TÉMA z kolonády: Když novináři nerespektují pravidla bezpečného chování na internetu

Počítačová gramotnost a bezpečnost na internetu je stále aktuálnější téma, o němž se mluví snad každý den. Každý používáme několik mailových účtů, svěřujeme data cloudu, sdílíme informace, užíváme sociální sítě… a ve všech těchto zprostředkovatelích rychlých informací sdílíme osobní a mnohdy i velice zásadní údaje, které se dají obratem zneužít. I proto se bezpečností při užívání počítačů zabývají odborné magazíny, pořádají se přednášky a dětem se cpe odpovědnost při užívání „kompu“ do hlavy od chvíle, kdy poprvé zasednou ke klávesnici.

Z toho důvodu je pro mě při každoročním pobytu na karlovarském festivalu zcela šokující, že většina návštěvníků nemá o zásadních pravidlech bezpečného užívání veřejných počítačů ani páru. A bohužel teď nemluvím o pár puberťácích, kteří si na volně dostupných noteboocích před kongresovou místností v Thermalu nechají trvalé přihlášení na Facebooku, kde je maximálně pár lidí „vytrollí“. Mluvím především o novinářích všech věkových kategorií a z různých světových zemí, kteří každoročně zapomínají, že odhlášení účtu v Press Centru je něco, co vám ušetří spoustu starostí.

I když jedná se vlastně o něco překvapivého? Pravidelně jsem svědkem toho, že má většina místních tiskových osadníků problém s takovými banalitami, jako je tisk stránky, popřípadě ukládání rozdělané práce ve Wordu. Požadavek na překopírování dokumentu na flash disk představuje rovnou úkon prakticky nesplnitelných rozměrů. Žijeme snad v časech, kdy je internet všudypřítomný, internetové deník ovládají svět novinařiny a klávesnice plně nahradila pero. A přesto mám během několika dní pobytu ve Varech pocit, že dobrá polovina novinářů stále používá k psaní kamenné destičky, popřípadě místo mailů čmárá hieroglyfy.

Neuplyne den, kdy bych nedorazil do Press Centra a nemusel na zcela dostupném notebooku (mimochodem až třetí den napadlo ajťáky doinstalovat Chrome, do té doby jsme „frčeli“ na Exploreru jako ve středověku) kolegům ze slovenského SME odhlašovat účty a kroutit hlavou nad tím, že Alenu Prokopovou, zkušenou to filmovou kritičku, nenapadne zmáčknout „Log Out“ při odchodu ze svého ČSFD profilu. Zcela šokující je takové zjištění u dvacátníků, kteří by snad základy bezpečnosti počítačů měli mít v malíku. Přesto jsem kolegyni, jež chystá filmovou výstavu NaFilm odhlašoval Gmail, aby nějakého dobráka nenapadlo psát jejím obchodním partnerům něco ve smyslu „tak hele, blbouni, už vás nepotřebujeme, takže nám vlezete na hrb“. Velmi kulantně řečeno.

Uvedl jsem jen několik případů za všechny. Ve skutečnosti jsem se za poslední roky, co do Varů vyjíždím pravidelně na celý festival, setkal s několika případy podobného pochybení a abych byl upřímný, děsí mě, co kolegové na noteboocích provádí a já si toho ještě nevšiml. ČSFD je banalita. Přihlášení do redakčního systému by velkou škodu také asi nenadělalo. Ale co když už někoho napadlo kontrolovat si stav bankovního konta, případně vyřizování osobních záležitostí? Skrz zcela nezabezpečený systém, víceméně otevřenou wi-fi a prohlížeč, na jehož bedra léta padá jeden vtip za druhým, se jedná o malou osobní sebevraždu. Stačí narazit na někoho, kdo není takový moralista a etik jako já.