Princ z Persie: Písky času (recenze Blu-ray)

V osmdesátých a devadesátých letech patřil Jerry Bruckheimer mezi nejodvážnější hollywoodské producenty široko daleko, když se nebál vytáhnout od reklamního byznysu Tonyho Scotta či Michaela Baye, hodit jim na krk obrovský rozpočet a věřit, že natočí akční pecky, o nichž se bude ještě za dvacet let mluvit (pravda, v případě Top Gunu Scotta v průběhu natáčení asi desetkrát vyhodil, ale to nechme stranou).

Jak však čas postupoval, začala odvaha pomalu ustupovat a na její místo nastoupila sázka na jistotu, kulminující v roce 2004, kdy se poprvé dostal k „typické bruckheimerovce“ člověk, od něhož byste akčně laděnou žánrovku nečekali. Jmenoval se Jon „můj jediný slušný film jsou Kokosy na sněhu“ Turteltaub a natočil dva díly Lovců pokladů.

A protože oba filmy přinesly slušné výnosy, neměl Jerry důvod měnit nově objevenou taktiku. Vždyť proč vlastně? Najal průměrného řemeslníka, který zvládne řemeslo a ukočíruje nezáživné scénáře, akční scény nějak ošéfují kaskadéři a publikum to nakonec nějak zhltne.

V čemž měl pravdu. Avšak vše se jednou přejí a sterilní Bruckheimerovy produkce se přejedly právě ve chvíli, kdy měl v plánu zdaleka nejambicióznější biják od Pearl Harboru – velkolepou adaptaci videohry Prince of Persia. Do ní byl ochotný nalít 200 milionů dolarů, aby dodal filmu epický feeling a naladil ho na vlnu Pirátů z Karibiku karibiku, kteří zrovna úspěšně dojížděli kvalitativně sestupnou trilogii.

Na Princův vrub je tedy třeba připsat, že vypadá skutečně draze. Jedná se však o argument, který asi málokomu přinese výrazný požitek, neboť filmy nikdy nebyly jen o penězích, ale také (a to především) o příbězích, inovacích a odvaze překročit hranice plátna a vtáhnout diváky do imaginárního světa běžícího v promítačkách.

A to se Princi z Persie příliš nedaří, neboť scénář nikterak nevystupuje z ranku průměrných herních adaptací a na režijní sesli sedí člověk, jenž sice zvládá práci s postavami, ale kuchtění epické omáčky a kulervoucích akčních sekvencí mu zase tolik nejde.

Sám Bruckheimer přiznal, že si britského rutinéra (tak ho samozřejmě nenazval) Mikea Newella najal proto, že obdivuje jeho práci s charaktery a schopnost uhlídat si speciálními efekty napěchované záběry. Ale to bohužel pro dobrý film ani zdaleka nestačí. Obzvlášť ne v případě překlápění herních příběhů, které jsou provařené svou povrchností, přímočarostí a dějovou řídkostí.

Princ z Persie sice má tu výhodu, že vychází z populární herní trilogie od Ubisoftu, mající poměrně slušné dějové podhoubí… Avšak scénář žádnou ze známých linií nenásleduje důsledně a v podstatě se vydává stejnou cestou zkázy, jako tomu bylo již u spousty jiných filmů podle her – tzv. „adaptace na půl huby“.

Odrazový můstek v podobě mystické Dýky času zůstal zachován stejně jako hlavní zlosyn. Dokonce i princ dostane podle herního vzoru rovnocennou partnerku.

Jenže zápletka o nápravě škod způsobené mladickou nerozvážností je zpracovaná natolik nešťastně, že často působí jen jako směs podivných náboženských blábolů, nelogických zvratů a ambiciózního (ale žal nedotaženého) přesahu v podobě parafrázování americké intervence do Iráku.

Což zajisté nevadí, pokud jste na narozeninovém dortu ještě nesfoukli patnáct svíček. Starší diváci ale musí mít zákonitě tendence chytat se za hlavu, neboť Princ takřka permanentně připomíná podtaktovaný a silně nedoladěný produkt. Produkt, jehož průměrnost a nezávadnost je podtržená i samotným zpracováním, dávajícím na celuloid definitivní razítko zmařené příležitosti. Byť v rámci rodinného filmu vcelku přijatelné.

Jak jsem již zmínil, Newell si rozumí s postavami a Jake Gyllenhaal i Gemma Arterton dokáží dát těm svým pomyslnou duši a rozvířit vzájemnou chemii. Dokonce i Ben Kingsley nepřehrává tolik, jak by se dalo čekat.

Avšak Newell má i přes Bruckheimerův dohled výrazné problémy s akcí, která je místy stříhaná s větší kadencí, než by bylo záhodno, nemluvě o přestříhávání z detailů na detail, jež vraždí jakékoliv šance na sledování ladné a přehledné choreografie.

Newell akční pasáže zvládá v podstatě jen v úvodu, a pak jako by zařadil na neutrál a rozhodl se, že nebude plýtvat nápady a vsadí na tuniské scenérie, jež jsou sice opravdu krásné (obzvlášť na Blu-ray), ale málokoho zabaví na dvě hodiny.

Princ z Persie tak zkrátka ničím příliš neoslňuje, ale nikterak ani nepropadá. Jedná se o velmi slušnou pohádku bez ambicí a vyššího smyslu, jejíž jedinou myšlenkou bylo trhnout pár chechtáků, při troše štěstí vydělat dost na pokračování a vytratit se z mysli. Což není přístup, jenž by filmoví fanoušci viděli rádi, avšak ani takový, kvůli kterému by vraždili.

Princ měl ovšem na mnohem víc. Vždyť tady se měla psát revoluce herních adaptací!

Technické provedení

Od titulů z Disneyho pokladnice se dopředu očekává velmi dobrá technická kvalita a Princ z Persie není se svou referenční kvalitou žádnou výjimkou.

Jerry Bruckheimer dopředu sliboval, že Princ vizuálně naváže na Lawrence z Arábie a jiné epické klasiky, a v tomhle směru určitě nelhal. Sledovat Prince ve Full HD (MPEG-4 AVC) se totiž rovná vjemovému orgasmu.

Obraz je za všech okolností detailní takovým způsobem, že budete mít mnohokrát chuť film zastavit a zkoumat jednotlivé framy několik minut. V detailech můžete Gemmě Arterton počítat řasy a Gyllenhaalovi vousy, u celků vás zase několikrát napadne zkoumat množství kamenů poházených na cestách či jednotlivá stébla trávy v oázách.

Triky působí mnohem lépe, než jak si je můžete pamatovat z kina, a Princ překvapivě ztratil i svou částečnou sterilitu, když na povrch vyplula adekvátní vrstva zrna, dodávající snímku na filmovosti.

Jediné, s čím Perský princ poněkud zápasí, je dojem kýčovitosti, což je však dané uměleckým záměrem, nikoliv přepisem, který za všech okolností předvádí syté barvy, stoprocentní černou a skvěle vykresluje i v tmavších scénách.

Na kompresní artefakty, DNR či Edge Enhancement můžete rovnou zapomenout. Po obrazové stránce vám Princ vyžene z hlavy všechny chmury způsobené průměrnými přepisy katalogových titulů.

Což lze rovnou dvakrát podtrhnout v případě zvuku, jenž proti vám díky agresivnímu mixu šestikanálového DTS-HD Master Audio opět poštve sousedy toužící po odpolední siestě.

Čisté a jasné dialogy jsou samozřejmostí, široká paleta zvukových efektů (napínání tětiv, exploze, řinčení mečů, poryvy větru atd.) rovněž, ale intenzita, s jakou vám tenhle mix provětrá jednotlivé kanály je naprosto unikátní.

Když se kolem mě poprvé prohnal perský šíp, říkal jsem si, že Disney naplňuje technické kvóty, když ale bojující Dastan vhodil pochodeň do oleje a mě ze všech stran obklopily zvuky exploze a plamenů, najednou jako bych byl rovnou uprostřed bitvy s tisícovkou komparzistů za zadnicí.

A podobných chvil lze zažít rovnou několik. Princ z Persie svým zvukem doslova pohlcuje a dává fajnšmekrům dost záminek opakovanému zhlédnutí už jen kvůli pocitu, že všechny repráčky dostávají řádně po blánách.

Subwoofer při akci bubnuje jako o život a ani po ní se neukládá k zimnímu spánku (hned několikrát jsem musel snižovat zvuk ze strachu o okenní výplně), surroundy dřou, až jsem se divil, že se z nich nekouří (úchvatný je například trénink Hassanssínů vybavených biči, vystřelovacími projektily, anebo výbušninami), a chválit předek sestavy, který vám doslova vtluče do hlavy podmanivý soundtrack, se snad ani nehodí, protože by pak recenze nabobtnala do rozměrů hodných Guinessovy knihy rekordů.

Princ z Persie zkrátka v plné kráse ukazuje, čeho je Blu-ray formát schopný. Jako demo disk ho lze doporučit naprosto všem, kteří mají rádi, když přátelé, oddaní stále ještě DVD, odchází domů s pocitem, že TOHLE si prostě musí také pořídit.

P.S.: Český dabing v obstojném Dolby Digital 5.1 (vedle DTS-HD jde samozřejmě o šmíru) není na zabití, ale žádné zázraky jako obvykle nečekejte.

Bonusy

Podle papírových předpokladů měl být Princ z Persie jedním z největších hitů letošní letní sezóny, navazující na obrovský úspěch Pirátů z Karibiku a startující novou sérii. Skutečnost byla ovšem značně rozpačitá (film se ani zdaleka nezaplatil), což zřejmě vedlo k rozhodnutí vydat Blu-ray mimo velké regiony (například u nás) s co nejmenšími náklady – a tedy minimem bonusů.

Disk tím pádem nikterak neoslňuje, neboť jediné, co nabízí, je vystřižená scéna, která skončila na podlaze střižny ze strachu z vyšší přístupnosti, a patnáctiminutový film o filmu.

Ten nabízí zoufale málo informací a v podstatě se omezuje na pochodování s kamerou okolo velkolepých kulis a nádherných kostýmů, kteréžto záběry doprovází hlasy producentů, režiséra a herců, hlásající, jak draze a realisticky vše vypadá. Jako bychom si sami nevšimli.

Bídu celého dokumentu, který prolétne kompletní výrobou dříve, než stačíte říct jeho kompletní název, podtrhuje i skutečnost, že featuretty, jež byli ke stažení před premiérou filmu v kinech, dají dohromady delší stopáž a jsou mnohem zajímavější i poutavější.

Drobným kladem je pouze kompletní česká podpora. I když je pravda, že tu by v tomto případě spíchl průměrný angličtinář za pár hodin zcela sám.

Kdo by chtěl větší bonusový příděl, bude muset do zahraničí, kde disk obsahuje i interaktivní Cinexplore, nabízející možnost sledovat během filmu i dvě hodiny doprovodného materiálu.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »

Související recenze

• Piráti z Karibiku - Prokletí Černé perly (recenze Blu-ray)
• Piráti z Karibiku - Truhla mrtvého muže (recenze Blu-ray)
• Piráti z Karibiku - Na konci světa (recenze Blu-ray)