TÉMA: 8 technických problémů, které vám zaručeně otráví kino

Na souseda chlemtajícího Coca Colu, pipinku s kotlem popcornu a potřebou neustále smskovat, a křičící děcka si stěžuje asi každý, kdo si chce film v kině užít v klidu a v pohodě. Co když se ale proti vám postaví zastaralá technika, anebo ještě hůř promítačův omyl, neschopnost či škodolibost?

Nestažená clona

Na clonu bych si pravděpodobně nevzpomněl, kdyby mě s ní před pár lety promítač netrestal na projekci nové Planety opic. Místo toho, aby na začátku filmu clona sjela dolů, aby dala plátnu adekvátní poměr stran, zůstala jako přibitá trčet nahoře u stropu. A ač se to může zdát jako prkotina, která přece nemůže zkazit film, osobně jsem civění na zašedlou plochu nad obrazem filmu vydržel zhruba deset minut, než jsem šel „flooristce“ vyřídit, že by mohla o cloně říct i promítači. Když už mají projekci kontrolovat oba. Největší fór byl ovšem v tom, že flooristka nevěděla o čem mluvím a závdavkem dodala, že když bude do projekce volat, ještě to schytá ona. A pak se divme, že někteří majitelé domácích kin už do normální kina ani nepáchnou. Služby zákazníkům na předním místě.

Chrastící reproduktory

Oblíbený likvidovač nálady v pražském Slovanském domě, kde se technika neměnila od doby, kdy nad vchodem visel nápis Ster Century. Není divu, že čtvrtina reproduktorů chrastí, další čtvrtina nefunguje vůbec a ten zbytek doufá, že ještě pár sezón přežije. On totiž doufá i promítač, protože investice do moderní techniky byla a je pro Slovanský dům zřejmě zakázané slovo. Takže aktuálně raději nechoďte na Želvy Ninja do sálu číslo jedna. Na nějaký prostorový zvuk byste si totiž museli nechat zajít chuť. Tady se jede skoro stereo.

Vypadávající zvuk

Dnes už naštěstí hrozba pouze při projekcích ze starších analogových kopií s ošoupaným zvukovým pásem, anebo v případě, že má reproduktor problém s kontaktem v kabeláži. Přesto se hodí vypadávající zvuk zmínit, neboť nic nenakrkne v průběhu velké akční scény, kdy ústřední melodie zní na plno a vše okolo se bortí, tolik, jako když náhle – byť jen na vteřinku – vypadne zvuk a v sále se rozezní ticho. Jako by to ticho trvalo celou věčnost. A co potom, když se podobný problém za projekci několikrát opakuje. Na zabití.

Těžké 3D brýle

Dnes už má většina domácích multiplexů odlehčené brýle, které na nose téměř ani necítíte. A navíc vypadají celkem hezky. Vzpomeňte si však na brýle od XPANDu, které dlouhou dobu frčely v síti Cinestar. Kvůli tomu, že v nich byla umístěná baterie, která umožňovala brýlím převádět rozmazané šmouhy na 3D, byly brýle tak těžké, že vám v polovině tříhodinového opusu á la Avatar začal upadávat nos. A co teprve, pokud se začaly vybíjet a obraz vám před očima začal problikávat jako byste dostávali epileptický záchvat. Chuťovka. A IMAX brýle by také mohly pár gramů shodit.

Tmavé 3D

Když už jsme u třetího rozměru, pojďme si do něj kopnout v ještě jednom směru. Tmavé 3D je jednoduše hnus. Zaplatíte okolo dvou stovek, dostanete na nos něco, co má i ve své nejlepší podobě daleko k pohodlí a nakonec vám vpálí do mozkové kůry obrázky, které horko těžko dekódujete. A co je na tom nejhorší? Že si kolikrát nemůžete ani adekvátně postěžovat. Kinař totiž může mít (a také nemusí) sebelepší techniku, ale pokud šetřili filmaři, pak máte jednoduše smůlu a můžete si rovnou připravovat zvracecí pytlíky. Ano, koukáme na tebe, Thore: Temný světe!

Hluchý promítač a „volume na max“

Když do multiplexu nebo obecního kina dorazí filmová kopie, obvykle u ní (nebo na promítačově mailu) je informace, v jaké hlasitosti by se film měl promítat. Což – díky bohu – většina promítačů respektuje, a tak vám u Transformerů ušní bubínky konstantně nevytáčí číslo na záchrannou službu. Jenže pak dorazíte do kina, kde je promítač polohluchý a má neustálou potřebu film malinko „osolit“. Přece nebudete poslouchat nějaké šeptání!

Vyhasínající lampa projektoru

I s tímhle trablem mám spojenou projekci. Při promítání Temného rytíře kdysi začala vyhasínat lampa, což nikomu nepřišlo nijak zvlášť divné, neboť je film většinu filmu tmavý sám o sobě. Jenže když už i denní scény vypadají jako by se Christopher Nolan zbláznil a rozhodl se natočit film temnější než titulní hrdina, víte, že je něco špatně. A lampu bohužel nevyměníte bez toho, aniž byste vypnuli projektor. Pokud tedy zhasne lampa, můžete se připravit na několikaminutovou nudu, kdy můžete leda chroustat popcorn nebo ocucávat přítelkyni. Anebo obojí. Na druhou stranu si buďte jistí, že promítač zrovna neprožívá šťastné chvilky. Lampa totiž pálí při projekci jako blázen, takže vyměnit ji za novou znamená, že si může téměř jistě rezervovat židličku na popáleninách na Františku.

Přehozená cívka filmu

Na jednu stranu jsem rád, že digitální kinematografie způsobila, že s přehozenými cívkami se dnes člověk setká jen opravdu raritně. Na druhou mě to ale tak trochu mrzí, neboť se přece jen jednalo i o jakési povzbuzení. Pokud jste si totiž při projekci uvědomili, že promítač špatně slepil kotouče a vy tudíž vidíte film v jiném pořadí scén, než bylo zamýšleno, můžete si z něj udělat takové vlastní Memento. Někdy si pak přehozených cívek ani nevšimnete. Jako se to kdysi stalo klukům z Slovanského domu (ne, nejsem na ně zasedlí, jenom se holt tak trochu známe) v případě čtrvtého Indiana Jonese. Ten film je holt takový maglajz, že je úplně jedno, v jakém pořadí scén ho sledujete.

A co dokáže v kině nakrknout vás?