Resident Evil: Zánik (recenze Blu-ray)

Čím víc videoherních adaptací přibývá, tím je patrnější, že cesty k úspěchu jsou pouze dvě, a obě jsou extrémní. Buď se rozhodnete jít cestou věrnosti předloze a zachováte nejen příběh s postavami, ale i celkové vyznění a atmosféru (viz. Silent Hill), a nebo se vydáte druhou cestou a zbavíte se herního příslušenství, jak to jen půjde. Proč?

Protože funkčnost především a rozhrkané pokusy o spojení virtuálních hříček a filmového pásu k ní mají prokazatelně daleko.

Série Resident Evil je v tomto ohledu naprostý unikát. První díl (recenze) měl být prequelem celé herní série a formálně se jí snažil držet zuby nehty. Záběrování, prostředí, atmosféra, to všechno se Paul W.S. Anderson pokusil zreplikovat při snaze nalákat do kin kromě ctitelů ploužících se mrtvol také co největší počet hráčů s rozžhavenými gamepady v rukách.

Snaha se cení, ale pocitu rozklíženosti a unylosti ze spojování obou medií se člověk neubránil.

Resident Evil: Apokalypsa (recenze) měla cestu k úspěchu o dost jednodušší a dovolím si hádat, že pokud by neměla natolik příšerný scénář a nerežíroval ji jedinec nadopovaný T-Virem, mohla z ní být akční pecka. Dějově se film blížil kombinaci druhé a třetí hry (monstrum Nemesis, otevřené město a v něm tisíce nemrtvých) a mělo jít o jakýsi ultimátní over-the-top akčňák, který dokonale pročistí mozek, ale na devadesát minut zabaví. Nevyšlo to, škoda.

A možná právě proto se tvůrci při práci na dalším pokračování vydali úplně opačným směrem, kdy nechali videoherní prvky daleko za sebou a soustředili se pouze na to, co jim jde nejlíp. Točení přiznaných béček, v tomto případě inspirovaných takzvanými ausploitationy – lacinými, ze řetězu utrženými a velmi často brutálně krvavými australskými filmy sedmdesátých a osmdesátých let, mezi něž se řadí například kultovní Šílený Max.

A aby byl „feeling“ Resident Evilu: Zánik, pokoušejícího se vytvořit post-apokalyptický svět ne nepodobný právě Šílenému Maxovi, dokonalý, najal Anderson k režii ostříleného veterána Russella Mulcahyho, jenž s výjimkou Highlandera natočil své nejlepší snímky právě doma u protinožců. Za pár šupů, se spoustou nechutností, ale geekovským zápalem. A ten je cítit i z do té doby poslední rubačky mezi zombíky a nebojácnou Alice.

Mulcahy z Resident Evilu doslova vymazal jakékoliv herní prvky, formálně vše podřídil pravidlům kinematografie a naprosto si užil možnost pracovat s několikanásobně větším rozpočtem, než jaký dostává při točení zrůdností typu Krále Škorpiona 2 (natočil ho sice až po Resident Evilu, ale srovnání je příhodné).

Výsledkem je, že Zánik vypadá mnohem dráž, než kolik peněz ve skutečnosti stál, statičnost akce je pro něj téměř sprosté slovo a veškerá hororová klišé jsou tu užívána s radostí desetiletého dítěte, které dostalo do ruky kameru a může si dělat naprosto cokoliv. V dobrém smyslu slova.

Na Zániku je od začátku do konce vidět, že ho točil člověk, jenž je v žánru nejen dostatečně zběhlý, ale nebojí se nových nápadů a inovací. Třetí Resident Evil je díky tomu energickým představením plným stylových záběrů, velmi dobrých triků a v rámci série perfektními gore efekty, jimž vévodí rozřezávání zombíků na dva kusy s fatalitou v podobě useknutí hlavy. Mňam!

Andersonovi se navíc povedlo napsat po dlouhé době scénář, který není úplně stupidní a má dostatečný počet hlášek, jež můžou odříkávat jak „cool“ borci, tak „hot“ baby. Scénář v podstatě zazlobí až v samotném závěru, kdy se začne tlačit na Aliciny rozvíjející se superschopnosti v souboji s legendárním Tyrantem. Ten je sice gumový až na půdu, ale vedle zoufalé Nemesis působí jako výborná závěrečná překážka hodná rozkrájení na kousky.

Zánik navíc nikterak neztrácí ani při opakovaných zhlédnutích, kdy naopak zraje jako dobře uleželé víno, v němž si vždy najdete chuť, která vám roztáhne koutky od ucha k uchu.

Stačí si vzpomenout na útok nakažených vran, Odeda Fehra potahujícího ze své poslední cigaretky, Millu krájící zmutované nemrtvé na čerstvé karbanátky a Lindena Ashbyho (Johnny Cage z Mortal Kombatu) konečně nehrajícího v brutálním odpadu, a mám chuť zasunout disk do přehrávače znovu. Posedmé, poosmé… koho to zajímá.

Dobrých béček není nikdy dost a Resident Evil: Zánik je za poslední roky jejich nekorunovaný král.

Technické provedení

Starší Resident Evily sice na Blu-ray nevypadaly špatně, ale vedle Zániku jde jen o lehce (nad)průměrné přepisy, které svou kvalitou málokoho uhranou. Zániks totiž vypadá naprosto famózně. Obzvlášť pohybuje-li se v otevřeném písečném prostředí za jasně svítícího slunce.

První tmavší scéna, v níž se Alice pere se zmutovanými čoklíky, ještě nevypadá nikterak oslnivě a místy je znát pořádný šum, avšak od té chvíle jede celý transfer, využívající MPEG-4 AVC kodek, jako na drátkách.

Obraz je nádherně „trojrozměrný“ (i bez 3D), kontrastní a detailní (obzvlášť na šťavnaté zombíky a zakrvácené mrtvoly je radost pohledět), přičemž téměř cítíte horko z rozpálených písečných dun a pižmo z nestále zpocených herců.

Jednoduše post-apokalyptická nádhera, podávající náležitě sytou nejen černou, ale i zbytek barevného spektra, jež vás donutí vidět i po vypnutí filmu oranžově. I Michael Bay by uznale pokýval hlavou.

A určitě by se nestyděl ani za agresivní zvukový mix (Dolby TrueHD 5.1). Ten sice nechává vyniknout i dialogy, ale většinu koncentrace vkládá do v akčních scénách burácejících rockových riffů, v klidnějších pasážích a předělech mrazící ústřední melodie (jež zároveň prošla lehkým remixem), a také do atmosférického šumu, za nímž stojí skvěle pracující surroundy.

Ne že byste při lekačkách mlátili hlavou o strop, ale pravděpodobnost, že se leknete, je nemalá. V neposlední řadě je pak radost poslouchat, kterak Milla krájí jednotlivé zombies s patřičně čvachtavým zvukovým doprovodem, přičemž vzduchem létající nože zanechávají v ušních bubíncích dojem ostrosti laserově broušené břitvy.

Po technické stránce tak Resident Evil: Zánik vedle svých starších sourozenců jednoznačně vládne. Kéž by každé „Blučko“ mělo podobnou péči!

Bonusy

Vynecháme-li osekané české vydání Resident Evil: Apokalypsy, je Zánik po stránce bonusů nejslabší kus v sérii. Ne že byste se skrze něj nic nedozvěděli, jen máte po celou dobu pocit, že materiálů mohlo být víc.

Nabídka začíná audiokomentářem režiséra a obou producentů, kteří mluví především o výrobě filmu a občas žbleptnou i nějakou historku ze zákulisí. Což je poučné a občas i zajímavé, rovněž ale nijak zvlášť inovátorské. Extrémně zábavný komentář k prvnímu dílu prostě bez účasti zhulené Milly trumfnout nelze.

Velmi dobré je ovšem „making of“ nazvané Beyond Racoon City, v němž se během půlhodinky probere prakticky celá výroba filmu od pre-produkčního shánění režiséra, psaní scénáře a tvorby úžasných zombie masek, až po náročné natáčení v poušti (téměř všichni umírali žízní), citace Šíleného Maxe a umělecký záměr tvůrců.

Sám o sobě je dokument víc než dostačující, mnohem lépe však funguje ve spojení s PiP (Picture-in-Picture) Under the Umbrella, jenž občas zopakuje jednou řečené, ale rovněž přinese i nové informace pomocí storyboardů a rozhovorů, které potěší nejen fanoušky série.

Výrazným problémem je pouze hlasitost celé „fíčury“, jež je nastavena o dost níž než samotný film, který máte během sledování puštěný. Tudíž dochází k poměrně nepříjemným hlasitostním skokům, a vzhledem ke stáří disku nejsou ani samotné „obrázky v obraze“ adekvátně veliké, abyste se mohli pokochat zákulisím vzniku filmu tak, jak jste zvyklí u disků s novějším datem na obalu.

Tímhle hlavní část bonusů končí a k mání jsou už pouze Vystřižené scény (jsou povětšinou zbytečné) a trailery na neskutečně nudný animák Resident Evil: Rozklad a další videoherní či filmové zářezy v sérii.

To vše bohužel pouze s anglickou podporou.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související recenze

• Resident Evil (recenze Blu-ray)
• Resident Evil: Apokalypsa (recenze Blu-ray)