Lidice (Blu-ray recenze)

Nejnovější film Petra Nikolaeva sice vydělal solidní balík peněz a na Blu-ray přišel jako jeden z nejvýznamějších tuzemských snímků letošního roku. Avšak zaslouží si celovečerní přepis jedné z nejvýraznějších ukázek druhoválečné genocidy pozornost i někoho jiného než dětí, mučených promítáními na hodinách dějepisu?

Obávám se, že ne, jelikož Nikolaevův film je pouze dalším nezvládnutým pokusem o český velkofilm, který nijak zvlášť nefunguje ani ve chvílích, kdy dojde na střílení do zátylků a srovnávání se zemí za zvuků srdceryvné melodramatické hudby. Natož aby fungoval v momentech, kdy se tvůrci snaží zprostředkovávat napětí a vyprávět příběh „obyčejných českých lidiček, kteří nechtěli nic jiného, než žít své obyčejné životy“.

Najít hlavního viníka je přitom docela obtížné, neboť Lidice od samého začátku pronásledovaly tvůrčí neshody, scénář byl několikrát přepisovaný a těsně před natáčením se dokonce měnili režiséři, když Nikolaev zaskakoval za nenadále ochořelou Alici Nellis, pro kterou měl být film dlouhodobě vysněným projektem.

Dnes si můžeme jen domýšlet, jak by film v jejích rukou dopadl. Skutečností však zůstává, že pokud by musela vycházet ze scénáře Zdeňka Mahlera (oceněného v roce 2007 Cenou Sazky), pravděpodobně by se k silnějšímu výsledku stejně nedopracovala.

Mahlerův scénář je sice přesný (ostatně, sám autor trávil několik let pátráním v archivech) v líčení dobových detailů a tehdejšího života, přičemž nezajímavé není ani rámování filmu příběhem člověka (Karel Roden), který si události v Lidicích odseděl ve vězení kvůli nešťastné vraždě vlastního syna. Ovšem jakmile dojde na konstrukci košatého příběhu, budování dramatu, a charakterizaci postav, začne být zestárlý patron českého filmu vyloženě bezradný a neschopný diváka čímkoliv překvapit.

Dostanete tak pouze chabou (a logickými dírami prošpikovanou) genocidní vyprávěnku, jejíž obsah shrnete do jednoho krátkého souvětí. Tradiční porci učebnicových klišé (není nad sex v podprsence!), obehraných zvratů (Luknárův esesák, jehož osud je napsaný na čele od první minuty) a prázdných postav (hlavně Kubařová s Adamczykem), jež nespasí ani armáda zkušených herců, kteří nemají co hrát.

Divák si tudíž jen těžko buduje k postavám jakékoliv sympatie (natož, aby si pamatoval jejich jména) a nezbývá mu nic jiného, než se chlácholit a dojímat tím, že „takhle nějak se to přece stalo“ a „takhle ti lidé doopravdy trpěli“.

Což ještě umocňuje Nikolaevova ospalá režie, která s rutinností sobě vlastní zazdívá i momenty, které na papíře nemusely působit úplně stupidně. Centrální romance jsou proto konstantně mdlé. Útok na Heydricha ve snaze být hollywoodsky cool skoro až sebeparodický. A jakmile dojde na zúčtování s lidickými občany, neví si Nikolaev rady natolik, že se neštítí dolovat slzy ani chorály, střílením do dětí či metaforami s bílými králíčky.

Čemuž je nasazena koruna závěrečným moralizováním, v němž film otevřeně opovrhuje budováním prázdných pomníků, ačkoliv sám do puntíku naplňuje definici zbytečné archiválie, neschopné říct k tématu víc než „válka je zlá, lidé krutí a osud mnohdy nepřející.“ Což je trochu málo na – podle médií – ambicemi překypující národní hit.

Technické provedení

Lidice přichází na Blu-ray v poměru stran 1,85:1 (na obalu je chybně napsané 2,35:1) a v přepisu, který filmu sice nedělá ostudu (jde to vůbec?), ale o žádnou palbu do černého rozhodně nejde.

Milovníci nulového zrna budou jistě potěšení, že je obraz hladký jako nohy lehké děvy a dává tak vyniknout výborné ostrosti a drobnokresbě, díky čemuž si užijete nejen nejnitěrnější záhyby na Rodenově tváři a trhance na jeho oblečení, ale i záběry na dlouhé lány polí a kamenné cesty, na nichž je vidět každá stopa po kolech a každý kamínek.

TIP: Podrobné technické info o videu a zvuku a další FullHD screenshoty v PNG najdete v našem samostatném Blu-ray profilu

Dále už však bude záležet zcela na vašem vlastním vkusu, neboť komu nesedí desaturované nebo naopak přesaturované obrazy, bude mít s Lidicemi slušný problém. Nikolaev totiž klasickou paletu barev nenabízí a v podstatě všechny záběry projíždí nepříliš vzhlednými filtry, které za sebou nechávají nepřirozené tělovky (jednou jsou moc růžové, podruhé zase „twilightovsky“ vybledlé), vyšisované dálavy a sem tam záběry na oblohu, jež nechtěně upomínají na fotografické mameluky, kteří si víc než na kompozici zakládají na práci s Photoshopem.

Přepis jinak nepostrádá prostorovost a může se pochlubit i slušnou sytostí černé. O dost horší naopak je kresba ve stínech, které místy laškují s namodralostí a v tmavších (resp. špatně nasvícených) scénách působí jednolitě jako lak na boty.

A ani po zvukové stránce nejde o žádnou velkou výhru. Lidice se sice honosí cejchem šestikanálového DTS-HD Master Audia, ale že by finální mix oplýval závratnou prostorovstí a rozsahem, to ani náhodou. Dialogy jsou mnohdy špatně srozumitelné a utopené v melodramatické hudbě, která sama o sobě také není nijak zvlášť výrazná. Subwoofer příliš aktivní není (nemá totiž nic na práci) a zadní kanály mi až na pár scén s do popředí vytaženým soundtrackem rovněž přišly v podstatě bez života.

Bonusy

Nepříliš oslnivá je přitom i nabídka bonusů. Hrstka trailerů, hudebních klipů (jmenovitě Jana Budaře, Anety Langerové a Jamese Harriese, z nichž pouze poslední mi přišel poslouchatelný) a fotek je vyloženě o ničem a rychlou jehlou spíchnutý Film o filmu není o moc lepší.

15 minut dlouhý dokument totiž nedrží pohromadě a v podstatě jen přeskakuje mezi jednotlivými členy štábu a jejich dojmy. Nejpřínosnější informace tak podává scenárista Zdeněk Mahler, jenž se ohání domnělou fikaností pojetí a znalostmi tehdejších poměrů, v čemž pokračuje i v samostatných rozhovorech, z nichž je valná část Filmu o filmu sestříhána.

Kromě Mahlerovy zpovědi, která v dlouhatánských 45 minutách probírá hlavně skutečné životy lidí , jimiž se autor inspiroval, na vás však mnoho informací nečeká. Herci mluví jen o svých prázdných postavách a režisér Nikolaev sice nakousne otázku tlaku z odpovědnosti a naskočení do „rozjetého vlaku“ po odejité Alici Nellis, jenže v chabých šesti minutách ho tlačí čas, a tak chvatně přeskakuje směrem k uměleckému záměru a snaze udělat z Lidic víc než historické ohlédnutí pro základní školy. Ehm, asi humor.

Tedy pokud jím není na dalším disku přiložený kompletní soundtrack, jehož výskyt, potažmo technická kvalita jsou sice chvályhodné, ale neumím si představit náročnějšího posluchače, který by ho vydržel bez přerušení. Snad se bude líbit alespoň rodičům.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »