Souboj Titánů (recenze Blu-ray)

Zatímco lze v kinech narazit na Persea s militaristickým sestřihem Sama Worthingtona, kterak porcuje nadpřirozenou havěť hlava nehlava, studio Warner Bros. využilo příležitosti k oprášení původní verze Souboje Titánů, již si většina dnešních „-cátníků“ pamatuje z odpoledních vysílacích časů na českých televizních kanálech.

Taktika je to zcela logická, neboť takřka jednatřicet let stará reklama na umění stop-motion animace by sama o osobě nalákala ke koupi jen největší nostalgiky a fanoušky fešných kudrlin Harryho Hamlina. Se silnou mediální kampaní, s jakou nový (s)hit Louise Leterriera vlezl do setmělých kinosálů, jsou však vyhlídky na vysoké prodeje alespoň trochu růžovější.

Nechme ovšem prodejnost „modrých placek“ být a přejděme k samotnému filmu.

Ten – jak pravděpodobně víte – vypráví o bájném Perseovi, synu všemocného Dia, jemuž bylo souzeno, aby získal ruku krásné Andromedy a spolu s ní i jedno z řeckých království. Cesta ke štěstí je ale trnitá a Perseus během ní musí překonat nespočet nástrah, jež mu kladou pod nohy nejen sebestřední bohové, nýbrž i mýtická monstra, jimž dělá velkou radost slupnout fešného zbrojnoše, jako dezert po vydatném obědu, anebo ho proměnit v kámen a vystavit si ho ve svém soukromém muzeu.

Souboj Titánů byl již v době svého releasu (čtyři roky poté, co vesmírem poprvé zaznělo bzučení světelného meče) mnohým divákům pro smích, avšak jak se s postupem času ukázalo, film v paměti mnohých zakořenil natolik, až se z něj stala nezpochybnitelná klasika. A je jasné proč.

Ano, nebýt mistra rozpohybovaných plastelínových figurek Raye Harryhausena, těžko by si dnes na Souboj Titánů někdo vzpomněl a Hollywood chystal velkolepou trilogii, jež jde (naštěstí) vlastní cestou. Harryhausenova tvorba byla na začátku osmdesátých let kvůli Lucasově ILM považována za zastaralou a Titáni se záhy stali její labutí písní. Byť zatraceně výraznou.

Harryhausen totiž do projektu zapojil všechny tvůrčí buňky a zkušenosti, aby vytvořil neopakovatelnou atmosféru antické pohádky a pokud možno co nejvíce zdokonalil techniky, s nimiž slavil v předchozích letech zasloužený úspěch (novinkou byla například náročná práce se srstí pro dvojhlavá psiska v podsvětí).

A jak je dnes vidno, podařilo se mu to. Souboj Titánů sice vizuálně chřadne, avšak triková složka zůstává magickým způsobem neměnná i v době, kdy letním blockbusterům vládnou jedničky a nuly, s nimiž se dá vykouzlit všelicos, ale málokdy ona hravost, jakou vnášel do filmového průmyslu dnes již značně sešlý milovník všech druhů příšerek a monster.

Hravost a radost z vykonané práce je ze Souboje Titánů vůbec znát na vzdálenost řeky Styx. A to jak v akčních sekvencích, které se neomezují jen na bezhlavé máchání mečem všude okolo, tak ve chvílích, kdy dostávají přednost příběh, postavy a dialogy, jejichž jalovosti (obzvlášť ve spojení s bezkrevně se tvářícím Hamlinem) a naivitě se ovšem museli posmívat i nenároční diváci let osmdesátých.

Sekvence s Krakenem, Medúzou, Cháronem a destrukcí města v úvodu však patří i po třiceti letech k tomu nejnapínavějšímu, co lze na televizi sledovat. Dnes možná s lehkým cukáním v koutcích, ale i tak s respektem k filmové historii, která Soubojem Titánů uzavřela jednu velkou technickou kapitolu.

Technické provedení

Souboj Titánů se na obalu chlubí náročným procesem remasteringu, a ač není výsledek dokonalý, je znát, že se Warneři o film (stejně jako o zbytek svých klasik – viz. Čaroděj ze země Oz) postarali lépe než o klasický katalogový titul.

Snímek samozřejmě ani zdaleka nevypadá jako nejnovější tituly, avšak filmový master v laborce podstoupil alespoň částečnou očistu, a tak na něm najdete minimum špíny a škrábanců, které nejsou u starších titulů ničím neobvyklým. Bohužel se ale nepodařilo odstranit více či méně výrazné fialové skvrny, jimiž je obraz místy vybaven nejen na krajích, ale i ve svém středu (titulkové přelety přes hory), což trochu zamrzí.

Pro někoho by mohlo být problematické i filmové zrno, jež je všudypřítomné a v některých pasážích (tunely vedoucí k Medúze) překračuje únosnou mez, kdy přestá fungovat jako prvek filmovosti a začíná jednoduše rušit. Na druhou stranu je pozitivní, že se úpravy obrazu obešly bez jakékoliv účasti DNR a Edge Enhancement filtru. Tvůrci tak i přes některé problematické pasáže zachovali původní podobu filmu, za což si zaslouží jedině pochválit.

O něco hůř se pak dívá na poněkud vybledlou černou, jíž dělá doprovod i slabší vykreslení stínů, u nichž není neobvyklé lehké slévání. Kontrast, ostrost a podání barev (obzvlášť pleťovky jsou přirozené) jsou však naprosto v pořádku, a pokud se smíříte s tím, že transfer (1080p/VC-1) zobrazuje trikové nedostatky (mizerně naklíčovaná pozadí bolí) o poznání více než DVD, neměli byste při sledování Titánů na Blu-rayi v žádném případě trpět. Co zdroj nabídl, to je pravděpodobně v plné parádě na disku.

Ostudu si přitom neutrhlo ani audio. Warneři měli z časem zaváté DVD edice k dispozici klasické Dolby Digital 2.0, nicméně pro Blu-ray vznikl nový mix, jenž sice zůstal u dvou kanálů, avšak poskytuje velmi dobře znějící DTS-HD Master Audio.

To vyniká hlavně v momentech, kdy se reproduktory prohání výtečný soundtrack Laurence Rosenthala, avšak je třeba dodat, že zvukové efekty (Bubovo pípání, Pegasovo máchání křídel, chřestění Medúzina ocasu) jsou povětšinou krásně výrazné a dialogy nepostrádají čistotu, ani srozumitelnost. Menší problém jsem měl snad jen s Olivierovým projevem, který je ve srovnání s českým dabingem (Dolby Digital 2.0) v podání Vladimíra Moravce opravdu slabý.

Dabing je jinak původní televizní (žádný jiný neexistuje), jehož kvality jsou podle mého nejen srovnatelné, ale v mnoha scénách i citelně větší než v případě originálu. A to i navzdory slabšímu mixu, který mi připomínal spíše mono než stereo.

Bonusy

Bonusová nabídka skýtá zdaleka nejmenší požitek. Zatímco americká edice v digibooku svého majitele opíjí efektním knižním zpracováním s fotkami, poznámkami atd., český plasťák má pouze klasickou softwarovou výbavu.

Jako první na vás po vložení disku vybafne zoufalý Featurette představující nové filmové zpracování, a je jen dobře, že je možné ho přeskočit, neboť kdo by se chtěl ohlížet za Leterrierovým autorským výbuchem (studio film přestříhalo podle svého), jenž fanouška originálu přivádí na pokraj totálního znechucení a infarktu.

Ve statickém menu se poté nachází už jen dva dokumenty, jejichž hlavní hvězdou je sám animátorský guru Harryhausen. V prvním, klasickém interview, se vyjadřuje ke své lásce k animaci, fascinaci fantasy žánrem, tvorbě příběhu pro film, výběru lokací, castingu i k některým zapeklitým rozhodnutím, jež bylo třeba narychlo provést, avšak zkrácená stopáž nedovoluje nikterak vyjet mimo koleje povrchního tlachání. Což je o to smutnější, že je z rozhovoru cítit, že byl původní materiál mnohem hutnější.

Bez výjimky to samé platí i o druhé „fíčuře“, v níž Harryhausen popisuje vznik a záludnosti tvorby jednotlivých monster od zákeřného Caliba přes Medúzu až k majestátnímu Krakenovi. Slabých deset minut ovšem ani tentokrát (každá postava dostane zhruba minutu) k oslnění nestačí.

Blu-ray film Souboj Titánů k recenzi poskytl DVDobchod.cz – Blu-ray a DVD filmy pro celou rodinu. Děkujeme.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související články

• Titáni svedou mytologický souboj na Blu-ray