a na digitální efekty vsadil pouze v jednom jediném záběru, avšak jeho snaha o naklíčování před modrým pozadím nasnímaných loutek do záběrů s reálnými kulisami se naprosto míjí účinkem. Vetřelci do prostoru vůbec nezapadají, kolikrát připomínají spíše přerostlého psa, a jejich prapodivné zelené zbarvení je něco, z čeho budou mít pravověrní fanoušci série ještě dlouho noční můry.

Je přitom nepochopitelné, proč jsou vetřelci neustále na očích a nehraje se více na moment překvapení a pouhé tušení přítomnosti, když jejich prezentace absolutně selhává už v základní funkci vyvolání nechuti a strachu.

Ačkoli bych tedy strašně rád věřil pověstem, že za vším špatným stojí v případě Vetřelce 3 pouze producenti, popravdě mám pocit, že se kolem drsného natáčení vytvořil mýtus, dělající z peníze si chránících investorů téměř nelítostná monstra a z nezkušeného režiséra nešťastnou, zaživa sežranou ovečku.

Fincher zcela jistě měl omezené možnosti a neustále přepisovaný scénář mu na pohodě asi také nepřidal, avšak je třeba si uvědomit, že i on sám učinil rozhodnutí, z nichž mnohá nebyla úplně ideální.

Jako divákům nám ale mohou být zákulisní tahanice ukradené. Podstatné je, že zatímco původní kinosestřih nestojí za nic, na jeho lehce pozměněné dvojče se dá koukat bez pocitu znásilňování kultu v přímém přenosu. Což v zásadě stačí. Třetí Vetřelec se ale svým předchůdcům nikdy nebude moci podívat hrdě do očí.

Technické provedení

I trojka podstoupila restaurační proces, avšak na rozdíl od prvních dvou dílů bez dohledu režiséra (Fincher se od filmu stále distancuje), se starým masterem a očividně i s menším finančním zázemím, než by bylo k ultimátnímu zážitku potřeba.

Ne že by byl obraz vyloženě špatný. To ani omylem. Jen vedle těch od Scotta a Camerona působí poněkud nedopečeně, neboť je transfer (kodek MPEG-4 AVC) dosti nestabilní. Často se stává, že v jednom záběru vypadá přepis úžasně, oslňujíc pěknými detaily, perfektním kontrastem, dokonalým vykreslováním či hutnou černou… Ale pak přijde střih a obraz působí vyloženě mdle a kolikrát i doslova nevábně.

Největší potíže má přepis s první polovinou filmu. Hned několikrát je obraz vyloženě matný a volá po doostření a zvýšení kontrastu, tmavší scény často potrápí zvýšený výskyt šumu spolu s tendencemi barvit se do modra či zelena, časté je i slévání…

Postupem času se ale poměr (ne)kvality začne vyrovnávat a cca od padesáté minuty vypadá transfer v rámci mezí hezky. Zmíněné nedostatky sice místy vystrkují rohy jako blázen, ale povětšinou se je daří eliminovat, přičemž většina scén z kantýny, ošetřovny, tunelů a slévárny dává pocítit výrazné zlepšení oproti DVD edici.

Obzvlášť na finále se dá koukat takřka bez problémů. Na sytě oranžový obraz, jenž je několikrát v kontrastu s vizuálně chladným příchodem Bishopa a inženýrů z Weyland-Yutani, je radost pohledět (byť má – alespoň na LCD televizích – sklon malinko růžovět). Vše je báječně detailní (close-upy vypadají povětšinou parádně) a z oceli vyskakující vetřelec a jeho následná dekapitace se dají označit za působivé.

Jestli Blu-ray něčemu škodí, jsou to speciální efekty, které vytažením do vysokého rozlišení vypadají ještě hůř, než v případě DVD či televizního vysílání. Samozřejmě však nejde o chybu přepisu, nýbrž o Fincherův nepovedený experiment.

Naštěstí má disk po ruce vydařenou DTS-HD Master Audio stopu, která i ve slabších momentech umí snímku podat pomocnou ruku (české Dolby Digital 5.1 zní taktéž slušně).

Dialogy by sice mohly být výraznější (občas je přehluší soundtrack, anebo jsou v některých případech – například u Ripleyové – potichu víc, než bych si představoval), ale jinak jsou, stejně jako Goldenthalův depresivní soundtrack, nádherně čisté, a zvuk v obecném měřítku patří mezi to lepší.

Track není moc agresivní, ale k vyložené subtilnosti má hodně daleko. Je adekvátně silný a v nejlepších momentech dává pocítit mohutnost a detailnost skrze všechny kanály.

Surroundy nemají takové využití jako v případě novějších titulů (už čtvrtý Vetřelec s nimi operuje víc), ale nekonečné vrzání, šum a ozvěny, jež z nich vychází, rozhodně napomáhají rychlému vtažení do filmu, přičemž si v ničem nezadají s jinak protlačovanými předními kanály, odvádějícími nejtěžší a nejvýraznější práci (nástup vetřelce je pokaždé velkolepý).

Subwoofer naopak spíš jen atmosféricky bublá, než že by se jal likvidovat bytové panely a okenní výplně v nově nainstalovaných oknech.

Celkově je technické zpracování Fincherova Vetřelce obstojné, byť na své lépe zafinancované předchůdce ztrácí několik koňských délek. Což určitě zamrzí, neboť je poněkud nefér, že se jednomu dílu dostane adekvátního zpracování a jeden se lehce ošulí.

Chápu, že je třeba šetřit a remastering není laciný. Ale když už vydávám podobně očekávanou edici, měl bych si na ní dát záležet ve všech ohledech.

Bonusy

Poznámka: Bonusy jsou dostupné jen v rámci kompletní antologie, ne při koupi samostatného filmu (disky se dají koupit samostatně od 9.5.2011).

Kromě filmu je na třetím disku ještě několik slušivých bonusů. Tím nejvýraznějším je jistě audiokomentář, v němž se rozhovoří střihač, kameraman, trikový specialista a mnozí další, kteří na filmu spolupracovali, a kromě chvály a soucitu pro režiséra nabízí i poutavé vyprávění o natáčení, soustřeďující se převážně na technickou stránku věci.

Dále je k nalezení „značkovač“ vystřižených scén (v průběhu rozšířené verze mají některé scény v pravém dolním rohu malý křížek), které si lze pustit i samostatně.

V neposlední řadě si můžete zapnout „hi-def exkluzivní“ MU-TH-UR Mode, po jehož zapnutí se během filmu (je jedno jaké verze) rozevře přes celý obraz interface s Datastreamem (zajímavé informace k té či oné scéně), možností pustit si kinoverzi filmu pouze se samotným soundtrackem (slušný důkaz, že dobrý film umí vyprávět i beze slov) a také naprosto zbytečnou (byť interesantní) nabídkou tagů, jimiž si během sledování snímku označíte, jaké dokumenty si na bonusových discích pustíte jako první.

Ovšem vzhledem k tomu, že jsou tyto bonusy skvěle roztříděny a při sledování filmu má málokdo chuť neustále odklikávat, na co se podívá za tři hodiny, nevidím v MU-TH-UR Módu nikterak závratnou logiku. Nápad s provázaností disků si ale pochvalu určitě zaslouží.

Pro další materiály je potřeba zasunout pátý disk (čtvrtý patří Vetřelci: Vzkříšení), na němž jsou k nalezení pro fanoušky zcela zásadní dokumenty – Wreckage and Rage: Making Alien 3 a Alien 3 Enhancement Pods.

Druhý jmenovaný je rozdělený na 29 kratších segmentů, dohromady trvá hodinu a čtvrt, a slouží jako doplněk k prvně jmenovanému dokumentárnímu „monstru“, jehož délka překonává hranici tří hodin (rovněž je rozdělený na menší části, jež lze pustit najednou nebo samostatně).

Obě videa pokrývají kompletní vznik filmu od prvních nápadů přes scénář, najmutí režiséra, natáčení až po reakce na hotový film. Wreckage and Rage je ovšem mnohem výživnější, což je dáno délkou i rozsahem celého materiálu.

Nejprve se probírají nejrůznější nápady, jak navázat na Cameronovy Vetřelce. Ideje se střídají, zrovna tak scenáristé a režiséři (mimo jiné dnes téměř zapomenutý Renny Harlin), až dojde k řešení v podobě scenáristy Vincenta Warda a jeho představy dřevěné vesmírné stanice plné mnichů.

Načež navazuje část, v níž scenárista vypráví, jak moc se scénář měnil a přepisoval pod nátlakem studia, až dojde k přiznání, že Fincher celý film režíroval prakticky bez scénáře.

Na Fincherovu práci, která byla tolik ovlivněna zásahy producentů, se zaměřuje podstatná část zbytku stopáže. Prakticky všichni tehdy debutujícího režiséra chválí a zároveň litují. A za sebe musím říct, že je opravdu deprimující sledovat, kterak jednomu z nejzajímavějších filmařů současnosti mizí úsměv z tváře a nahrazuje ho jen frustrace a bezmoc.

Ani tím však bonusy nekončí. Po rozsáhlém pojednání o kreativních rozdílech a scenáristických potížích přichází na řadu techničtější sekce. H. R. Giger popíše velmi bohatě změny v designu vetřelců, trikoví machři rozeberou práce na praktických i kompletně digitálních efektech, a svůj prostor dostanou kromě prostřihů z natáčecího placu i poznámky ohledně finální hudby, zvukových efektů a střihu filmu.

Rozsáhlý bonus zakončují ohlédnutí za kritickými ohlasy po premiéře a osobní hodnocení filmu od prakticky všech významnějších tvůrců, kteří se na něm podíleli, přičemž se často opakuje, že kdyby měl Fincher volnost, mohl být výsledek o poznání lepší.

Koho by nebavilo projet si všechny bonusy a zajímaly by ho jen určité části (např. názor Michaela Biehna na Hicksovu smrt hned v úvodu), může použít tzv. Datasearch, který abecedně rozděluje všechna témata, o nichž se ve zmíněných dokumentech mluví a která je možné rychle a snadno přehrát, aniž byste používali rychloposuv. Hodně šikovná věcička.

A to stále není všechno. Po zasunutí šestého disku jsou totiž v rámci segmentů Pre-production, Production a Post-Production and Aftermath připraveny tuny storyboardů, konceptuálních nákresů, fotografií, videí o stavění rozsáhlých kulis, trailerů a TV Spotů.

A komu by i to bylo málo (chtěl bych takového jedince potkat… a dát mu pár facek), může se podívat na dobový film o filmu a Advance featurette – tříminutovou procházku po placu s rozhovorem se Sigourney Weaver.

Jedinými vadami na jinak dokonalé nabídce přídavků je absence české podpory a skutečnost, že ani jeden bonus není v HD.

Blu-ray kolekci Vetřelec: Antologie k recenzi poskytl jeho distributor – společnost Bontonfilm. Děkujeme.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související články, recenze a trailery

• Vetřelec (recenze Blu-ray)
• Vetřelci (recenze Blu-ray)
• Vetřelec: Vzkříšení (recenze Blu-ray)
• Sběratelská Blu-ray edice Vetřelec: Antologie (Illuminated Egg Statue) - první pohled
• Vetřelec: Antologie - Blu-ray trailer