Poslové spravedlnosti (recenze Blu-ray)

Harvey Keitel sice patří mezi herecké legendy, nicméně pokud se na jeho filmografii zaměříte pečlivě, zjistíte, že na to, o jak kultovního a oblíbeného herce jde, nemá rejstřík narvaný pouze filmy zařaditelnými do zlatého fondu. Naopak je – obzvlášť v posledních letech – prolezlý nejrůznějšími béčkovými šlichtami, které se povětšinou nedostaly ani do kin a zamířily rovnou na lesklé placky a do stánkového prodeje.

Jednou z nich jsou i Poslové spravedlnosti. Lacině vyhlížející kriminální thriller, v němž policie řeší záhadné vraždění dvou náboženských fanatiků (oba mají tvář Johna Leguizama), vykonávajících na vlastní pěst popravy těch, kteří se podle jejich mínění oddali hříchu. Po jejich stopě se kromě „pana Wolfa“ vydává i jedna z nepřímých obětí. Policistka, jejíž otec před lety zemřel právě rukou maskovaných mstitelů a která má tedy na případu svůj osobní zájem. Vše se ovšem zkomplikuje ve chvíli, kdy se do jednoho z narušitelů pořádku nevědomky zamiluje.

Poslové spravedlnosti skutečně nepatří mezi nejoriginálnější náměty, ale provařenost zápletky není hlavním kamenem úrazu. Ostatně jak dokázali žánrově podobní Pokrevní bratři, i s hračkami z druhé ruky se dá hrát pohledné divadlo. Jen musíte vědět, jak diváka zabavit, aby si neuvědomil, že něco podobného viděl nesčetněkrát během bezesných nocí na Nova Cinema.

Bývalý choreograf a muzikant Franc. Reyes (tečka za křestním jménem opravdu není překlep) sbíral dlouhá léta bobříky po všech koutech Hollywoodu a před deseti lety dokonce slavil i drobné úspěchy s thrillerovou prvotinou Impérium. Avšak do Poslů spravedlnosti bohaté zkušenosti příliš neotiskl.

V úvodu sice dokáže šokovat, když z ničeho nic pošle otce hlavní hrdinky k pánu ranou z půl metru, jenže tím veškerá kreativita končí. Na akční scény nejsou peníze, samotné vyšetřování se žene po předvídatelných a mnohdy i dosti iracionálních kolejích, a psychologická rovina, kdy se vraždící bratři přou o správnosti svého jednání, postrádá nejen hloubku a lepší dialogy, ale i adekvátní herecké výkony.

Nic proti Johnu Leguizamovi, na jehož expresivní klauniádu ve Spawnovi nedám dopustit, ale dvojitý part mentálně narušeného zabijáka a jeho romanticky založeného bratra je očividně nad jeho síly. Nevěříte mu nekompromisní střílení do zátylků. Nevěříte mu hysterické záchvaty, v nichž mlátí pěstí do stěny. A kvůli absentující chemii mezi ním a jeho hereckou kolegyní ani vylévání srdíčka, které je spíš nechtěně legrační, než že by vás donutilo popotahovat nad osudovou tragičností jak z pera Williama Shakespearea.

Reyesovo režijní tápání navíc u vedení herců nekončí a podepisuje se i na ostatních aspektech filmu. Ať už jde o rytmickou monotónnost, kvůli které se vám střídmá devadesátiminutová stopáž začne zdát o třetinu delší. Neobratné spřádání příběhových linií, jež diváka často posunuje do pozice toho, kdo je několik kroků před tvůrci a čeká, až mu jeho domněnky potvrdí. Nebo mizerně podané klíčové okamžiky, jejichž mdlou pachuť a neustálou křeč dokáží hravě trumfnout i horší díly tuzemské Expozitury.

Vždyť i ten Keitel propluje filmem naprosto nezainteresovaně, takže pokud patříte do jeho fanclubu a nechcete si kazit ideály o svém oblíbeném borci, Poslové spravedlnosti nejsou filmem, jemuž byste měli věnovat jedno zakaboněné odpoledne. Pokud na něj ale narazíte ve dvě v noci na odpadní odnoži „naší vaší televize“, anebo se vám ve stejnou dobu bude Blučko zrovna válet na stole, pak si jeho sledováním zas tak moc neublížíte. Distribuční kanály jsou plné i výrazně toxičtějších látek. A mnohdy dokonce i za výrazně větší peníze.

Technické provedení

Při pohledu na 25GB disk, jehož prostor byl zaplněný lehce přes polovinu, jsem těsně před vsunutím disku do přehrávače začal propadat panice a myšlenkám na vizuální peklo, po jehož absolvování mě bude čekat měsíční hospitalizace na očním.

Po spuštění filmu mě ale čekalo zatraceně příjemné překvapení. I přes místy citelné známky komprese totiž přepis Poslů spravedlnosti není špatný a bez problémů se dá zařadit mezi průměrné katalogovky, jichž jsou v obchodech plné poličky.

TIP: Další FullHD screenshoty v PNG a podrobné technické informace o obrazu a zvuku najdete na našem BD profilu filmu

Ano, stínokresba je za všech okolností mizerná, obraz nepůsobí příliš plasticky a na opravdu sytou černou v podstatě nenarazíte, ale všechny ostatní parametry transfer zvládá poměrně dobře. Saturace barev je více než příjemná (flashbacky jsou výrazně přesycené, to je ale zřejmý záměr), tělovky i přes mírnou chladnost nepůsobí nepřirozeně a drobnokresba v obličejích dává pěkně vyniknout vráskám ve tvářích i vousům na Keitelově bradě.

S ostrostí je na tom disk vůbec hodně dobře a kupříkladu nedávnou Hru v téhle kategorii deklasuje razantním KO během prvních pěti minut. Což se dá říct i o solidním kontrastu, lehké vstvě filmového zrna a především o absenci digitálního šumu, na který narazíte jen při detailním ohledání z malé vzdálenosti.

Obstojné kvality disku podtrhuje i nepříliš dynamické, nicméně plně dostačující anglické Dolby Digital 5.1 (film je hodně o dialozích, takže žádnou velkou podporu surroundů čekat ani nelze) a nezávadný český dabing.

Bonusy s výjimkou trailerů po spuštění disku jako obvykle nejsou.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »