Blu-top: Nejlepší sci-fi filmy na Blu-ray (část 2.)

Minulý týden do českých kin po Titanicu ve 3D připlula také Bitevní loď(trailer), sci-fi řežba Petera Berga, která si s ničím nebere servítky. Nám to samozřejmě nedalo a v souvislosti s tím jsme se pokusili dát dohromady seznam filmů stejného žánru, které by ve vašich Blu-ray sbírkách neměly chybět. Třeba pro případ, že byste dostali chuť na pořádnou sci-fi zrovna ve chvíli, kdy by se vám nechtělo do kina.

Náš seznam nejlepších sci-fi filmů na Blu-ray je samozřejmě klasicky omezen na český trh, takže jsme byli nuceni vynechat pecky jako Potomci lidí, Equilibrium, Knowing, Metropolis, Cesta na Měsíc (mrkněte na náš první pohled na Blučko), The Moon nebo třeba District 9, který u nás na Blu-ray sice vyšel, ale shání se dost těžko.

Před pročtením druhé části našeho výběru musíme připomenout jednak část první, druhak starší Blu-topky, v nichž pomalu sestavujeme žebříčky filmů, které by měl mít ve své sbírce každý vážný fanoušek pohyblivých obrázků:

• Nejlepší filmy s Tomem Cruisem
• Nejlepší filmy s upíry a s vlkodlaky
• Nejlepší fantasy filmy (část 1.)
• Nejlepší fantasy filmy (část 2.)

Ale teď už k nejlepším sci-fi na českém Blu-ray:

Vetřelec

„Ve vesmíru vás nikdo neuslyší křičet.“ Touhle hláškou marketingové oddělení studia 20th Century Fox na konci 70. let napínalo diváky jako čerstvou gumu od trenek, a i v roce 2012 máme jen při jejím čtení pocit, jako by nám dýchal za zády xenomorf, jehož největším koníčkem je vyrážení golfových jamek do lidské mozkovny. Ridley Scott měl prostě už tři roky před Blade Runnerem neskutečnou formu a k vytvoření hutné hororové atmosféry ještě ani zdaleka nepotřeboval rozpočet okolo dvou set milionů dolarů. Stačila jedna klaustrofobně působící loď. Bezmála geniální grafické návrhy H. R. Gigera. Banda dobrých herců. A samozřejmě zápal a spousta improvizace, které vydají za víc než stovky počítačů v ILM a dokonale naplňovaný produkční plán. Vetřelec je legendou ne proto, že by filmařům hrálo během natáčení všechno do karet, nýbrž kvůli tomu, že se i v mnohdy partyzánským podmínkách dařilo přijít s nápady, které publiku dokázaly v plné parádě vyrážet dech. A je jedno, jestli jste film poprvé viděli jako kojenci, jež rodiče zapomněli dát po večerníčku do postele. Jako puberťáci, jimž přišlo šíleně stylové smažit tátovu ohranou VHSku uprostřed hluboké noci. Nebo jako dospělí, kteří si mysleli, že už je nemá v rámci žánru co překvapit. Vetřelec funguje na všechny věkové skupiny a v jakoukoliv dobu úplně stejně. Stáhne smyčku okolo plic, přiková k obrazovce a ve finále způsobí, že cesta tmavou chodbou na záchod už nikdy nebude tak bezproblémová jako dřív. Pokračování se navíc i přes změny v pojetí také hodně povedla (především Cameronova akční dvojka), takže opomenout je by byl zhruba stejný hřích jako dělat výčet největší masových vrahů historie a zapomenout na Adolfa Hitlera. Na Blu-ray jasná povinnost. Ostatně pět samostatných recenzí jsme vesmírnému šmejdu nevěnovali pro nic za nic.

Minority Report

Temné vize Philipa K. Dicka se do Blu-topky prokousaly hned několikrát a ačkoliv mě to jakožto fanouška Ridleyho Scotta bolí říkat, Minority Report je přinejmenším pro současného diváka podstatně zajímavější než takový Blade Runner. Steven Spielberg okem naprosto famózní kamery Janusze Kaminského zprostředkoval vizi budoucnosti, která se (až na automatizované dálnice) nezdá přitažená za vlasy a vlastně jako jedna z mála působí přesvědčivě. Je to jeden z pilířů Minority Report, tím nejsilnějším je ale bez debat děsivý námět o dětech, které jsou „obdarovány“ vizí násilnické budoucnosti, na jejímž základě pak jednotka pod vedením Toma Cruise likviduje zločin dříve, než se vůbec stane. Každý systém má ale drobnou skulinku a ten Dickův není výjimkou, když se tedy vše obráti proti hlavnímu hrdinovi, začíná strhující honička, která šlape jako adrenalinová pumpa na jedničku s hvězdičkou. Spielberg je opravdu bravurní režisér a Minority Report díky jeho vedení funguje v každé vteřině – je jedno, jestli je to během špičkové akce, srdceryvných flashbacků, napínavých rozhovorů, při kterých nikdy nevíte, kdo je kočka a kdo myš, nebo jen během klasických vysvětlovaček. Spielberg umí všechno převést na stříbrné plátno tak napínavým způsobem, že vám nedá vydechnout. A Blučko? Tak nádherný obraz a svkělý zvuk se jen tak nenajde, Kaminského kamera si lepší prezentaci nemohla přát.

Matrix

Vykrást tuny různých zdrojů a nahňácat je do jednoho nařachaného filmového dobrodružství, se sice může zdát jako jednoduchá práce, kterou zvládnou i děti v mateřské školce. Soudě podle hollywoodských neúspěchů z posledních let (stačí třeba Kovbojové a Vetřelci), to ale zas taková hračka není. Sourozeneckému duu Wachowských se však kombinování všeho se vším povedlo náramně, díky čemuž Matrix nebyl jen cyberpunkovým výletem do „říše divů“, ale i bohatým myšlenkovým materiálem, nad nímž si dodnes s radostí lámou hlavu filmoví teoretici a největší filosofické bedny na planetě. Především jde ale o vynikající akční sci-fi, která na publikum neklade žádné přehnané nároky. Pokud budete mít nastudovaný Neon Genesis Evangelion a další šikmooké seriály, tuny mangy a ještě to budete prokládat dejme tomu Platónem, pravděpodobně si z Matrixu odnesete víc než soused o půl metru vedle. Z hlediska filmové zábavy ale nebudete trpět ani jeden. Wachowští si totiž s kamerou rozumí více než dobře, takže vás od začátku zahltí nevídanými vizuálními laskominami a světem, jehož „cool faktor“ je až nebezpečně vysoko. Vždyť kdo by nechtěl být vyvolený, kopat kravaťáky od zadelí, cestovat telefonními dráty a ještě nabalit největší drsňačku ve světě z jedniček a nul. K tomu přilijte ve své době revoluční akční omáčku a máte před sebou film, jenž si okamžitě po zhlédnutí zařadíte mezi největší divácké zážitky života bez ohledu na to, jestli vás po všech stránkách větší a pro mnohé i nabubřelejší pokračování bavila, či kompletně minula. První Matrix totiž stojí na vlastních nohách a i po letech funguje po všech stránkách stejně, jako když jsme v srpnu roku 1999 lezli do zhasnutého kinosálu a neměli o existenci nějakého „bullet-timeu“ ani páru. Dokonale.

Star Trek

Televizní vykopávka, na kterou se nikdo nechtěl dívat, natož, aby kvůli ní nechával stokoruny v setmělých sálech svého oblíbeného kina. Takový byl Star Trek před tím, než se na můstku USS Enterprise zjevil J. J. Abrams. Šikovný televizní režisér, jehož vystřelila k výšinám hollywoodského kopce setsakramentsky vydařená Mission: Impossible 3, zaprášenou značku přepulíroval, omladil a s notnou inspirací v Lucasových Star Wars převedl do nového tisíciletí, jak se na legendu inteligentní sci-fi zábavy sluší a patří. Samozřejmě, nový Star Trek není ani zdaleka tak důmyslný a přemýšlivý jako první film původní série a některé téměř až umělecky laděné části seriálu, avšak logicky přesto drží pohromadě. Nová posádka v čele s dvojkou Pine – Quinto má potřebnou dynamiku. V romulanském make-upu navlečený Eric Bana má snad poprvé v kariéře charisma, které nemusíte hledat lupou. A hlavně: Akční scény patří jednoznačně do vybrané společnosti nejsilněji varlata trhajících a adrenalin zvyšujících trikových divočin, jaké jsme kdy měli štěstí spatřit na stříbrném plátně. A co je ještě lepší, ani doma na Blu-ray film ze svého kouzla neztrácí. Blučko je totiž nadmíru precizní prácičkou, jejíž vynikající přepis vám vpálí tuny lens-flareů přímo do zrakových čidel a za spolupráce s podobně vydařeným zvukovým mixem vám jako mávnutím kouzelného proutku vztyčí snad všechny chlupy na těle. Zkrátka a dobře, jestli mít nějaké sci-fi z posledních let na poličce, je to právě Abramsův Star Trek, na jehož druhý díl se těšíme tak moc, že se snad do premiéry naučíme klingonsky.

Monstrum

Chtít po filmaři, aby natočil pořádnou sci-fi s co nejnižším rozpočtem, je jako chtít po tenistovi, aby vyhrál Wimbledon s ping-pongovou pálkou. Zázraky se ale dějí, když se tedy J. J. Abrams jakožto producent rozhodl svěřit film s tajuplným jménem Cloverfield tehdá téměř neznámému Mattu Reevesovi a z projektu se vyklubal solidní hit, který dováděl diváky k šílenství, začali jsme na chvíli věřit v existenci Boha. Cloverfield aka Monstrum je natočený podobným způsobem jako legendární Záhada Blair Witch, celý film tedy pozorujeme objektivem kamery člověka, jemuž doslova přirostla k ruce. Reevesovi to samozřejmě umožňuje ve správných okamžicích solidně podvádět a peníze tak šetřit, o to větší napětí pak paradoxně ve filmu vzniká. A když se poprvé Monstrum předvede v celé své kráse, budete zatajovat dech. Stejně jako při „tunelové scéně“, při procházce zdevastovaným New Yorkem, nebo při samotném finále. Monstrum je nejsilnější v nedoslovnosti, není tedy divu, že na Blučku oslní více než šumivým obrazem především famózním zvukovým mixem. Právě ten dotváří kulisu tam, kde na obraz nezbyl rozpočet a jde mu to tak famózné, že budete chtít film pouštět návštěvě pokaždé, když budete hledat demo materiál na předvedení svého nového surroundu.