Blu-ray recenze: Cela 211: Vězeňské peklo

Když Juan Oliver vyrážel na obhlídku své nové pracovní pozice, ještě netušil, že ho čeká den, který mu obrátí život vzhůru nohama. Políbil svou těhotnou ženu a s úsměvem na rtech vyrazil do věznice, kde měl další den nastoupit jako ostraha. Chvíli na to se ale neštastnou shodou náhod stal jedním z hlavních aktérů vězeňské vzpoury. A od toho okamžiku to s ním šlo s kopce.

Juan byl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě. Kvůli rekonstrukci, která ve věznici probíhala, si zranil hlavu a doslova pár vteřin na to ho dozorci nechali samotného v opuštěné cele, protože na druhé straně věznice započala vzpoura. Jenže vzpouru se potlačit nepodařilo, brzy se „roztáhla“ přes zbytek komplexu a Juanovi tak zbylo jediné: Aby přežil, musel se stát jedním z vězňů.

Brzy se tak přátelí s Malamadrem, s velitelem vzpoury a vězněm, který si během pobytu v zařízení stačil vybudovat největší respekt. A jelikož není moc snadné hrát na obě strany, díky dalším událostem dne se z Juana postupně stává hlavní iniciátor vzpoury, která brzy přeroste v průšvih mezinárodních rozměrů.

To ale předbíháme a nebojte, víc vám z příběhu prozrazovat nebudu. Jak napovídá samotná premisa, Cela 211 nestojí na akčních scénách, dramatické kameře, velkolepé výpravě nebo snad nějakých speciálních a digitálních efektech. Kdepak, film je to čistě psychologický. Je to drama, které staví na dvou postavách. Na Juanovi a Malamadrem. Fandit jim chtě nechtě budete oběma.

Přitom zatímco Juan je takovou dušínovskou postavičkou, jejíž zajímavost stoupá až s přibývající stopáží, Malamadreho budete mít prokouknutého prakticky hned. Je to zlý člověk. Je to zločinec. Je to gangster, kterému vražda nedělá problémy, člověk odchovaný na násilí a postava, kterou nějaký přísný vězeňský režim rozhodně do latě nesrovná. Někomu takovému by se fandit nemělo. Jenže ono to divákovi nedá.

Malamadre totiž vzpouru neorganizuje proto, že by chtěl utéct. Kdepak, takové pokusy už má za sebou a sám se smířil s tím, že dožije pod dohledem strážců zákona. Jenže právě v tom je problém. Podmínky, za kterých jsou vězni drženi, jsou nedůstojné. Samozřejmě vyvstává morální otázka, jestli si zločinci zasluhují zacházení v rukavičkách, ale to je něco, co Malamadreho moc nezajímá. Podle něho alespoň nějaká práva mají i oni a jestliže je přísní dozorci bezdůvodně tlučou a posílají na samotky, je s tím potřeba něco udělat.

Malamadremu proto začnete fandit. Je jedno, že je zločinec, alespoň záchvěv morálky a nějakých zásad je v jeho očích čitelný a díky opravdu skvělému Luisi Tosarovi mu budete věřit každé slovo. S tímhle člověkem si není radno zahrávat.

Vedle něj Juan zprvu působí jako mladé ucho, kterému právem nikdo nevěří, že je jedním ze zločinců. Jenže Juan je vychytralý, velice rychle se umí přizpůsobit okolnostem a prostředí ho začne formovat do úplně jiné postavy, než kterou byl na začátku. Není to přitom jen prostředí, které hodlá Juanovi změnit život. Další nešťastné okolnosti (prostě den blbec) ho začnou postupně nutit ke změně názoru na lidi, na systém, na všechno. A právě tady se rozjíždí opravdové drama.

Důležité v těchto okamžicích je, že si s nimi scénář bravurně dokáže poradit. Některé kličky, díky kterým se na scénu dostávají nepravděpodobné postavy, možná působí trochu křečovitě, ale to scenáristům s radostí prominete, protože to nejdůležitější – postavy a události, které je formují, jsou napsány skvěle.

Cela 211 je strhující drama, které vás přiková k sedačce ohromným návalem emocí a napětí, vybudovaným čistě na interakci postav. Je to film, u kterého nevnímáte nevýraznou kameru a režii, ale intimitu, kterou zprostředkovávají. Důležitá je chemie postav a okamžiky, které z ní dělají výbušnou kapalinu.

Jinými slovy, Cela 211 je naprosto skvělý film, který nelze nedoporučit. Je to jedna z těch produkcí, které ve vás zaseknou háček pochybností – donutí vás přemýšlet nad důležitými součástmi života, které bereme za samozřejmost, nad morálkou, nad spravedlností, nad systémem, nad podstatou lidských vztahů. A dost možná z vás vytlačí nějakou tu slzu. Je to podívaná, kterou současný Hollywood jako by v návalu velkolepých produkcí zapomněl dělat. Osobní, lidská a emotivní.

Technické provedení

Na Blučku sice najdete jen 1080i přepis, nic to ale nemění na faktu, že občas dokáže překvapit ohromným množstvím ostrých detailů a krásnou kresbou. Sem tam sice poznáte, že by to chtělo trochu vyšší bit-rate, jelikož se ale Cela 211 zpravidla odehrává za dne nebo na dostatečně nasvícených scénách, málokdy bude člověk schopný zpozorovat kompresní vady přepisu.

Pleťovky a vůbec obraz samotný jsou dost studené, což je bez debat záměr. Sem tam sice působí rušivě některé přepaly, za to ale může spíš kamera, ne Blučko jako takové a vlastně tyhle obrazové nedostatky tak nějak podtrhují, co se odehrává na scéně.

TIP: Prohlédněte si desítky dalších screenshotů ve FullHD a v PNG formátu na profilu filmu, kde vás čekají i detailní technické informace!

Možná se nejedná o nikterak výborný přepis, ostrost a kresba v obličejových detailech z něj ale dělá dostatečný důvod k preferování Blučka před DVDčkem.

Což klasicky neplatí o SD zvuku, ale to je u Blu-ray edice zvykem. Když už jsme u audia – opravdu doporučuji původní španělskou zvukovou stopu. Český dabing je obsazený v rámci možností docela dobře, ale některé postavy lze jen stěží napodobit (jako třeba Malamadreho podivného poskoka). Film navíc stojí především na dialozích, takže si s titulkama vystačíte – obraz není tak nutné stíhat každou mikrovteřinu.

Bonusy nejsou, viz. rámeček na začátku recenze.

Mohly by vás zajímat naše další recenze Blu-ray filmů a HD elektroniky »