Samsung Galaxy SII vs. LG Optimus 2X - souboj čtyř jader

Vzpomenete si ještě na svůj první počítač? Tak schválně, jaký měl výkon? Ja si na ten svůj vzpomínám docela živě. Před nějakými čtrnácti lety jím bylo Pentium I s tehdá oslnivou frekvencí procesoru 75Mhz. Pětasedmdesát megahertz! Takovým číslům se dneska vysmívají i digitální hodinky! Žijeme v době, kdy stolní i přenosné počítače dosahují výkonů, jež běžná kancelářská aplikace nikdy neupotřebí, a přece se jejich výrobci i nadále ženou za dalšími a dalšími gigahertzy. Ta samá mánie teď popadla sféru, do které byste to ještě před několika lety neřekli ani omylem: mobilní telefony.

Za všechno může iPhone od Apple. Představa mobilního telefonu, kde je všechno na dotek, nabyla neuvěřitelnou rychlostí na oblibě a než jsme se vzpamatovali, začal své „iPhone alternativy“ sypat z rukávu jeden výrobce za druhým. Kolem roku 2007 představil Google operační systém Android (s přezdívkou Cupcake, podle zákusků se pak jmenovaly i všechny další verze systému), prvního kloudného oponenta iOSu. Někdy v ten okamžik, zjednodušeně řečeno, začaly smartphonové války.

O několik iPhonů a verzí Androidu později jsme se ocitli v době, kdy jsou mobilní telefony schopné prakticky veškerých kancelářských aplikací, jsou přitom nepochopitelně štíhlé a lehké a když na to přijde, třeba vám poradí, jak si zavázat kravatu. Otevřené markety jsou plné statisíců všehoschopných aplikací a telefony tak pomalu ale jistě přecházejí do sfér, ve kterých jsme si je opravdu ještě nedávno nebyli schopní představit: dovedou natáčet a přehrávat FullHD video, pořizují několikamegapixelové fotografie a pomalu ale jistě se na nich objevují alternativní verze desktopových softwarů (třeba jako Photoshop), i když ve značně zjednodušené podobě. A aby toho nebylo málo, hry určené pro mobilní telefony už dávno nepřipomínají jen flashové nesmysly z facebooku.

K tomu všemu je samozřejmě potřebný kloudný výkon. Patnáctikilová krabice před lety šlapala na 75Mhz, dneska už je zcela běžné, že jádra mobilních telefonů běží na desetinásobku. Na našem trhu se ale nedávno objevily také první dvoujádrové vlaštovky, které po výkonnostní stránce nakopávají zadek jakémukoliv mobilu. Koupit se u nás dají tři: LG Optimus 2X, Samsung Galaxy SII a nově také HTC Sensation. Jelikož už jsou takové přístroje po multimediální stránce prakticky všehoschopné, prvním dvěma se dneska podíváme na zoubek.

Na první pohled

Ostatně kdo by nechtěl na návštěvě vítězoslavně vytáhnout telefon a ve FullHD přehrát video z rodinné dovolené? Když už na to přijde a ať už padne volba na jakýkoliv z přístrojů, z kapsy budete vytahovat pěkného krasavce.

Samsung Galaxy S II je jedním z nejštíhlejších smartphonů na trhu, je lehký jako pírko a po designové stránce se opravdu povedl. Hranatější design tentokrát zaujme spíš pány (dámy prý preferují kulatější S I, říkají čtyři ze čtyř tázaných), tvar plastů vám ale začne být ukradený, jakmile se rozsvítí ohromný Super AMOLED displej o uhlopříčce 4,3 palců. Ještě se k jeho kvalitám vrátíme, ať už byste ale displej srovnávali s jakýmkoli konkurenčním zařízením, velice pravděpodobně by Samsung zvítězil.

LG Optimus 2X vedle Samsungu působí tak trochu jako cihlička a displej nedosahuje ani zdaleka tak omračujících výsledků. Ale nenechte se zmást prvním pohledem, LG by vám totiž nakonec mohlo padnout podstatně víc. Důvod? Díky výstupku pro foťák a pogumování zadní části krytu se podstatně lépe drží, díky vyšší hmotnosti navíc v ruce tvoří jakousi jistotu – se Samsungem má člověk pocit, že buďto v ruce nic nedrží, nebo mu to velice rychle vyklouzne. Hrubší textura na zadním krytu nikterak nepomáhá.

U LG takový problém není, do větší ruky padne naprosto perfektně a i jeho „build quality“ vzbuzuje mnohem větší respekt. Dostat po hlavě Samsungem, asi se zasmějete. Dostat po hlavě Optimem 2X, asi byste se z toho nějakou chvilku vzpamatovávali. Ještě před nedávnem by se něco takového dalo považovat za urážku, osobně si ale troufnu říct, že jsme se dávno dostali za období, během kterého jsme se honili za co nejnižší hmotností telefonu. Dneska už je to jedno, naopak člověk ocení, když alespoň tuší, že má mobil v kapse. Se Samsungem jsem se o tom musel neustále ujišťovat.

Největší designový tahák Optima 2X? Nenápadný prvek po stranách dotykového displeje. Ten je totiž vpravo i vlevo zaoblený a při listování všelijakými seznamy, přesouvání aplikací na ploše, nebo jednoduchém projíždění novinových článků, vám prst po „dojetí“ na konec displeje nezadrhne o žádnou hranu, ale jednoduše sklouzne.

Zní to jako zbytečná drobnost, jelikož je ale dotykový displej jediné, co na telefonu opravdu používáte, velice rychle takovou vymoženost oceníte. Osobně jsem pak měl docela veliký problém nejen s návratem ke svému HTC Desire Z, ale i k samotnému Samsungu Galaxy S II. Displej přístroje od LG je navíc pohodlnější díky kapánek rozdílnější povrchové úpravě.

Jinými slovy: zatímco se Samsungem oslníte své přátele, z dlouhodobého hlediska padne do ruky víc LG, což jsou docela důležité plusové body. Ten zbytečně veliký prostor pro tlačítka pod displejem ale LG neodpustím, nic hezkého to není.

Displej

Bodíky přitom telefon dostane i za svůj displej. Při uhlopříčce o čtyřech palcích je o něco menší (a díky designu telefonu jako takového vypadá vedle Samsungu PODSTATNĚ drobněji), nicméně rozlišení mají oba přístroje stejné: 480×800 pixelů. A ačkoliv LG na první pohled vedle Samsungu opravdu vypadá jako chudý příbuzný, zakrátko vás TFT LCD o svých kvalitách přesvědčí. Tedy alespoň částečně. LG totiž podstatně lépe zvládá jasové přechody, což je úplně nejznatelnější v šedých odstínech. Přechod z tmavšího do světlejšího odstínu pro něj není prakticky žádný problém a vypadá výborně, zato stejný obrazec na Super AMOLED displeji Samsungu Galaxy S II vypadá skoro až příšerně. Přechody jsou schodovitě stupňované a míchá se do nich zelená – přitom mají oba displeje stejnou „barevnou výbavu“ – 16 milionů barev. Že by grafický akcelerátor?

Jenže něco za něco. Super AMOLED je zase na světle podstatně čitelnější, má vyšší kontrast a s ním spojenou „líbivost“. Takže když telefony ukážete vedle sebe, displej Samsungu jednoduše působí lépe. Prsty v tom má také naprosto famózní černá, která kompenzuje ztracené body v šedých odstínech. Když si najedete například do menu nastavení, které má černé pozadí, plocha displeje doslova splyne s černým plastovým krytem telefonu. Tak sytě černou jsem snad nikdy neviděl – dokonce i za špatných světelných podmínek vypadá prostě … černě. Nádhera.

Na Samsungu se díky vyššímu kontrastu také o něco lépe čte, na druhou stranu si ale musím postěžovat, že jsem měl v nastavení zakázanou úpravu jasu, takže na mě displej svítil „plnou palbou“, dokud jsem ho nezkrotil dodatečně staženou aplikací. U LG jsem s úpravami jasu neměl problémy ani v základu. Super AMOLED displej Samsungu však skoro vůbec nežere baterii – tedy pokud se dá věřit systémovému výpisu „baterkožroutů“. Zatímco u běžných smartphonů bere displej kolem šedesáti procent aktuální spotřeby baterie, u Galaxy S II to bylo pouhých 10–20%.

Baterie

Že by vám to pomohlo k větší výdrži, si ale nemyslete. Je sice pravda, že když povypínáte mobilní internet, všechna možná spojení (BT, wi-fi), GPS, automatickou synchronizaci, otáčení displeje a podobné vymoženosti, klidně vám telefon na volání a smskování vydrží dva-tři dny (to platí jak pro Samsung, tak pro LG, oba telefony jsou totiž v klidovém stavu podtaktované, takže procesory tolik nežerou), ale jakmile všechno spustíte, sem tam použijete nějakou aplikaci, někam zavoláte, napíšete pár emailů nebo zpráv, postahujete pár věcí … prostě telefon používáte, můžete se spolehnout, že baterii vypráskáte do jednoho dne. Ráno z nabíječky vyndat, večer zpět do sítě.

Ale to není jen problém dvoujádrových pracantů, s kratší životností baterie se musí potýkat každý majitel smartphonů – wi-fi, GPS a hlavně 3G jsou neskuteční žrouti baterie, s tím nikdo nic nenaděláme.

Vnitřnosti

Každopádně oba přístroje mají s čím pracovat, srdcem jejich hardwaru je totiž dvoujádrový procesor Cortex A9, který v případě Optima 2X běží na frekvenci 1Ghz, v případě Galaxy S II pak dokonce maká na 1.2Ghz! To už je sakra solidní výkon, který se v případě LG opírá ještě o grafický akcelerátor od nVidia (konkrétně její mobilní řešení Tegra, které zahrnuje i CPU – možná proto si telefon poradí lépe s barvami).

Galaxy nabízí 16GB vnitřní paměti, LG 8GB, dvojnásobek nabízí Samsung i u RAM – 1GB vs. 512MB. Oba přístroje disponují GPS, Bluetooth (3.0 pro Galaxy, 2.1 pro Optima) a wi-fi s funkcí hot-spotu, oba telefony si poradí s DLNA.

LG má oproti Samsungu jednu pro nás HDmagory ohromnou výhodu: mini HDMI výstup, přes který můžete zrcadlit displej telefonu do HDTV. V praxi to znamená, že si můžete s sebou odvézt na dovolenou všechny své oblíbené seriály a filmy v HD přímo v telefonu (samozřejmě pokud využijete k rozšíření paměti microSD slot) a podle chuti si je pak pouštět na HDTV víceméně kdekoliv. Tahle fičura je skvělá, zvláště pak v kombinaci s některými zajímavými aplikacemi, zastupujícími klasický přehrávač (které si poradí s MKV a dokonce i s titulky). Tegra si s videem poradí naprosto skvěle a vy už se díky tomu nemusíte bát nedostatečného přísunu HD dávek mimo domov. Budou ve vaší kapse! (POZNÁMKA: Samsung má MHL port, viz diskuze)

Software

Oba telefony v sobě samozřejmě mají operační systém od Androidu, Galaxy ve verzi 2.3, Optimus ve verzi 2.2 (s možností brzkého updatu). Samsung ho „překrývá“ svým uživatelským prostředím TouchWiz, LG prostředím … LG.

Osobně se mi po estetické stránce zamlouvá podstatně více to od LG, které využívá fešnějších widgetů a přehlednějšího členění aplikací. U Samsungu jsou všechny widgety zbytečně veliké a hlavně nevkusné. Tedy ne, že by to byl nějeký problém – uživatel si může widgety i aplikace postahovat dle libosti. Trochu tu ale chybí možnost větších úprav uživatelského prostředí, jaké nabízí třeba HTC a jejich Sense.

LG má sice hezčí UI, na druhou stranu je fakt, že Samsung je v tom svém podstatně svižnější a že LG občas docela citelně laguje. Není to nic, co by člověku kazilo zážitky z používání telefonu, ale po pár dnech si toho začnete všímat.

Faktem zůstává, že jsou oba telefony neuvěřitelně svižné a je jim celkem jedno, co zrovna děláte na pozadí – při instalaci několika docela velikých aplikací a stahování několika dalších (obojí na pozadí) mi nedělalo problém hraní Angry Birds, ani spouštění dalších aplikací nebo projíždění menu. Jiné telefony by se při takové náloži začaly kuckat. Na druhou stranu se dvoujádroví borci při dlouhodobém a vysokém zatížení dovedou docela hodně zahřát – Samsung skoro až do té míry, že se nedá držet. Ale to už mu musíte dávat opravdu zabrat.

Internet o něco více sedne Samsungu, což dává smysl – těch dvě stě megahertz na jádro navíc je občas znát. U obou telefonů ale opět platí, že jsou velice svižné i přes načítání flashových prvků (flash Androidu narozdíl od iPhonu nedělá problém, ve verzi 2.3 už systém zvládá i HTML5). Čtení článků je díky skvělým displejům (a multi-touch zoomování) nesmírně pohodlné, pouštění flashových videí není žádný problém a pokud máte dostatečně silné připojení (nebo pokud jedete přes wi-fi), načítání stránek je velice rychlé.

S aplikacemi jsem za celou dobu testování nenarazil na jeden jediný problém. Telefonům větší zatížení jen prospívá, takže nějaké náročnější hry, streamovaná videa, nebo veliké aplikace? Bez problémů. Angry Birds se načtou hned, aplikace Čt24 streamuje živé vysílání bez problému a téměř okamžitě, Fat Booth upravuje fotky podstatně rychleji než můj Desire Z, YouTube jede bez jediného škobrtnutí a mapy včetně navigace reagují na každý příkaz téměř okamžitě. S těmi telefony je radost pracovat!

Na konec je třeba vyzdvihnout softwarovou klávesnici Samsungu. Píše se na ní naprosto skvěle a je velice intuitivní, což se bohužel o té od LG říct nedá. Díky velikosti displeje jsou ale docela snadno použitelné obě. Hardwarová tlačítka vám chybět nebudou.

Foto, video, multimédia

Oba telefony dovedou dělat osmimegapixelové fotografie, při jejich pořizování ale člověk nesmí zapomenout na limity tak malé optiky a snímačů – stále se jedná o fotky, jejichž kvalita není nikterak oslnivá. Levné kompaktní fotoaparáty by se ale klepat stejně začít měly, na klasické prohlížení na počítači totiž oba telefony pořizují obstojné fotky (rozklikněte obrázek pro srovnání stoprocentních výřezů).

Samsung si o něco lépe poradil s teplotou chromatičnosti (ta je sice manuálně nastavitelná, ale proč to nenechat na automatu, že?), navíc pořizuje možná o něco ostřejší a hlavně podstatně kontrastnější fotky. To LG kontrast tolik za vlasy nepřitahuje a ponechává nějakou kresbu stínů. Co se komu líbí víc, je samozřejmě otázkou osobních preferencí, nicméně u Samsungu opět platí: kontrastnější = na oko líbivější.

Více méně to samé platí i u videa, u toho je ale třeba podotknout, že zatímco Samsung pořizuje FullHD (1920×1080 @ 30fps) do MP4 kontejneru, LG ho posílá do ne zas tak uživatelsky přívětivého 3GP (ale zase ve 24fps, 30fps jen při 720p). V obou případech padla volba na kodek H.264, do kterého LG posílá cca 9500kbps, Samsung pak téměř dvojnásobek. A ten rozdíl vidět je. Bohužel vám ho neukážeme, protože se natočená videa vašemu drahému recenzentovi povedlo po vrácení testovacích telefonů smazat (aneb kombinace pravidelného promazávání knihoven a CCleaneru dovede být vražedná), ale pro názorné ukázky se člověk může podívat na YouTube, kde je testovacích videí dost jak ze Samsungu, tak z LG.

Jelikož jsou oba telefony dvoujádrové a mají dostatečný výkon, nedělá jim samozřejmě problém playback jakéhokoliv videa. Na Android Marketu už se dají stahovat i přehrávače s vlastní kodekovou knihovnou, takže by vám teroeticky neměl dělat problém žádný videoklip, který do přístrojů nasypete. Se základy si navíc poradí i přehrávače, které dostanete už s telefonem – DivX, XviD, MPEG4, H.263, H.264 není nejmenší problém (LG dokonce má DivX certifikaci, v balení k němu dostanete intuitivní converter). Nutno ale připomenout – na práci s multimédii je jednoduše lepší LG, zrcadlený miniHDMI výstup je výborným bonusem k už tak skvělému telefonu.

Nezapomeňte, že u pořizování a přehrávání videa zábava nekončí. Tady zase vede Samsung, který svůj přístroj obohatil o jednoduchý střihový prográmek, ve kterém si můžete poskládat klipy, vybavit je hudebním doprovodem a exportovat až v 720p. Úprava fotografií je pak samozřejmostí u obou přístrojů – jsou k ní na Marketu spousty aplikací a dvoujádro vám bude ke všem úkonům naprosto dostatečně stačit. Aby ne.

Hudební přehrávače jsou si v obou telefonech velmi podobné a opět platí, že se dají nahradit lepší alternativou z Android Marketu. Proto vyzdvihnu jen výbavu LG, který nabízí také knihovnu melodií Ennia Moriconeho, z nichž jsou některé klasické a jiné složené čerstvě (a exkluzivně) pro LG. Jako vyzvánění si je ale, i když to výrobce doporučuje, asi nenastavíte. Klasiku používá každý a ty nové za moc nestojí.

Závěr

Je to souboj spousty pro a proti, který nemá jasného vítěze. Každý telefon exceluje v něčem jiném, ve výsledku byste si ale z téhle recenze neměli odnést vyloženě verdikt, který z přístrojů je lepší. Jde spíš o jejich představení.

O uvedení dvou mobilů, které pokračují v bourání hranic a díky svému výkonu poskytují plnohodnotný multimediální nástroj, schopný ohromných věcí. Ostatně proto jsme se na HDmagu rozhodli těmhle krasavcům věnovat – teprve (nebo už?) teď se z mobilů stal plnohodnotný zdroj vysokodefiničního videa. S LG v kapse ho dokonce můžete pouštět přímo v televizi. Řekněte, není to paráda?

Za zapůjčení mobilních telefonů děkujeme společnosti Sunnysoft

. . .

BUĎTE V KONTAKTU, sledujte autorovy tipy a postřehy na Google+, HDmag.cz na facebooku a na twitteru

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »