09 F9 11 02 9D 74 E3 5B D8 41 56 C5 63 56 88 C0

Hexadecimální číslo, tvořící nadpis tohoto článku, sice díky internetu tento týden doslova obletělo celý svět, naprosté většině obyčejných lidí se ale zpráva o jeho existenci úspěšně vyhnula. Ačkoliv přímo souvisí s HD DVD a Blu-ray filmy a jejich přehráváním, běžní uživatelé těchto technologií nemají ani ponětí o významu tohoto čísla. Pokud ho zahlédli na některém z technicky zaměřených webů, bylo to nejspíš v souvislosti s pirátským kopírováním filmů a prolamováním ochran. Jak je to ale doopravdy a o co vlastně jde?

Na počátku bylo DVD

Pokud jste se chtěli před rokem 1999 podívat na filmové DVD, nabízely se vám v zásadě stejné možnosti jako dnes: buďto hardwarový přehrávač, nebo počítač a příslušný software. Se softwarovými přehrávači byl ovšem problém – jednak byly celkem drahé a hlavně byly pouze pro sice nejrozšířenější, nicméně rozhodně ne jediný operační systém Microsoft Windows. Napsat vlastní přehrávač DVD například pro Linux bylo v podstatě nemožné, obsah disků byl totiž zakódován algoritmem CSS (Content Scramble System) a nebylo možné s ním pracovat. CSS bylo v případě DVD sice použito jako ochrana proti kopírování disků, výše zmíněný vedlejší efekt byl nicméně mnohem nepříjemnější.

V říjnu 1999 se ale situace změnila. Norský teenager Jon Lech Johansen a další dva programátoři zveřejnili program DeCSS, umožňující (zjednodušeně řečeno) obsah DVD dekódovat, uložit na pevný disk počítače a dále s ním pracovat. Následovalo masové rozšíření kódu programu po všech koutech internetu a cesta k neomezenému přehrávání (a samozřejmě i kopírování, tedy raději řekněme zálohování) byla otevřená.

Hned začátkem roku 2000 byl ale Jon Lech Johansen zatčen a obviněn americkou organizací MPAA z porušení stupidity jménem Digital Millenium Copyright Act. Ačkoliv v Norsku (a téměř nikde jinde) neexistuje žádná obdoba tohoto čistě amerického zákona, celý soud se táhl neuvěřitelné čtyři roky, v jeho průběhu vzniklo několik dalších dílčích sporů a byly obviněny další osoby. Nejzajímavější je z aktuálního pohledu žaloba stovek lidí ohledně vystavování a šíření zdrojového kódu DeCSS (nejen na internetu, ale třeba i formou textového potisku na tričku), kterou iniciovala DVD Copy Control Association.

Zástupci této firmy, prodávající výrobcům DVD algoritmus CSS, požadovala stažení DeCSS kódu ze všech internetových stránek a dále naprostý zákaz jeho zveřejňování a šíření. To se samozřejmě ukázalo jako nemožné, celý proces víceméně jen přilil olej do ohně a zdrojový kód DeCSS byl k nalezení v nejrůznějších formách a podobách doslova na každém kroku – například jako haiku. Jedním z argumentů šiřitelů kódu totiž bylo, že počítačový program je ekvivalentem každého jiného literárního útvaru a omezováním jeho šíření dohází k porušení zákona o svobodě projevu. Jak dokazuje výše zmíněná báseň, jakýkoliv postup lze šířit nejrůznějšími formami a jeho podstatu prostě nelze nijak zakázat.

Nikdo z obžalovaných nebyl nakonec odsouzen, absurdita celé věci je přesto více než zjevná. Zvlášť v dnešních dnech.

Podruhé do stejné řeky

Píše se rok 2007. Filmy na DVD se prodávají za cenu krabičky horších cigaret u novinových stánků, domácí kina se staly běžnou součástí i domácností s nižší sociální úrovní, vypalovačka DVD stojí pár stovek, prázdné DVD desetikorunu a zkopírovat film z půjčovny dokáže každý běžný Franta uživatel – to všechno bezpochyby znamená, že nastal ten pravý čas pro zbrusu nový, naleštěný a patřičně předražený formát videa. Už rok se o tento titul perou dva kandidáti, Blu-ray a HD DVD. Oba přinášejí nejrůznější moderní technologie, určené k obohacení filmového požitku, například obraz s vysokým rozlišením, nekomprimovaný prostorový zvuk a interaktivní menu. Oba také používají neméně moderní fígly k tomu, aby uživatelům pokud možno co nejvíc znesnadnili i pouhé přehrávání disku, natož pak jeho kopírování (tedy raději ještě jednou řekněme zálohování). Největší trumf, který shodou okolností používají oba konkurenční formáty, znamená v tomto nečestném souboji nenažraný výrobce vs. platící spotřebitel digitální ochrana nové generace, nazvaná Advanced Access Content System (AACS).

Opakování je matka moudrosti, dalo by se říct na tomto místě. Minimálně jedna zúčastněná strana se ale z tohoto opakování nepoučila. Jakákoliv ochrana či šifra, vytvořená člověkem, může být člověkem porušena či rozluštěna. Někdy to trvá dlouho, dokonce třeba velmi dlouho, ale jednou k tomu stejně dojde. V podstatě je tedy zbytečné nějaké další šifry a ochrany vymýšlet a implementovat. Ovšem když to někoho baví…

11. února 2007 byl v diskusním fóru komunity Doom9.net, zabývající se digitálním videem na špičkové úrovni, zveřejněn nejdůležitější klíč, určený k prolomení (resp. obejití) výše zmíněné AACS ochrany – takzvaný processing key. Nejdůležitější je proto, že je naprosto universální pro všechny Blu-ray i HD DVD filmy a lze pomocí něj (opět velmi zjednodušeně řečeno) dekódovat a zkopírovat jakýkoliv film na pevný disk počítače. Tímto klíčem je samozřejmě 09 F9 11 02 9D 74 E3 5B D8 41 56 C5 63 56 88 C0 a jeho objevení znamená pro Blu-ray a HD DVD to samé, co pro DVD znamenal program DeCSS.

I další situace se zatím vyvíjí stejně: klíč se díky internetu neuvěřitelnou rychlostí rozšířil do světa a o jeho stažení a zákaz dalšího zveřejňování a šíření se již několik týdnů snaží tentokrát konsorcium AACS Licensing Administrator (AACS LA). Nutno podotknout, že naprosto bezúspěšně. Čistě teoreticky lze připustit, by se používání DeCSS jako programu dalo zakázat, v nějakém moc ošklivém totalitním snu ano. Ale snažit se o zákaz používání a šíření čísla, to je samo o sobě tak absurdní, že je bezpředmětné o tom snad i uvažovat.

Piráti všech zemí, těšte se?

Vlastním několik stovek originálních DVD nosičů. Nemám chuť ani potřebu přepalovat si kdejakou mizernou novinku, naopak takový film, který pro mě osobně něco znamená a na který se určitě podívám více než jednou za život, si rád koupím. Ze zkušenosti ale vím, že ani lisovaná DVD nejsou nezničitelná a nic tak nezkazí náladu, jako prasklý střed disku, pořízeného před lety za těžké zaváděcí peníze. DVD vypalovačka v počítači mi tak nejen usnadňuje archivaci obrovského množství dat, se kterým pracuji, ale díky zálohám oblíbených filmů také pomáhá lépe a v klidu spát. Jakmile bude finančně dostupná záloha Blu-ray a HD DVD v běžných domácích podmínkách, nebudu váhat ani minutu. Díky zveřejněnému universálnímu klíči ani nebudu muset.

Ne tedy proto, abych se opájel možností přepálit si další filmovou zbytečnost do sbírky, ale kvůli možnosti volby, získané volnosti a svobodě vítám jakýkoliv krok, přispívající k prolomení nejrůznějších nesmyslných ochran (nejen) digitálního obsahu a jeho šíření. Považuji to z naprosto přirozenou lidskou snahu, která nemůže být potlačena.

A protože se za tento názor ani v nejmenším nestydím, vznikl tento článek. Snad poskytl aspoň trochu inspirace k zamyšlení.

Odkazy a zdroje: Wikipedia, cdr.cz, internet :-)