Muž z oceli v Dolby Atmos? Vaše uši poznají, zač je toho beat

Od dnešního dne můžete v pražské Hostivaři okusit Muže z oceli i v Dolby Atmos. Místní Premiere Cinemas přitom nabízí dva projekční časy – v 17:40 (2D) a ve 20:30 (3D). Kterou projekci bychom vám doporučili?

Předně určitě tu ve dvou rozměrech. Nic proti konvertovanému 3D, které je u Muže z oceli víceméně bez problémů. Proč však platit za něco, co vám nedává nic navíc a zážitek nikterak neumocňuje. Ve 2D je film o něco přehlednější, má i o něco lepší barevnost a světelnost, a hlavně nemusíte mít na nose otravné brýle, které jsem měl tento týden na nose už třikrát (naposledy včera, kdy nám Cinemart promítal další ryze průměrnou konverzi ve Světové válce Z) a začínám kvůli tomu 3D trend u každého blockbusteru silně nenávidět.

Z hlediska zvuku je Atmos (kromě IMAXu) jasnou volbou. Snad poprvé jsem ale nejen já, ale i řada kolegů pociťoval, že ubrat na „volume“ by v případě Atmosu nebylo na škodu. Nechápejte mě špatně, mám rád, když se kino otřásá v základech a zvuk mě zaráží do sedačky. U Muže z oceli jde ale často o rámus, který už je za hranou, nepříjemný a člověk z něj vychází lehce ohluchlý.

Co se samotného mixu týče, pak není co hanit. Velmi pravděpodobně jde o pečlivě namixovanou stopu, která je záměrně přepálená především v oblasti Zimmerova soundtracku, jinak si však ponechává přehlednost v rámci kanálů napříč celým filmem. Osobně výhody Atmosu vždy pozoruji primárně prvních pár minut (vynikající byl v tomhle směru Kosinskiho Oblivion), kdy vás rozložení kanálů překvapí, protože na něj nejste zvyklí, časem se mi však zvuk slévá, což u Muže z oceli platí kvůli zvolenému přepálení stopy dvojnásob. Akční scény, v nichž se kryptonští polobozi likvidují během čeření nebes, nicméně působí velkolepě a skrze Atmos působí o úroveň lépe než v obyčejném kině.