Blu-top: Nejlepší sci-fi filmy na Blu-ray (část 1.)

Minulý týden do českých kin po Titanicu ve 3D připlula také Bitevní loď(trailer), sci-fi řežba Petera Berga, která si s ničím nebere servítky. Nám to samozřejmě nedalo a v souvislosti s tím jsme se pokusili dát dohromady seznam filmů stejného žánru, které by ve vašich Blu-ray sbírkách neměly chybět. Třeba pro případ, že byste dostali chuť na pořádnou sci-fi zrovna ve chvíli, kdy by se vám nechtělo do kina.

Náš seznam nejlepších sci-fi filmů na Blu-ray je samozřejmě klasicky omezen na český trh, takže jsme byli nuceni vynechat pecky jako Potomci lidí, Equilibrium, Knowing, Metropolis, Cesta na Měsíc (mrkněte na náš první pohled na Blučko), The Moon nebo třeba District 9, který u nás na Blu-ray sice vyšel, ale shání se dost těžko.

Před pročtením první části našeho výběru musíme připomenout také starší Blu-topky, v nichž pomalu sestavujeme žebříčky filmů, které by měl mít ve své sbírce každý vážný fanoušek pohyblivých obrázků:

• Nejlepší filmy s Tomem Cruisem
• Nejlepší filmy s upíry a s vlkodlaky
• Nejlepší fantasy filmy (část 1.)
• Nejlepší fantasy filmy (část 2.)

Ale teď už k nejlepším sci-fi na českém Blu-ray:

Blade Runner

Harrison Ford, replikanti, jednorožec a po deseti minutách nepřekonatelná chuť dát si šlofíka. Vzpomínky na vědecko-fantastickou adaptaci jedné z nejlepších knížek Philipa K. Dicka se sice velmi často váží na její uloudané tempo, které neodrovná snad jen diváky odkojené na Terrenci Malickovi, dozvuky po letech jsou ovšem o to silnější. Hutná atmosféra, nestárnoucí triková stránka a fantastický příběh, překovaný v takřka až meditativní biják pro náročné diváky, má totiž i po letech své neodolatelné kouzlo, a pokud mu dáte šanci a naladíte se na Scottův nekompromisní přístup, čeká vás zasloužená žánrová odměna, na niž by si dnešní Hollywood už zcela jistě netroufnul. Podle posledních zpráv se sice chystá pokračování a dokonce se spekuluje o návratu Deckarda, ale ruku na srdce, Blade Runner je takový unikát, že si lze návrat do těchto vod představit s moderními technologiemi jen těžko. Ale necháme se překvapit. Na precizním Blu-ray disku, který je – díky bohu – k sehnání i u nás, každopádně dostanete technicky brilantní obrazový přepis i audio stopu. A pokud vyloženě nelpíte na některém z předchozích sestřihů (a že jich je snad tisíc), neměli byste s Blučkovým „Final Cutem“ narazit. A i kdyby ano, tak vám Ridley Scott v bonusové náloži, zahrnující mimo jiné tři audiokomentáře a geniální film o filmu „Dangerous Days“, jasně vysvětlí, proč zrovna poslední verzi svého filmu považuje za tu úplně nejlepší. Pro fanouška sci-fi podle nás jasná povinnost, ať už máte k intelektuálně podnětné kinematografii sebehorší vztah.

Já, robot

Isaac Asimov se možná při premiéře Proyasova Já, robot otáčel v hrobě, protože má hollywoodská adaptace s jeho knihou pramálo společného, pravdou ale zůstává, že se režisérovi Vrány podařilo natočit jednu z nejlepších sci-fi nového milénia. Na svou dobu převratné digitální efekty, které za osm let nestačily zestárnout ani o den, jako vždy skvělý Will Smith, příjemně nahláškovaný scénář, technicky precizní režie a milé překvapení v podobě robota Sonnyho, jenž si kradl plátno i v přítomnosti slavného černošského herce jen a jen pro sebe – to všechno jsou ingredience, z nichž se podařilo uplácat výbornou žánrovku s docela děsivým pohledem do budoucnosti. Já, robot opravdu funguje skvěle ve všech směrech a dovedeme si ho za pár let představit jako čerstvého člena klubu sci-fi klasiky. Už jen kvůli famóznímu finále, ze kterého se vám bude motat hlava, by si to zasloužil. A kdyby vám to ve 2D nestačilo, již brzy si budete moct všechno zopakovat ve 3D.

Total Recall

Ještě jednou Philip K. Dick. Akční sci-fi Paula Verhoevena si sice bere z původní krátké povídky jen základní zápletku, na kterou nabaluje už zcela novou dějovou omáčku, nicméně filmu to na kvalitách nikterak neubírá a Dickova tradiční paranoia je stále silně patrná. Co je ovšem ještě důležitější, je skutečnost, že Verhoeven dokázal i bez dnešních technologií vymáčknout z futuristické zápletky pomyslné maximum. Lidské skenery, všudypřítomní roboti, maskovací zařízení a samozřejmě legendární žena s třemi cecky a nechutné mimino ukotvené na lidském těle… to nejsou propriety, které se v osmdesátých letech vytvářely snadno a házely se na plátna s podobnou sebejistotou. Verhoeven si ale trikovou stránku bezvadně pohlídal, takže film ani dnes nepůsobí vyloženě zastarale (můžeme mu vyčítat snad jen okatou papundeklovost), a když už, pořád má po ruce k zbláznění sexy Sharon Stone (jen její představa zvedá v kalhotách stany), bezvadného Arnolda v nejlepších letech a samozřejmě i hromadu výtečných akčních scén, které ze zálohy podporuje i nadmíru vydařený scénář. Uvidíme, jak se předvede Len Wiseman se svým remakem, který nás v prvním traileru vcelku příjemně překvapil. Jedno je ale jisté už teď. Verhoevenův trademarkový humus a nekorektnost zpátky rozhodně nepřivede. Už z toho důvodu je Total Recall stále trochu rarita, jíž to navíc na Blučku (byť pouze průměrném) docela sluší.

Jurský park

Michael Crichton možná nebyl úplně nejlepší člověk a spousta lidí v Hollywoodu mu za jeho věčné pruzení nemůže přijít na jméno. Jedna věc se mu ale musí nechat. Psal zatraceně čtivé a zábavné knížky. Jurský park se přitom povedlo přenést na plátna kin asi nejlépe, když Spielberg vsadil na svá klasická rodinná témata a přihodil k nim kárání genetických inženýrů za jejich touhu hrát si na vládce vesmíru. Dobrodružná klasika v průběhu let navíc bez problémů dokázala, že stárne zatraceně pomalu, a také, že s přibývajícími vráskami na T-Rexově tváři neztrácí nic ze svého kouzla. Pořád z ní prýští emoce, radost z filmařiny a rovněž velkolepost, nad níž se i dnešním dětem tají dech. Ostatně, kdo nechtěl být jako malý capart archeologem, který by mlátil po hlavách raptory, hrabal se ve výkalech triceratopse a poutal se v letadle jako Alan Grant, jakoby nebyl. Blučko samotné, které jsme si mnozí s radostí nadělili v loňském roce, nás pak sice mírně zklamalo svojí ne-zas-tak-dokonalou obrazovou kvalitou. I tak jsme však seděli v sedačce jako zařezaní a ani nedutali v momentech, kdy se ve skleničce poprvé zatřásla vodní hladina, v parku vypadly elektrické ploty a vzduch pročísl hurónský řev hladového veleještěra. Na tyhle chvíle se zkrátka nezapomíná, a to ani po dvou pokračováních, které sérii spíš otupily a rozředily, než že by ji zacementovaly do diváckých srdíček jako kvalitativně vyváženou trilogii.

Terminátor

Svět Terminátora se od sci-fi debutu Jamese Camerona (Pirahna se nepočítá;) dočkal několika příběhových linií, v nichž aby se čert vyznal (celou situaci samozřejmě nejvíce komplikuje zbytečná čtyřka a hlavně seriál The Sarah Connor Chronicles, co se bude dít v pátém dílu pod vedením Justina Lina, snad ani nehádáme). Když se tedy řekne „Terminátor“, mělo by se mluvit především o prvních dvou filmech pana Camerona, které se nesmazatelně zapsaly do filmových análů. Zatímco na patřičně temnou jedničku vzpomínáme hlavně díky děsivým loutkám Stana Winstona, dvojka oslňovala a vlastně doteď oslňuje digitálními efekty „tekutého“ Terminátora. Oba filmy toho samozřejmě dokázaly podstatně víc a hlavně Soudný den se po skoro až hororovém prvním dílu ukázal jako správná oddechovka, která akčními scénami i po dvaceti letech převyšuje devadesát procent současné blockbusterové produkce. I díky tomu se při pohledu na bývalého rakouského kulturistu a kalifornského guvernéra pokaždé ujišťujeme, jestli se za jeho přátelským úsměvem neskrývá nějaký ďábelský plán SkyNetu. Škoda těch nepříliš povedených Bluček – jednička u nás ještě nevyšla, dvojka má docela slabý obraz.

Druhá část sci-fi Blu-top zde